Naslouchat utrpení – a radovat se mezi sklenicemi marmelády
Mario Galgano – Vadstena (?védsko)
?Jmenuji se sestra Monika. A jak asi brzy zjistíte, jsem Němka.“ Tak za?íná rozhovor se sedmdesátiletou ?eholnicí. Ji? více ne? ?ty?i desetiletí ?ije ve ?védsku, p?esněji v klá?te?e brigitinek ve Vadsteně, malém měste?ku u jezera Vättern. ?ije tam v komunitě se sedmi dal?ími sestrami – ze ?védska, Německa, Finska a Nizozemska.
Slo?ení klá?tera vypovídá mnoho o proměnách ?eholního povolání. ?Na?e novicka je star?í ne? já,“ ?íká sestra Monika. Klá?ter dnes tolik není místem pro mladé dívky po ?kole, ale spí?e prostorem, který ?eny ?asto hledají v druhé polovině ?ivota. ?Je to mo?ná druhá kariéra ?eny,“ popisuje to sestra Monika. Slo?ení komunity také odrá?í vývoj: poprvé jsou ve vět?ině ?védky. V po?átcích to bylo jiné, vypráví dále.
Samotný ?ád – zalo?ený svatou Brigitou ?védskou ve 14. století – nebyl kdysi v této zemi ani oficiálně povolen. ?Do roku 1957 bylo zakázáno zakládat klá?tery,“ vysvětluje německá ?eholnice. Teprve rozhodnutí ?í?ského sněmu nakonec povolilo ?eholní ?ivot ve ?védsku. Do té doby byl d?m ve Vadsteně oficiálně prohlá?en za domov pro seniory.
Teologicky zakládají brigitinky sv?j ?ivot na t?ech prvcích: Augustinově ?eholi, konstitucích svaté Brigity a moderních úpravách, které z nich vze?ly. Spiritualita ?ádu je jasně definována: ?Pro nás je d?le?ité Kristovo utrpení,“ ?íká sestra Monika. Denní modlitby se ?ídí mariánskou perspektivou. Sestry nahlí?ejí na Je?í??v ?ivot Mariinýma o?ima, ka?dý den v týdnu s jiným tématem – od anděl? po Trojici.
Úst?edním bodem bylo také Brigitino p?ání, aby mu?i a ?eny p?sobili spole?ně. ?eholníci a ?eholnice sice d?íve ?ili odděleně, ale duchovně spolupracovali. V Modrém kostele ve Vadstena to bylo patrné i architektonicky – oddělené chóry, ale spole?ný chrám.
Dal?ím podstatným aspektem je slu?ba bli?ním: naslouchání, modlitba, rozhovor. ?Dostáváme mnoho proseb, abychom se za něco modlili, nebo k nám p?icházejí lidé, kte?í si chtějí popovídat,“ vypráví sestra Monika. Tiché svědectví – má ú?inek. A někdy jde i o zcela praktické věci: ?Dnes jsme zabalili do krabic témě? 4000 sklenic marmelády – a já jsem z toho měla radost.“
Radost – to je pátý bod, který charakterizuje spiritualitu brigitinek. Sestra Monika o tom mluví, kdy? vypráví o své práci v penzionu Eden. Tam kdysi za?ínala – úklidem toalet. ?Z toho se stala radost.“ Právě spole?enství podle ní ?iní i tě?kou nebo nep?íjemnou práci snesitelnou a smysluplnou.
Jak se ale ?ena z Coesfeldu ve Vestfálsku v?bec dostala do klá?tera ve ?védsku? Za?átek byl ne?ekaně profánní: fotbal. Během mistrovství světa v roce 1974 ji zaujal ?védský národní branká? Ronnie Hellström. ?Zamilovala jsem se do něj,“ ?íká s úsměvem. Od té doby rostla její fascinace ?védskem. Následovala studia historie se zamě?ením na severské země a díky jednomu p?íteli jejích rodi?? z dob studií – tehdej?ímu katolickému biskupovi ve ?védsku – se dostala do Vadsteny, aby se nau?ila jazyk. Tam potkala mladé katolíky, kte?í ji p?esvěd?ivě a p?emý?livě seznámili se svou vírou. ?To na mě udělalo dojem a p?ivedlo mě zpět k ví?e.“
To, ?e nakonec vstoupila do klá?tera, bylo výsledkem vnit?ního vývoje. Teprve ?árlivost na jinou ?enu, která po?ádala o p?ijetí do klá?tera, jí ujasnila: ?To chci taky.“ O několik let později, p?i oslavách st?íbrného jubilea, ji ?ekalo zvlá?tní p?ekvapení: její spolusestry pozvaly Ronnieho Hellströma – mu?e, který ji kdysi svou pouhou p?ítomností v televizi nasměroval na tuto cestu. P?i?el a kněz ho ohlásil během m?e: ?Někdy p?ichází povolání p?es pokutové území.“ Sestra Monika se oto?ila – a zasmála se. Hellström z?stal v kontaktu s ?eholní komunitou a kdy? onemocněl rakovinou, rozhodl se, ?e chce být poh?ben ve Vadsteně. Dnes le?í jeho urna na h?bitově poblí? klá?tera.
Sestra Monika konstatuje, ?e katolická církev je dnes ve ?védsku vnímána jinak ne? d?íve. V kultu?e a vědě p?sobí mnoho anga?ovaných katolík?, kte?í jsou díky svému postoji respektováni. Katolická duchovní pé?e se osvěd?ila i ve vězeňství. Zvlá?tě ji zaujal jeden bývalý projekt: ?Klá?ter ve vězení“, forma duchovní podpory pro vězně na cestě zpět do spole?nosti. Míra recidivy byla nízká, ale projekt byl p?esto ukon?en.
Během mnoha let se ?ivot v klá?te?e stal pro sestru Moniku hlubokým ka?dodenním závazkem. ?A? u? to byla jakákoli práce, stala se radostí,“ ?íká. Je to postoj, který se prolíná celým jejím ?ivotem. Mezi sklenicemi s marmeládou, modlitbami a h?bitovem s lístky fotbalových fanou?k? je z?ejmé, ?e Bo?í cesty nejsou v?dy p?ímé, ale někdy vedou p?ímo p?es pokutové území.
