V syrsk茅m Turecku s 啪ivou c铆rkv铆 tou啪铆c铆 po jednot臎
Antonella Palermo 鈥� Zeugma, Sanliurfa, Mardin
鈥濲ak velký p艡ínos nám dnes m暖啪e dát k艡es钮anský Východ!鈥�
Takto se vyjád艡il Lev XIV. v jedné ze svých prvních promluv po zvolení, a to 14. kv臎tna p艡i p艡íle啪itosti Jubilea východních církví, v ní啪 zd暖raznil pot艡ebu obnovit smysl pro tajemství, který je v východních liturgiích tak 啪ivý. Je to neocenitelné d臎dictví, které se s postupem generací ztrácí, p艡iznává augustiniánský pape啪. Abychom jej zachovali a mohli z n臎j 膷erpat, je t艡eba jej poznat. P艡ímým zp暖sobem je nav拧tívit místa, kde historie promlouvá skrze kameny tisíciletých budov (zni膷ených, p艡estav臎ných, n臎kdy zm臎n臎ných v ú膷elu pou啪ití) a 啪ivými kameny t臎ch, kte艡í tam 啪ijí, kte艡í tam 啪ili a byli nuceni odejít, a t臎ch, kte艡í se vrátili. První 膷ást tohoto p艡íb臎hu je publikována dnes, v den výro膷í úmrtí monsignora Luigiho Padoveseho, apo拧tolského viká艡e Anatolie, který byl 3. 膷ervna 2010 zavra啪d臎n v Iskenderunu svým 艡idi膷em. Z暖stává po n臎m nesmazatelná vzpomínka na jeho oddanost slu啪b臎 mezinábo啪enskému dialogu a pokojnému sou啪ití.
Fascinace jednou z nejmén臎 prozkoumaných tvá艡í Turecka
S asociací Amici del Medio Oriente (AMO), zalo啪enou v roce 2007 biskupem Paolem Bizzetim SJ, bývalým apo拧tolským viká艡em Anatolie a dosud p艡edsedou Caritas Anatolia, je pou钮 do syrské 膷ásti Turecka p艡íle啪itostí k objevování jedné z nejmén臎 prozkoumaných tvá艡í zem臎, která byla je拧t臎 p艡ed n臎kolika lety daleko od turistických tras a dodnes je málo známá. Je to rozm臎r tvo艡ený odolností a ob臎tavostí, spiritualitou a podnikavostí, kde církev s velkým hrdinstvím udr啪ela architektonická díla a k艡es钮anství, které se zde usadilo ji啪 v pradávných dobách a m暖啪e se pochlubit 啪ivou tradicí, i kdy啪 je po膷et v臎艡ících skromný. P暖vab této oblasti zvané Tur 'Abdin (hora slu啪ebník暖) v jihovýchodní Turecku je okouzlující. Pro u拧i cestovatel暖 jej p艡ekládá Murat Kuyucuklu, zku拧ený turecký pr暖vodce, muslim, který up艡ímn臎 vá啪í k艡es钮anskou p艡ítomnost v minulosti i sou膷asnosti. P艡i cestování Mezopotámií se vybavují vzpomínky na 拧kolní výuku o po膷átcích civilizace; pohled se rozprostírá do dálky a spo膷ine na stopách Je啪í拧ových následovník暖, které sahají a啪 do 1. století. Kostely a klá拧tery zde za啪ily své zlaté období mezi 4. a 8. stoletím, jak dokládá pr暖vodce vydaný nakladatelstvím Terrasanta, jeho啪 autory jsou Bizzeti a mnich Sabino Chialà, p艡evor komunity Bose.
