MAP

Sestra Katharina, převorka benediktinského kláštera Heliga Hjärtas v jižním Švédsku Sestra Katharina, převorka benediktinského kláštera Heliga Hjärtas v jižním Švédsku  #SistersProject

Klášter Heliga Hjärtas: Místo modlitby a ticha vprostřed Švédska

Ve švédském klášteře Heliga Hjärtas, který vznikl z evangelické komunity sester, žijí od roku 1997 benediktinky. Místní řeholnice se považují za duchovní útočiště v sekularizovaném prostředí – pro hledající, vyčerpané, pro všechny, kteří chtějí být blízko Bohu.

Mario Galgano – Omberg (Švédsko)

„Chceme jako Maria nést Ježíše do světa.“ Tato věta sestry Kathariny, převorky benediktinského kláštera Heliga Hjärtas v jižním Švédsku, vystihuje motivaci jejího společenství: život v následování Krista, který se vyznačuje tichem, pohostinností a hlubokým duchovním zakořeněním. Klášter Heliga Hjärtas přitom není staletou institucí, ale relativně mladým místem s pozoruhodnou historií.

Počátky sahají k evangelické sesterské komunitě Mariiných dcer, která byla založena ve Švédsku. V 80. letech 20. století se některé sestry začaly intenzivněji zabývat klášterní tradicí. „Čím více jsme se do toho ponořily, tím jasnější nám bylo, že to jsou naše kořeny,“ vypráví sestra Katharina. V roce 1988 komunita jako celek vstoupila do katolické církve – proces, který trval téměř deset let, zdůrazňuje převorka. „Chtěly jsme žít ve smíření a lásce. Nemělo dojít k žádnému rozkolu.“

V roce 1997 se sestry nastěhovaly do nově postaveného kláštera Heliga Hjärtas, protože jejich dosavadní prostory byly příliš malé. Vědomě se rozhodly pro benediktinskou řeholi. „Navštívily jsme mnoho klášterů, zejména v Německu, abychom se učily od lidí, kteří již tento život vedou,“ vzpomíná představená. Zvláštní podporu jim poskytl klášter poblíž Güterslohu (arcidiecéze Paderborn) v Německu. Kontakt mezi oběma kláštery trvá dodnes.

V klášteře Heliga Hjärtas v současné době žije čtrnáct sester, téměř všechny pocházejí ze Švédska, s výjimkou jedné rodačky z Polska. Věkové rozmezí je od 40 do 85 let. Každodenní život se řídí benediktinským rytmem modlitby, práce a společenství. „Naším cílem je hledat Boha – v lidech, ve světě, všude, kam jdeme.“

Klášter je zároveň místem pro hosty. Sestry již mnoho let provozují Dům ticha, kde jsou vítáni jednotlivci i menší skupiny – často lidé bez náboženského vyznání, ale s duchovní touhou. „Mnozí ani nevědí, co hledají, ale zde najdou něco, co je osloví,“ říká sestra Katharina. „Často říkají, že zde nacházejí klid – a modlitbu.“

Poptávka je velká, větší než kapacita. K dispozici je osmnáct pokojů pro hosty, z toho tři v klášterní klauzuře pro kněze nebo řeholníky. Klášter je záměrně malý, aby zbyl čas na osobní rozhovory. „Mnoho našich hostů pracuje ve zdravotnictví nebo školství, jsou vyčerpaní, vyprázdnění. Říkají: „Tady můžeme mluvit o důležitých věcech. To je velký dar.“

Klášter Heliga Hjärtas si získal jméno i mezi řeholními společenstvími. Sestry z Dánska, Nizozemska a dalších malých klášterů ve Skandinávii sem pravidelně přijíždějí na výměnné pobyty. Benediktinky z kláštera Heliga Hjärtas jsou také v kontaktu s klášterem Alexanderdorf u Berlína – vznikla tak síť duchovních vztahů, která sahá daleko za hranice Švédska.

Ačkoli v současné době nemají žádnou novicku, naděje na nová povolání je živá. Mladé ženy projevují zájem o klášterní život. Sestra Katharina vidí svůj úkol ve vydávání svědectví – nikoli velkými slovy, ale prostou, žitou každodenností. „Nemusíme dělat žádné velké věci. Stačí, když žijeme s Kristem a vyzařujeme ho svým životem.“

8. srpna 2025, 18:20