V syrském Turecku s ?ivou církví tou?ící po jednotě
Antonella Palermo – Zeugma, Sanliurfa, Mardin
?Jak velký p?ínos nám dnes m??e dát k?es?anský Východ!“
Takto se vyjád?il Lev XIV. v jedné ze svých prvních promluv po zvolení, a to 14. května p?i p?íle?itosti Jubilea východních církví, v ní? zd?raznil pot?ebu obnovit smysl pro tajemství, který je v východních liturgiích tak ?ivý. Je to neocenitelné dědictví, které se s postupem generací ztrácí, p?iznává augustiniánský pape?. Abychom jej zachovali a mohli z něj ?erpat, je t?eba jej poznat. P?ímým zp?sobem je nav?tívit místa, kde historie promlouvá skrze kameny tisíciletých budov (zni?ených, p?estavěných, někdy změněných v ú?elu pou?ití) a ?ivými kameny těch, kte?í tam ?ijí, kte?í tam ?ili a byli nuceni odejít, a těch, kte?í se vrátili. První ?ást tohoto p?íběhu je publikována dnes, v den výro?í úmrtí monsignora Luigiho Padoveseho, apo?tolského viká?e Anatolie, který byl 3. ?ervna 2010 zavra?děn v Iskenderunu svým ?idi?em. Z?stává po něm nesmazatelná vzpomínka na jeho oddanost slu?bě mezinábo?enskému dialogu a pokojnému sou?ití.
Fascinace jednou z nejméně prozkoumaných tvá?í Turecka
S asociací Amici del Medio Oriente (AMO), zalo?enou v roce 2007 biskupem Paolem Bizzetim SJ, bývalým apo?tolským viká?em Anatolie a dosud p?edsedou Caritas Anatolia, je pou? do syrské ?ásti Turecka p?íle?itostí k objevování jedné z nejméně prozkoumaných tvá?í země, která byla je?tě p?ed několika lety daleko od turistických tras a dodnes je málo známá. Je to rozměr tvo?ený odolností a obětavostí, spiritualitou a podnikavostí, kde církev s velkým hrdinstvím udr?ela architektonická díla a k?es?anství, které se zde usadilo ji? v pradávných dobách a m??e se pochlubit ?ivou tradicí, i kdy? je po?et vě?ících skromný. P?vab této oblasti zvané Tur 'Abdin (hora slu?ebník?) v jihovýchodní Turecku je okouzlující. Pro u?i cestovatel? jej p?ekládá Murat Kuyucuklu, zku?ený turecký pr?vodce, muslim, který up?ímně vá?í k?es?anskou p?ítomnost v minulosti i sou?asnosti. P?i cestování Mezopotámií se vybavují vzpomínky na ?kolní výuku o po?átcích civilizace; pohled se rozprostírá do dálky a spo?ine na stopách Je?í?ových následovník?, které sahají a? do 1. století. Kostely a klá?tery zde za?ily své zlaté období mezi 4. a 8. stoletím, jak dokládá pr?vodce vydaný nakladatelstvím Terrasanta, jeho? autory jsou Bizzeti a mnich Sabino Chialà, p?evor komunity Bose.
Syrská církev, nejbli??í semitským ko?en?m k?es?anství
Na po?átku 20. století zde ?ily statisíce k?es?an?, dnes jich je méně ne? t?i tisíce a ?ijí hlavně v okolí měst Midyat a Mardin a v asi ?ty?iceti okolních vesnicích. Několik tisíc v?ak ?ije v Istanbulu a dal?ích velkých městech, kam uprchli v době pronásledování v 80. letech minulého století nebo během masivního pronásledování v letech 1914–1915, kdy bylo zavra?děno 250 tisíc k?es?an?. S jistou skrytou hrdostí a mo?ná i s nádechem idealizace tvrdí, ?e mluví moderním dialektem aramej?tiny, jazyka Je?í?e. Jistě p?edstavují církev nejblí?e semitským ko?en?m k?es?anství, kterou lze ve v?ech ohledech pova?ovat za t?etí velkou plíci k?es?anství, spolu s ?eckým a latinským světem. Tato varianta aramej?tiny, klasická syr?tina, studovaná p?evá?ně v klá?terech, které z?staly otev?ené, se pou?ívá jak v literatu?e, tak v liturgii. ?ada mladých lidí se zejména v létě vrací z Evropy, kam se p?estěhovali, aby se ji nau?ili. Jak potvrzuje pr?vodce, dnes se mnoho odborník? shoduje, ?e hluboké nedorozumění, které se vyvinulo v pr?běhu staletí, je spí?e d?sledkem odli?ných interpreta?ních kategorií a obtí?ných jazykových ekvivalent? ne? skute?ných rozporuplných p?esvěd?ení víry.