Syrská církev, nejbli啪拧í semitským ko艡en暖m k艡es钮anství
Na po膷átku 20. století zde 啪ily statisíce k艡es钮an暖, dnes jich je mén臎 ne啪 t艡i tisíce a 啪ijí hlavn臎 v okolí m臎st Midyat a Mardin a v asi 膷ty艡iceti okolních vesnicích. N臎kolik tisíc v拧ak 啪ije v Istanbulu a dal拧ích velkých m臎stech, kam uprchli v dob臎 pronásledování v 80. letech minulého století nebo b臎hem masivního pronásledování v letech 1914鈥�1915, kdy bylo zavra啪d臎no 250 tisíc k艡es钮an暖. S jistou skrytou hrdostí a mo啪ná i s nádechem idealizace tvrdí, 啪e mluví moderním dialektem aramej拧tiny, jazyka Je啪í拧e. Jist臎 p艡edstavují církev nejblí啪e semitským ko艡en暖m k艡es钮anství, kterou lze ve v拧ech ohledech pova啪ovat za t艡etí velkou plíci k艡es钮anství, spolu s 艡eckým a latinským sv臎tem. Tato varianta aramej拧tiny, klasická syr拧tina, studovaná p艡evá啪n臎 v klá拧terech, které z暖staly otev艡ené, se pou啪ívá jak v literatu艡e, tak v liturgii. 艠ada mladých lidí se zejména v lét臎 vrací z Evropy, kam se p艡est臎hovali, aby se ji nau膷ili. Jak potvrzuje pr暖vodce, dnes se mnoho odborník暖 shoduje, 啪e hluboké nedorozum臎ní, které se vyvinulo v pr暖b臎hu staletí, je spí拧e d暖sledkem odli拧ných interpreta膷ních kategorií a obtí啪ných jazykových ekvivalent暖 ne啪 skute膷ných rozporuplných p艡esv臎d膷ení víry.
Od starov臎kého Zeugmy po starov臎kou Edessu, na památku Abraháma
Ze starov臎kého 艡ímského m臎sta Zeugma na Eufratu, nedaleko Gaziantepu, které se svým nejv臎t拧ím muzeem mozaik na sv臎t臎 (o rozloze 1700 metr暖 膷tvere膷ních) po Antiochii a zde ulo啪enými nálezy mimo艡ádné hodnoty bylo nejd暖le啪it臎j拧ím uzlem mezi Východem a Západem i pro k艡es钮anství, sm臎艡ujeme do starov臎ké Edessy (dnes Sanliurfa), prvního m臎sta, které se stalo zcela k艡es钮anským, proslulého rybníkem s kapry a jeskyní, kde se podle islámské tradice narodil Abraham. Vypráví se, 啪e byl zachrán臎n p艡ed upálením za啪iva: B暖h prom臎nil ohe艌 ve vodu a uhlíky v ryby. Jsou pova啪ovány za nedotknutelné a staly se velkou místní atrakcí uvnit艡 portika me拧ity Halil Rahman, postavené na míst臎 p暖vodního kostela. Zde mu啪i a 啪eny, vyzváni, aby se se艡adili do odd臎lených 艡ad, vcházejí do úzké chodby, vzdávají úctu Abrahamovi a provád臎jí o膷istné ob艡ady. Mezi hlu膷ným davem je mnoho d臎tí, od kterých se postupn臎 vzdalujeme, a啪 nastane tém臎艡 úplné ticho. Zárove艌 se v拧ak zde p艡ipomíná setkání judaismu, k艡es钮anství a islámu na míst臎, kde v historickém centru p暖vodn臎 stálo tucet kostel暖: dva z nich p艡e啪ily, ale byly p艡em臎n臎ny na me拧ity.
