MAP

Děti v Pásmu Gazy Děti v Pásmu Gazy  (AFP or licensors)

Otec Romanelli z Gazy: každý den je zde těžší

Farář kostela Svaté rodiny upozorňuje na zhoršení již beztak kritické situace. Neexistující humanitární pomoc, dusivé horko a přemrštěné ceny potravin znemožňují život v Pásmu. Pouze konec války přinese „skutečnou naději“, tvrdí otec Romanelli.

Jean-Benoît Harel – Vatikán

„V Gaze chybí všechno“: zoufalství otce Gabriela Romanelliho, faráře kostela Svaté rodiny, je bezvýchodné, protože humanitární situace v Pásmu už je „nesnesitelná“. Již více než 630 dní se civilní obyvatelstvo snaží přežít mezi izraelskými bombardováními a represemi Hamásu. Minulou neděli, 29. června, izraelská armáda nařídila civilistům evakuaci desítek čtvrtí na severu území, zejména staré části Gazy a čtvrti Jabaliya. Pět set křesťanů, katolíků a pravoslavných, kteří žijí ve farnosti Svaté rodiny, nedostalo rozkaz k odchodu, říká otec Romanelli, který každý den bojuje o život svých věřících. „Celý pásmo Gazy je válečné divadlo, není tu žádné bezpečné místo.“ Bombardování pokračuje i v blízkosti kostela, což traumatizuje farní komunitu, která od začátku války již zaznamenala několik mrtvých.

Zákon silnějšího

Na konci května Izrael oznámil zrušení blokády pásma Gazy a příchod humanitární pomoci prostřednictvím kontroverzní nadace kontrolované Izraelci a Američany. „To není řešení,“ reaguje farář, „není tu ani jedno distribuční centrum, nejbližší je na jihu Gazy, mimo město.“ Pět set uprchlíků z katolické farnosti žije ze zásob, které si nashromáždili před začátkem blokády na začátku března tohoto roku. „Ale každý den je to těžší, protože nepřicházejí nové humanitární dodávky,“ pokračuje otec Romanelli. Kromě toho je pomoc, která přichází po kapkách a neorganizovaně, někdy rozkradena hladovým obyvatelstvem. „Bez organizovaného systému platí právo silnějšího a ti, kteří jdou hledat pomoc, riskují život, jako se to stalo desítkám Palestinců, kteří přišli o život“.

Neomezená inflace

Kromě nedostatku potravinové pomoci je téměř nemožné nakupovat na místních trzích. Vzhledem k téměř úplnému zastavení místní produkce ceny dovážených potravin prudce vzrostly: kilo rajčat stojí 15 eur (60 šekelů), kilo cukru 75 eur (300 šekelů). K tomu všemu se přidává dusivé horko, které dosahuje 40 °C, a vlhkost, která ztěžuje pobyt pěti set křesťanů v kostele, který je navíc celé dny bez elektřiny a telefonního spojení.

Dát znamení naděje

„Snažíme se pokračovat v našem životě modlitby, služby nemocným, zraněným, starým lidem a také v aktivitách pro děti,“ vysvětluje otec Romanelli. Liturgie, hry a různé jiné činnosti tak udávají rytmus životu dětí z Gazy, které žijí ve farnosti. Ačkoli farnost není o nic bezpečnější než jiné budovy, křesťanské rodiny se přesto rozhodly zůstat v blízkosti kostela. „U Ježíše cítíme větší ochranu,“ zdůrazňují. Nejnaléhavější je však podle otce Romanelliho ukončení války, jako „jediné znamení naděje pro místní obyvatele, aby mohli znovu vybudovat své domovy a svůj život“.

4. července 2025, 15:13