MAP

Svatyně v Mariamabadu v pákistánské provincii Pandžáb Svatyně v Mariamabadu v pákistánské provincii Pandžáb  

V pákistánském Mariamabadu se křesťané a muslimové společně modlí k Marii

V poutním místě Mariamabad v provincii Pandžáb se jubilejní pouť stává příležitostí k charitativní činnosti a mezináboženskému dialogu. Právě zde se věřící všech náboženství svěřují Panně Marii a nacházejí novou naději.

Paolo Affatato – Vatikán

V „Mariánské jeskyni“ svatyně v Mariamabadu v pákistánské provincii Pandžáb se slaví zcela výjimečné jubileum: mnoho věřících sem přichází na jubilejní pouť, aby s hlubokou vírou prožili duchovně intenzivní okamžik zbožnosti, obrácení srdce a prosby o milost. Mezi nimi je však také mnoho muslimských věřících, kteří se připojují, aby svěřili své rodinné starosti a modlitby Marii, postavě, která je v islámu přijímána a velmi respektována. „V Mariamabadu se totiž uctívá Panna Maria Milosrdná,“ říká otec Jahanzeb Iqbal, kněz, který sem přišel z Karáčí, města na jihu Pákistánu. Zde, u nohou mariánské sochy inspirované lurdskou jeskyní a Pannou Marií Lurdskou, věřící všech náboženství, kultur a etnik kladou své úzkosti a naděje, protože jsou přesvědčeni, že naše Matka Maria je vyslyší.“

Pouť osmého září

Již na konci 19. století chtěli františkánští misionáři v srdci Pandžábu vybudovat vesnici zasvěcenou Panně Marii. Od té doby, tedy od roku 1898, existuje Mariamabad („Mariino město“), které přijímá katolické rodiny jako místo charakteristické mariánskou úctou, podporovanou kapucínskými řeholníky, kteří v následujících letech začali s výstavbou svatyně. Jak připomíná agentura Fides, po prvních kaplích byla svatyně Mariamabad postavena v roce 1949 belgickým kapucínským mnichem Frankem Josephem, který v Mariamabadu v roce 1953 přišel o život. Nyní je tento kostel národní svatyní, jedním z nejnavštěvovanějších mariánských míst v Pákistánu, kam přicházejí věřící křesťané i muslimové, kteří neustále prosí Pannu Marii o zvláštní milosti. Ve vesnici Mariamabad chtěli misionáři postavit také jeskyni inspirovanou Pannou Marií Lurdskou. Na tomto místě, devadesát kilometrů od Lahore, hlavního města Pandžábu, se koná impozantní národní pouť u příležitosti svátku Narození Panny Marie, 8. září, na kterou se sjíždějí statisíce lidí z celého Pákistánu.

Solidarita a duchovní blízkost

„V tomto Svatém roce sem přišly a stále přicházejí tisíce věřících, aby znovu nalezly naději,“ vypráví otec Tariq George, rektor svatyně, který se snaží využít všech možných prostředků, aby mohl přijmout poutníky, kteří se po tisících utábořili pod širým nebem nebo se ubytovali ve stanech na prostranství před kostelem.

Při příležitosti katolického Jubilea „z Mariamabadu vyzařuje poselství lásky, tolerance a harmonie“, říká James Channan, dominikán z Lahore, který vede Mírové centrum („Peace Center“) zabývající se islámsko-křesťanským dialogem a ve svých promluvách před mezináboženským publikem rád zmiňuje tuto mariánskou svatyni jako místo, kde se konkretizuje solidarita a duchovní blízkost mezi muslimy a křesťany. Tato blízkost se projevuje také v uspokojování materiálních potřeb: ve svatyni se stovky dobrovolníků a dárců starají o jídlo a občerstvení pro poutníky, kteří podnikají dlouhé cesty, někdy i několik dní pěšky, aby se mohli dotknout sochy Panny Marie nebo k ní položit květiny. Přijetí a péče o bližní se projevují také ve zdravotnických stanicích zřízených pro ty, kteří trpí dehydratací, vysokým krevním tlakem nebo zraněními na nohou: díky přítomnosti lékařů a zdravotních sester jsou tato místa nezbytná v mimořádných dnech, jako je slavnost Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) nebo svátek 8. září, kdy počet poutníků přesahuje 400 tisíc.

Poselství míru a lásky

„V poselství, které visí u vchodu do svatyně, se píše, že všechna náboženství učí míru a lásce“, připomíná otec Channan a poukazuje na smysl a význam pouti, která pro katolíky v Pákistánu proměňuje Jubileum v událost s mezináboženským rozměrem: „Modlitba v Mariamabadu je okamžikem osobní duchovní proměny a vnitřního uzdravení. Je to jistě příležitost, kdy můžeme prosit o milosrdenství pro sebe a své rodiny, ale také okamžik, kdy se můžeme obrátit k Bohu a Marii, svěřit jim náš národ v jeho mezináboženském složení a modlit se za papeže a mír ve světě.“ Lev XIV. na konci měsíce května, zasvěceného Panně Marii, při modlitbě růžence ve Vatikánských zahradách označil tuto událost za „gesto víry, kterým se jednoduchým a oddaným způsobem shromažďujeme pod Mariiným mateřským pláštěm“. Letos, dodal papež, „připomíná některé důležité aspekty Jubilea, které slavíme: chválu, cestu, naději a především rozjímání a společné projevování víry“. Víry, která se z Mariamabadu hlásá Pákistánu a celému světu.

10. srpna 2025, 14:45