Kardinál Pizzaballa: Krev nevinných v Gaze a ve světě nebude zapomenuta
Antonella Palermo, Vatikán
Bolest naší doby, jak poznamenal kardinál Pierbattista Pizzaballa, „nám nedovoluje pronášet cukrové a abstraktní, a tudíž nepřesvědčivé řeči o míru, ani se omezovat na další analýzy a odsouzení. Jsme naopak povoláni, abychom jako věřící stáli uprostřed tohoto dramatu, které zřejmě jen tak neskončí.“
Ve své homilii během mše svaté sloužené v benediktinském opatství Abu Gosh na svátek Nanebevzetí Panny Marie se latinský patriarcha Jeruzaléma zamyslel nad pasáží z knihy Zjevení – textem, který podle jeho slov provázel křesťanskou komunitu a byl zdrojem reflexe mnohokrát „během těchto měsíců plných bolesti“.
Vědom si toho, že zlo bude ve světě působit i nadále
Kardinál Pizzaballa realisticky podělil o to, co dnes vyplývá z čtení textu, a zaměřil se zejména na moc Satana, zobrazeného jako drak, „který nikdy nepřestane prosazovat sebe sama a rozpoutávat zuřivost na svět, zejména proti ‚těm, kdo zachovávají Boží přikázání a drží se svědectví Ježíše‘“.
„Všichni bychom si přáli, aby zlo bylo co nejdříve poraženo,“ přiznal, „aby zmizelo z našich životů. Ale tak to není. Víme to, ale musíme se vždy znovu učit žít s bolestným vědomím, že moc zla bude i nadále přítomna v životě světa – a v našem životě.“ „Svou lidskou silou nedokážeme porazit obrovskou moc toho draka. Je to tajemství – jakkoli kruté a těžké – které patří k naší pozemské realitě. Nejde o rezignaci. Naopak,“ objasnil, „je to vědomí dynamiky života ve světě – bez jakéhokoli útěku, ale také bez strachu, bez schvalování, ale ani bez skrývání.“
Svatá země, největší projev Satana?
Kardinál přesto zdůraznil, že ve světle dnešního svátku „drak nemůže zvítězit nad semenem života, které je plodem lásky“. Poukazuje na to, že v Bibli není poušť místem absence, ale místem, kde Bůh opatruje. „V naší současné těžké a náročné situaci nám Bůh nadále opatřuje vše potřebné, především tím, že nás varuje před silou zla, před světskou mocí, která v této zemi a v této době zdánlivě převládá.“
Kardinál Pizzaballa se vyjádřil velmi jasně: „Nesmíme se obelhávat.“
Varoval, že ani konec války neznamená konec nepřátelství a bolesti, které po sobě zanechá. „Z mnoha srdcí bude i nadále vyvstávat touha po pomstě a hněv. Zlo, které zdánlivě ovládá srdce mnoha lidí, nepřestane působit – bude neustále aktivní, řekl bych dokonce tvůrčí. Ještě dlouho se budeme muset vypořádávat s důsledky této války v životech lidí.“
„Zdá se, že naše Svatá země, která střeží největší zjevení a projev Boží, je také místem největšího projevu moci Satana. A možná právě proto, že je místem, které drží srdce dějin spásy, se také stalo místem, kde se ‚prastarý nepřítel‘ snaží prosadit více než kdekoli jinde.“
Málo početní, nezařazení, „obtížní“ – ale budeme Božím útočištěm
Tváří v tvář smrti a zničení patriarcha vyzval k důvěře, k obnovení smlouvy s těmi, kdo touží po dobru a sejí ho, a k vytvoření prostorů pro uzdravení a život. S hořkým vědomím, že zlo se bude i nadále projevovat, kardinál Pizzaballa vyzývá věřící, aby byli místy života, aby dračí slovo nebylo posledním.
„Nebudeme tedy středem života světa. Nebudeme následovat logiku, která řídí život většiny mocných. Budeme pravděpodobně málo početní, ale vždy odlišní, nikdy se nepřizpůsobíme – a možná právě proto budeme i nepohodlní. Budeme i nadále místem, kde Bůh poskytuje útočiště chráněné Bohem. Nebo ještě lépe, jsme povoláni, abychom se stali útočištěm pro ty, kteří chtějí chránit semeno života ve všech jeho podobách.“
Krev nevinných není zapomenuta
Kardinál pokračoval v biblické metaforě a vyjádřil přesvědčení, že drak nakonec padne, ale že prozatím musíme vytrvat – a že krev nevinných, nejen ve Svaté zemi a v Gaze, ale kdekoli na světě, „není zapomenuta“.
Ta krev „není odhozena v nějakém koutě historie“, řekl. Teče pod oltářem, „smíchaná s krví Beránka, a podílí se na díle vykoupení, ke kterému jsme všichni připojeni. Tam musíme zůstat. To je naše místo – naše útočiště v poušti.“
Křesťanský život, uzavřel, převrací kritéria světa. Vzpomíná na svědectví svaté Františky Římské, které Satan bránil v jejím touze žít pro Boha, ale která nakonec Boží dílo uskutečnila.
„Takto Bůh pracuje s každým,“ poznamenal kardinál a dodal: „On vstupuje a převrací.“ Kardinál tak svěřil všechny do péče Panny Marie a navrhl, abychom se na tajemství Nanebevzetí Panny Marie dívali jako na předzvěst věčného vykoupení.