Od starověkého Zeugmy po starověkou Edessu, na památku Abraháma
Ze starověkého ?ímského města Zeugma na Eufratu, nedaleko Gaziantepu, které se svým největ?ím muzeem mozaik na světě (o rozloze 1700 metr? ?tvere?ních) po Antiochii a zde ulo?enými nálezy mimo?ádné hodnoty bylo nejd?le?itěj?ím uzlem mezi Východem a Západem i pro k?es?anství, smě?ujeme do starověké Edessy (dnes Sanliurfa), prvního města, které se stalo zcela k?es?anským, proslulého rybníkem s kapry a jeskyní, kde se podle islámské tradice narodil Abraham. Vypráví se, ?e byl zachráněn p?ed upálením za?iva: B?h proměnil oheň ve vodu a uhlíky v ryby. Jsou pova?ovány za nedotknutelné a staly se velkou místní atrakcí uvnit? portika me?ity Halil Rahman, postavené na místě p?vodního kostela. Zde mu?i a ?eny, vyzváni, aby se se?adili do oddělených ?ad, vcházejí do úzké chodby, vzdávají úctu Abrahamovi a provádějí o?istné ob?ady. Mezi hlu?ným davem je mnoho dětí, od kterých se postupně vzdalujeme, a? nastane témě? úplné ticho. Zároveň se v?ak zde p?ipomíná setkání judaismu, k?es?anství a islámu na místě, kde v historickém centru p?vodně stálo tucet kostel?: dva z nich p?e?ily, ale byly p?eměněny na me?ity.
Misioná?ský elán na Dálném východě a k?ehkost sporného území
Doba, kdy Efrém stál v ?ele presti?ní teologické ?koly v Edesse, kdy bylo k?es?anství s velkým elánem p?ineseno na Dálný východ mnohem d?íve ne? misioná?i ze Západu, je dávno pry?, vysvětluje monsignor Bizzeti. Katedrála zasvěcená Svaté Sofii neměla v kráse rovnou ani v Konstantinopoli. Tato presti?, a to nejen tohoto místa, se drasticky změnila s konverzí obyvatel St?ední Asie k islámu a invazí Tamerlána, který v pr?běhu 14. století zasel v?ude smrt a zkázu. P?íběhy p?edávané ústně z generace na generaci jsou dodnes tak ?ivé, ?e ka?dý o nich mluví, jako by se staly v?era. Ve skute?nosti to byl za?átek postupného ústupu mezopotámských k?es?an? do hor a úbytku jejich po?tu. Syrské k?es?anství tak bylo poznamenáno opakovanými spory mezi Parthijci a ?ímany, Araby a Byzantinci a naru?eno kulturní, církevní a politickou nestabilitou, která je?tě prohloubila strukturální k?ehkost ?země uprost?ed“. Pronásledování ze strany byzantské moci nap?íklad vedlo k tomu, ?e syrsko-západní patriarcha opustil své historické sídlo v Antiochii: nejprve se p?esunul do klá?tera Mor Barsauma, poté do klá?tera Deir Zafaran, dále do Homsu a nakonec do Dama?ku, kde sídlí dnes.
