Slu?ebnice Kristova světla pomáhají nevidom?m v Beninu
Sestra Chibi Natacha Dato, Institut Slu?ebnic Kristova světla
Je 13. ?ervence, témě? p?edve?er odjezdu patnáctiletého Maxima na prázdniny. I kdy? se zdá netrpělivý, ?e uvidí své rodi?e, u? te? mu chybí měsíce strávené v láskyplné atmosfé?e, kterou vytvo?ila ?ena, ji? pova?uje za ?svou druhou maminku“, sestra Adelaide Tognizin, vedoucí centra Siloe v Djanglanmey, které se nachází asi 83 kilometr? od Cotonou, ekonomického hlavního města Beninu.
Maxime pochází z vesnice v obci Klouékanmè (na jihozápadě Beninu) a kdy? v pěti letech p?i?el do tohoto centra, byl zcela zoufalý. ?Narodil jsem se slepý,“ povzdechne si s výrazem smutku ve tvá?i. ?Ne? jsem v roce 2015 p?i?el do centra Siloé, myslel jsem si, ?e m?j ?ivot skon?il z d?vodu mé slepoty,“ prohlásil dne?ní dospívající, který díky podpo?e sester v ?ervenci tohoto roku získal osvěd?ení o absolvování prvního cyklu studia. Maxima p?ekvapilo, ?e se v Siloe mohl ?nau?it informatiku, mluvit a ?íst francouzsky a zapsat se do ?koly“. Navíc se tento teenager raduje: ?Centrum mi dalo novou ?anci na ?ivot“.
V Beninu toti? i p?es legislativní zlep?ení v posledních letech není situace lidí se zrakovým posti?ením celkově nijak r??ová. ??asto se jedná o lidi, kte?í jsou opomíjeni ve svých rodinách a pova?ováni za méněcenné,“ lituje matka Nadine Adjagba, generální p?edstavená Institutu Slu?ebnic Kristova světla. V tomto kontextu zalo?ila 3. ledna 1983 s podporou mons. Roberta Sastreho, tehdej?ího biskupa Lokossy (v jihozápadním Beninu), sestra Maria Agbovon, Dcera lásky Nejsvětěj?ího Srdce Je?í?ova, centrum Siloe.
?Rozvíjet samostatnost nevidomých lidí“
V roce 1993, kdy mons. Sastre svě?il centrum Siloe sestrám Institutu Slu?ebnic Kristova světla, byl cíl jasný: vytvo?it ?prostor, kde by ubytovaní – slabozrací a nevidomí – mohli nejen získat odpovídající vzdělání, ale také rozvíjet svou samostatnost“. Centrum tak p?ijímá děti se zrakovým posti?ením od ?esti let. Zde, vysvětluje matka Nadine, jsou pak nabízeny dvě mo?nosti: ?Ti, kte?í je?tě mohou chodit do ?koly a studovat, se u?í Braillovo písmo; na druhé straně ti, kte?í ji? nemohou pokra?ovat ve výuce, proto?e jsou p?íli? sta?í, se u?í ?emesl?m“.
Od svého zalo?ení pro?lo centrem ji? více ne? 300 host?, ujistila sestra Adelaide Tognizin. Mezi těmito bývalými obyvateli zmínila u?itele, mistry a mistryně ?emeslných dílen. ?Někte?í dokonce studují na univerzitě v zahrani?í, ve Francii,“ dodává sestra s podivem.
?Na?í útěchou je vidět, jak se těmto dětem da?í.“
Navzdory těmto d?vod?m k radosti a naději musí ?eholnice Institutu Slu?ebnic Kristova světla ?elit r?zným obtí?ím. Kromě toho, ?e obyvatelé Centra Siloe nevidí nic kolem sebe, jsou ?asto znepokojeni svou budoucností. ?Největ?í výzvou je najít p?íle?itosti, jak se ve studiu dostat daleko a získat práci, která by odpovídala mému posti?ení a mým schopnostem,“ svě?il se Jean, dal?í obyvatel internátu. Matka Adjagba vysvětlila: ?Hlavním problémem z?stává jejich za?lenění do pracovního procesu; není snadné pro ně v této zemi najít práci.“
Kromě toho se slu?ebnice 厂惫ě迟la Kristova někdy musí samy vypo?ádat s odpovědností za pé?i o tyto děti. ?Mnozí rodi?e se po svě?ením svého dítěte do centra ji? neinformují,“ ?íká smutně a zarmouceně sestra Tognizin. Stejně tak ?kdy? je centrum po?le na prázdniny, rodi?e nejsou v?dy p?ipraveni je p?ijmout“. Pak se hromadí povinnosti, ?někdy chybí prost?edky k uspokojení jejich nutri?ních a zdravotních pot?eb a prost?edky na oble?ení, co? je zna?ná zátě?“. P?esto, jak zd?razňuje sestra Tognizin, ?na?í největ?í radostí a útěchou je vidět, jak tyto děti rostou a rozvíjejí se s vyhlídkou na světlou budoucnost“.