Misioná艡ský elán na Dálném východ臎 a k艡ehkost sporného území
Doba, kdy Efrém stál v 膷ele presti啪ní teologické 拧koly v Edesse, kdy bylo k艡es钮anství s velkým elánem p艡ineseno na Dálný východ mnohem d艡íve ne啪 misioná艡i ze Západu, je dávno pry膷, vysv臎tluje monsignor Bizzeti. Katedrála zasv臎cená Svaté Sofii nem臎la v kráse rovnou ani v Konstantinopoli. Tato presti啪, a to nejen tohoto místa, se drasticky zm臎nila s konverzí obyvatel St艡ední Asie k islámu a invazí Tamerlána, který v pr暖b臎hu 14. století zasel v拧ude smrt a zkázu. P艡íb臎hy p艡edávané ústn臎 z generace na generaci jsou dodnes tak 啪ivé, 啪e ka啪dý o nich mluví, jako by se staly v膷era. Ve skute膷nosti to byl za膷átek postupného ústupu mezopotámských k艡es钮an暖 do hor a úbytku jejich po膷tu. Syrské k艡es钮anství tak bylo poznamenáno opakovanými spory mezi Parthijci a 艠ímany, Araby a Byzantinci a naru拧eno kulturní, církevní a politickou nestabilitou, která je拧t臎 prohloubila strukturální k艡ehkost 鈥瀦em臎 uprost艡ed鈥�. Pronásledování ze strany byzantské moci nap艡íklad vedlo k tomu, 啪e syrsko-západní patriarcha opustil své historické sídlo v Antiochii: nejprve se p艡esunul do klá拧tera Mor Barsauma, poté do klá拧tera Deir Zafaran, dále do Homsu a nakonec do Dama拧ku, kde sídlí dnes.
Özmen, syrsko-ortodoxní biskup: soust艡e膹me se na Je啪í拧e, zdroj jednoty
Práv臎 v jednom z nejd暖le啪it臎j拧ích nábo啪enských center oblasti Mardin, v klá拧te艡e b臎啪n臎 nazývaném 鈥炁fránový鈥� (kv暖li rostlinám 拧afránu, které rostly v jeho okolí, a barv臎, kterou st臎ny nabývají v ur膷itých hodinách dne), p艡ijímá syrský ortodoxní biskup Filiksinos Saliba Özmen skupinu poutník暖 s p艡átelskou a zdvo艡ilou pohostinností. 鈥濲e velmi d暖le啪ité,鈥� 艡íká, 鈥瀉by byli zejména p艡edstavitelé církví skromní, proto啪e to je cesta, kterou nám ukázal Je啪í拧 Kristus; on umyl nohy svým u膷edník暖m, slou啪il jim. To je nejd暖le啪it臎j拧í cesta pro v拧echny duchovní v拧ech církví.鈥� Vysv臎tluje, 啪e náv拧t臎vy jsou zásadní pro posílení vztah暖 mezi kulturami a vyznáními. 鈥濾elmi bychom si p艡áli, abychom mohli spole膷n臎 slavit Velikonoce a Vánoce, jako se to stalo letos díky shod臎 velikono膷ních termín暖,鈥� doufá opat Gabriel, zatímco ukazuje krásy tohoto místa. 鈥濳dy啪 m暖啪eme slavit v kostelech druhých, bez ohledu na právní aspekty, znamená to, 啪e se milujeme.鈥� Rozdíly mezi církvemi se musí soust艡edit na aspekty jednoty, 艡íká biskup: 鈥濾拧ichni v臎艡íme v Je啪í拧e. M暖啪eme mluvit r暖znými jazyky, ale jsme jedno.鈥� A není to jen motto, které zvolil pape啪 Lev XIV.: In Illo uno unum, v n臎m啪 se odrá啪í zd暖razn臎ní pape啪e v projevu k zástupc暖m jiných církví, proneseném 19. kv臎tna: 鈥災�ím více jsme v臎rní a poslu拧ní Je啪í拧i, tím více jsme sjednoceni mezi sebou鈥�. To samé napsal ji啪 Jan z Apameje, jeden z nejvýznamn臎j拧ích zdroj暖 syrské tradice: 鈥濸roto啪e Boha nem暖啪eme poznat slovy ani my拧lenkami, ale pouze vírou, zp暖sobili jsme mnoho spor暖 a nyní jsme [rozd臎leni] na protich暖dné frakce鈥� (Dialogy s Thomasiosem 7).