Özmen, syrsko-ortodoxní biskup: soust?e?me se na Je?í?e, zdroj jednoty
Právě v jednom z nejd?le?itěj?ích nábo?enských center oblasti Mardin, v klá?te?e bě?ně nazývaném ??afránový“ (kv?li rostlinám ?afránu, které rostly v jeho okolí, a barvě, kterou stěny nabývají v ur?itých hodinách dne), p?ijímá syrský ortodoxní biskup Filiksinos Saliba Özmen skupinu poutník? s p?átelskou a zdvo?ilou pohostinností. ?Je velmi d?le?ité,“ ?íká, ?aby byli zejména p?edstavitelé církví skromní, proto?e to je cesta, kterou nám ukázal Je?í? Kristus; on umyl nohy svým u?edník?m, slou?il jim. To je nejd?le?itěj?í cesta pro v?echny duchovní v?ech církví.“ Vysvětluje, ?e náv?těvy jsou zásadní pro posílení vztah? mezi kulturami a vyznáními. ?Velmi bychom si p?áli, abychom mohli spole?ně slavit Velikonoce a Vánoce, jako se to stalo letos díky shodě velikono?ních termín?,“ doufá opat Gabriel, zatímco ukazuje krásy tohoto místa. ?Kdy? m??eme slavit v kostelech druhých, bez ohledu na právní aspekty, znamená to, ?e se milujeme.“ Rozdíly mezi církvemi se musí soust?edit na aspekty jednoty, ?íká biskup: ?V?ichni vě?íme v Je?í?e. M??eme mluvit r?znými jazyky, ale jsme jedno.“ A není to jen motto, které zvolil pape? Lev XIV.: In Illo uno unum, v něm? se odrá?í zd?raznění pape?e v projevu k zástupc?m jiných církví, proneseném 19. května: ??ím více jsme věrní a poslu?ní Je?í?i, tím více jsme sjednoceni mezi sebou“. To samé napsal ji? Jan z Apameje, jeden z nejvýznamněj?ích zdroj? syrské tradice: ?Proto?e Boha nem??eme poznat slovy ani my?lenkami, ale pouze vírou, zp?sobili jsme mnoho spor? a nyní jsme [rozděleni] na protich?dné frakce“ (Dialogy s Thomasiosem 7).
Syrská církev je p?ipravena se sjednotit s latinskou církví
?Syrská ortodoxní církev je p?ipravena se sjednotit s latinskou církví“. O tom je p?esvěd?en monsignor Bizzeti, který je od konce 70. let hlubokým znalcem Turecka. Özmen, který je velmi blízký Hnutí Focolare, vkládá naděje do vazeb se západními spole?nostmi, které by se podle jeho názoru měly posílit. Prospělo by to místní církvi, pokud jde o status a pastora?ní pracovníky: povolání zde nechybí, ale nekvete jako v minulosti. Podle něj je nezbytné posílit spiritualitu, která je základním p?edpokladem pro zmírnění konflikt? v?ude, zejména tam, kde se vzájemně ovlivňují nábo?enství a politika. ?Na?ím p?áním je mírové sou?ití uvnit? spole?nosti i se v?emi ostatními. Mír za?íná v nás samých. Zapomněli jsme na to, ale mír za?íná v srdcích.“
Ekumenismus lásky
V Anatolii je být k?es?anem něco, pro co se ?lověk rozhoduje ka?dý den. Díky tomu je víra zako?eněna v evangeliu. Nic se nesmí promarnit, brát jako samoz?ejmost, nic nám nesmí být lhostejné. A jednota je dnes zároveň samoz?ejmostí i touhou. Symbolickým svědectvím toho je skute?nost, ?e v syrské ?ásti Turecka lze za?ít pohostinnost otev?ených lidí, kte?í tou?í po spolupráci: ?Zde se stále uznává prvenství lásky“, ?íká Bizzeti, prvenství, které zjevně p?evy?uje tíhu starých rozdělujících dědictví. V podstatě se to týká i pocitu nábo?enské sounále?itosti, který je viditelně silněj?í ne? rozdíly mezi státy, ?asto ur?ené vněj?ími mocnostmi, jak nás u?í války. Zde se navíc zapojení lidu Bo?ího v mnoha ohledech jeví výrazněj?í ne? v západní tradici: volba kně?í a biskup? nap?íklad na Východě odrá?í výraznou synodálnost a p?edur?uje také bratr?těj?í vztahy mezi vyznáními, které zde nacházejí velmi krásné p?íběhy sdílení, blízkosti a jednoty. To je p?ípad protestantské církve, která má v celém Turecku asi sto tisíc k?es?an?. Pastor Ender Pecker, jeho? rodina je p?vodem muslimská, je konvertita, který vypráví, jak se laici sna?í svěd?it o své věrohodné, aktivní a radostné p?ítomnosti. P?íle?itostí m??e být setkání dětí z r?zných církví, které spole?ně malují velikono?ní vají?ka, nebo nedělní bohoslu?by v r?zných kostelech, aby byla zaji?těna pravidelnost, její? absence by snadno vedla k uzav?ení místa bohoslu?eb. "Úcta je zaru?ena. Je to B?h, kdo uká?e správnou cestu, jak z?stat jednotní. Potí?e vznikají, kdy? semena padnou mezi trní: pak nerostou, ne?ijí, neumírají, nezmizí...".
* Toto je první ze ?ty? díl?, které vyprávějí o pouti organizované od 27. dubna do 4. května 2025 Asociací P?átelé Blízkého východu (AMO) v syrské ?ásti Turecka.
