Vojenské kaplanky. Sestry blahoslaveného Honorata a lidské utrpení na Ukrajině
Karol Darmoros
Kongregace zrozená „v době krize“
Malé sestry Neposkvrněného Srdce Panny Marie jsou jednou z dvanácti kongregací blahoslaveného Honorata, které dodnes působí. Byly založeny během rozdělení Polska, kdy církev a Polsko procházely obtížným obdobím. „Jsme sestry krize, které byly založeny během krize, aby zachraňovaly lidi v této krizi, jak duchovní, tak materiální. Jako sestry, které nenosí řeholní hábity, jsme tu, abychom byly s lidmi, blízko jejich problémům a radostem“, zdůraznila matka Judyta.
Dnes jsou komunity této řeholní kongregace přítomny v Polsku, na Litvě, v Lotyšsku, Německu, v Římě a především na Ukrajině. Zde v 21 institucích slouží 80 sester, a to i v obzvláště nebezpečných místech: Charkově, Kyjevě, Oděse, ale také na Krymu a v Podněstří.
První reakce na válku
Když 24. února 2022 Rusko zahájilo rozsáhlý útok na Ukrajinu, matka Judyta sestrám v této zemi jasně sdělila, že kdykoli mohou najít útočiště v Polsku. „Moc jich nepřijelo. Většina zůstala a ty, které přijely, se daly do služby uprchlíkům na hranicích. Sestry uměly jazyky, mohly překládat, pomáhat, utěšovat,“ vzpomíná.
Na Ukrajině sestry od samého začátku organizovaly modlitby a vigilie za mír. „Nechtěly nechat lidi bez duchovní podpory. Věděly, že je třeba být s nimi,“ vypráví generální představená, která mnohokrát navštívila komunity v oblastech zasažených válkou.
Kaplanky každý den
„Žijeme ze dne na den. V obtížných místech, jako je Charkov nebo Oděsa, se sestry spolu s lidmi schovávají v metru, ve sklepech, když slyší střelbu. Pak se vrací do práce, do nemocnic, farností, center pro uprchlíky. Nejtěžší je být s lidmi unavenými válkou, bez naděje, a mluvit s nimi o Bohu,“ řekla Vatikánskému rozhlasu Kamila Karmaluk, představená vikariátu sv. Michaela Archanděla na Ukrajině. Sestry pomáhají materiálně, ale jsou s lidmi také prostě „jen tak“: „Někdy je třeba s nimi plakat, někdy v tichosti jdeme do domu, kde přišli o všechno,“ vypráví sestra Kamila.
Škola pláče v srdci
Během války sestra Kamila pracovala v charitním centru v Jabłonici, které přijalo stovky uprchlíků. „Tuto válku jsem nezažila fyzicky, ale očima a srdci těchto lidí. Hodiny jsem jim naslouchala. Byla to škola pláče v srdci,“ vzpomíná.
Vypráví pak příběh jedné dcery, která po smrti své matky v cizím městě neměla ani místo, kde by mohla uložit urnu s matčiným popelem. „Klečela v kostele a říkala: ‚Sestro, ani nevím, kde mám pohřbít svou matku.‘ Takové tragédie lidí, kteří nevědí, co bude zítra, jsou každodenním životem,“ uvedla sestra Kamila.
Konkrétní pomoc
Kromě přítomnosti a duchovní podpory pracují sestry také velmi prakticky. V Kyjevě se konají měsíční setkání pro ženy, které přišly o své drahé ve válce. V Oděse jedna ze sester, která je chiruržka, zachraňuje život zraněným vojákům. Na mnoha místech poskytují sestry blahoslaveného Honorata jídlo, čisticí prostředky či prostě navštěvují nemocné nebo osamělé lidi.
Aby sestry mohly co nejlépe sloužit, mnoho z nich absolvovalo školu vojenských kaplanů, kterou vede Mons. Pavlo Hončaruk, ordinář diecéze Charkov-Zapor. Vzdělávací kurzy poskytují nástroje pro práci s traumatizovanými lidmi a pomoc při podpoře rodin vojáků.
Jak pomoci?
Sestry udržují svou činnost díky dárcům. Podporu lze zaslat přímo na účet Kongregace Malých sester Neposkvrněného Srdce Panny Marie s poznámkou „na pomoc potřebným na Ukrajině“. „Hledáme lidi, kterým nikdo nenaslouchá: osamělé, nemocné, bezdomovce. Jsou velmi vděční, protože vědí, že si na ně někdo vzpomněl,” zdůraznila matka Judyta. Podrobné informace o možnosti podpořit práci sester najdete na stránkách .