Syrská církev je p艡ipravena se sjednotit s latinskou církví
鈥濻yrská ortodoxní církev je p艡ipravena se sjednotit s latinskou církví鈥�. O tom je p艡esv臎d膷en monsignor Bizzeti, který je od konce 70. let hlubokým znalcem Turecka. Özmen, který je velmi blízký Hnutí Focolare, vkládá nad臎je do vazeb se západními spole膷nostmi, které by se podle jeho názoru m臎ly posílit. Prosp臎lo by to místní církvi, pokud jde o status a pastora膷ní pracovníky: povolání zde nechybí, ale nekvete jako v minulosti. Podle n臎j je nezbytné posílit spiritualitu, která je základním p艡edpokladem pro zmírn臎ní konflikt暖 v拧ude, zejména tam, kde se vzájemn臎 ovliv艌ují nábo啪enství a politika. 鈥濶a拧ím p艡áním je mírové sou啪ití uvnit艡 spole膷nosti i se v拧emi ostatními. Mír za膷íná v nás samých. Zapomn臎li jsme na to, ale mír za膷íná v srdcích.鈥�
Ekumenismus lásky
V Anatolii je být k艡es钮anem n臎co, pro co se 膷lov臎k rozhoduje ka啪dý den. Díky tomu je víra zako艡en臎na v evangeliu. Nic se nesmí promarnit, brát jako samoz艡ejmost, nic nám nesmí být lhostejné. A jednota je dnes zárove艌 samoz艡ejmostí i touhou. Symbolickým sv臎dectvím toho je skute膷nost, 啪e v syrské 膷ásti Turecka lze za啪ít pohostinnost otev艡ených lidí, kte艡í tou啪í po spolupráci: 鈥瀂de se stále uznává prvenství lásky鈥�, 艡íká Bizzeti, prvenství, které zjevn臎 p艡evy拧uje tíhu starých rozd臎lujících d臎dictví. V podstat臎 se to týká i pocitu nábo啪enské sounále啪itosti, který je viditeln臎 siln臎j拧í ne啪 rozdíly mezi státy, 膷asto ur膷ené vn臎j拧ími mocnostmi, jak nás u膷í války. Zde se navíc zapojení lidu Bo啪ího v mnoha ohledech jeví výrazn臎j拧í ne啪 v západní tradici: volba kn臎啪í a biskup暖 nap艡íklad na Východ臎 odrá啪í výraznou synodálnost a p艡edur膷uje také bratr拧t臎j拧í vztahy mezi vyznáními, které zde nacházejí velmi krásné p艡íb臎hy sdílení, blízkosti a jednoty. To je p艡ípad protestantské církve, která má v celém Turecku asi sto tisíc k艡es钮an暖. Pastor Ender Pecker, jeho啪 rodina je p暖vodem muslimská, je konvertita, který vypráví, jak se laici sna啪í sv臎d膷it o své v臎rohodné, aktivní a radostné p艡ítomnosti. P艡íle啪itostí m暖啪e být setkání d臎tí z r暖zných církví, které spole膷n臎 malují velikono膷ní vají膷ka, nebo ned臎lní bohoslu啪by v r暖zných kostelech, aby byla zaji拧t臎na pravidelnost, její啪 absence by snadno vedla k uzav艡ení místa bohoslu啪eb. "Úcta je zaru膷ena. Je to B暖h, kdo uká啪e správnou cestu, jak z暖stat jednotní. Potí啪e vznikají, kdy啪 semena padnou mezi trní: pak nerostou, ne啪ijí, neumírají, nezmizí...".
* Toto je první ze 膷ty艡 díl暖, které vypráv臎jí o pouti organizované od 27. dubna do 4. kv臎tna 2025 Asociací P艡átelé Blízkého východu (AMO) v syrské 膷ásti Turecka.
