MAP

Rozhovor ekumenickým patriarchou Bartolomějem

Rozhovor ekumenického patriarchy Konstantinopole s vatikánskými médii: „Na Ukrajině zuří bratrovražedná válka, která je skandálem pro křesťanský a zejména pravoslavný svět.“

Andrea Tornielli

„Jako křesťané musíme dát najevo svůj hlas, jednotně, tak jako to udělali naši bratři“ a „musíme také svědčit o pevné vůli ke spravedlnosti, protože bez spravedlnosti není mír“. Ekumenický patriarcha Konstantinopole Bartoloměj, který se zúčastnil setkání v Rimini, aby vystoupil na konferenci o Nicejském koncilu, hovořil v rozhovoru pro vatikánská média o společném datu Velikonoc pro křesťany a o jejich svědectví ve světě sužovaném válkami. 

Vzpomíná na papeže Františka a hovoří o Lvu XIV., přičemž zdůrazňuje, že první cesta nového biskupa Říma bude směřovat do Turecka, kde bude probíhat oslava výročí Nicejského koncilu.

Prožíváme 1700. výročí velkého Nicejského koncilu, který byl zásadní pro historii všech křesťanů a pro jednotu církve. Jaké poselství nám dnes tento koncil přináší?

Koncil v Niceji byl milníkem pro celou historii křesťanství. Podle Kristových slibů promluvil Duch Svatý a pokračuje v působení v dějinách lidstva. Otcové z Niceje, kteří zůstali věrni kerygmatu Písma svatého, definovali to, co již tři století křesťanská církev hlásala prostřednictvím křestních symbolů, a zakotvili hlásanou pravdu do kánonů. Koncil probouzí křesťany církví naší doby k tomu, že Kristus je skutečně Logos, který se stal tělem, světlem ze světla, pravým Bohem z pravého Boha, Homoousios, stejné podstaty jako Otec, protože kdyby Ježíš Kristus nebyl Bohem, spolu s Duchem Svatým, Trojicí stejné podstaty a nedělitelné, pak by křesťanská historie byla pouze krásnou etickou filozofií a ne historií spásy. Z toho vyplývá veškeré naše jednání pro dnešek i pro zítřek.

V Niceji se diskutovalo o datu Velikonoc a hledala se shoda. Proč po staletích stále není možné, aby křesťané slavili Velikonoce ve stejný den, ve stejnou neděli?

V Niceji bylo rozhodnuto, že je důležité svědčit o Kristově vzkříšení ve stejný den, kdekoli na světě, který byl tehdy znám. Různé historické okolnosti bohužel nerespektovaly to, co bylo stanoveno koncilem. Není na nás, abychom soudili, co se stalo, ale i dnes chápeme, že abychom byli jako křesťané věrohodní, musíme oslavovat vzkříšení Spasitele ve stejný den. Spolu s zesnulým papežem Františkem jsme pověřili komisi, aby tento problém prozkoumala.

Zahájili jsme dialog. Mezi církvemi však panují různé názory, a proto je naším úkolem také zabránit novým rozkolům. Pro pravoslavnou církev může být to, co bylo stanoveno ekumenickým koncilem, změněno pouze jiným ekumenickým koncilem. Všichni jsme však ochotni naslouchat Duchu, který nám podle našeho přesvědčení právě v tomto roce ukázal, jak důležité je sjednotit datum Velikonoc.

Letos skutečně všichni křesťané mohli slavit Velikonoce ve stejný den. Velikonoce byly také dnem posledního veřejného vystoupení papeže Františka, jeho posledního objetí s věřícími. Jaké vzpomínky máte na Františka a jak podle vás přispěl k ekumenickému dialogu?

Papež František, blahé paměti, nebyl jen biskupem Říma, jak o sobě sám říkal. Byl to bratr, s nímž nás spojovala shoda v otázkách velkých problémů současného člověka a hluboká vášeň pro jednotu křesťanského světa. Od dne jeho zvolení jsme cítili v sobě nutkání být přítomni při jeho inauguraci: bylo to pro ekumenického patriarchu poprvé v historii.

Společně jsme bojovali za mír mezi národy, za dialog s velkými náboženstvími, za mezináboženský dialog, za sdílenou spravedlnost, za životní prostředí, za nejchudší na světě. Setkali jsme se mnohokrát a každé naše setkání bylo setkáním mezi bratry, kteří se mají rádi. Pán ho odmění za to, co svědčil svým životem, svou prací. Requiescat in pace.

Od 8. května máme nového papeže, Lva XIV...

Setkal jsem se s ním již dvakrát...

Chtěl jsem se vás zeptat, jak proběhla tato první setkání a co vás zaujalo na těchto prvních krocích jeho mise jako biskupa Říma a pastýře církve.

Byli jsme velmi ohromeni postavou nového papeže, který, i když se chová jinak než papež František, od samého začátku projevil své pevné přesvědčení, že bude pokračovat v šlépějích svého předchůdce. I s ním cítíme silné souznění a jsme zvláště potěšeni, že jeho první zahraniční cesta bude směřovat do Ekumenického patriarchátu v Turecku, k nám, a do Niceje, kde společně budeme svědčit o svém pevném přesvědčení pokračovat v ekumenickém dialogu a v úsilí našich církví čelit globálním výzvám. Očekáváme ho s velkým zájmem.

Svatosti, svět je sužován válkami. Probíhá konflikt na Ukrajině, který je bolestivou ranou i pro církve. Probíhá tragédie v Gaze, kde lidé umírají hlady. Probíhají další války, o kterých se nemluví. Co můžeme udělat pro podporu kultury bratrství a míru?

Bohužel je na světě mnoho válek, které často zůstávají mimo zájem velkých světových médií. A pak je tu Ukrajina, bratrovražedná válka, skandál pro křesťanský a zejména pravoslavný svět. Je tu Gaza a celý Blízký východ, kde zájmy vzdálené potřebám obyvatelstva nevedou k spravedlivému míru, ale k pokračování strašlivé a nelidské války. Jako křesťané musíme dát najevo svůj hlas, jednotně, tak jako to udělali naši bratři, řecký pravoslavný patriarcha Jeruzaléma Teofil a latinský patriarcha kardinál Pizzaballa. Musíme také dát najevo pevnou vůli ke spravedlnosti, protože bez spravedlnosti není mír. Ale jako křesťané máme také neporazitelnou zbraň, modlitbu. A na to nesmíme nikdy zapomenout.

Děkuji, Vaše Svatosti, a děkuji také za účast na tomto Setkání za bratrství národů, které je další příležitostí k úsilí o mír.

Rád jsem přijal pozvání a jsem zde v Rimini, abych podal své skromné svědectví. Zítra se vrátím do Istanbulu, do svého sídla.

 

27. srpna 2025, 09:45