Posilovat důstojnost, poskytovat orientaci: řeholnice v poradenství uprchlíkům v Německu
Vatican News
Zatímco na mnoha místech rostl strach z přemíry cizinců, eucharistické sestry se rozhodly rozvinout své charisma také mezi uprchlíky: Různorodé nevýhody, kterým uprchlíci čelí, byly zřejmé: nejistá budoucnost, strach, odmítnutí, nadměrné požadavky, břemeno, jímž je zákaz práce, bezcenné vzdělání, odloučení, traumatizace, jazyk, kulturní neporozumění, zjevná svévole... Každý z těchto bodů by sám o sobě stačil k tomu, aby zdravá sebedůvěra ochabla. Někteří propadají zoufalství, zejména když je rozhodnutí o právu na pobyt zamítnuto a hrozí deportace do zemí, spojovaných se smrtí.
Tito lidé přicházejí za s. Sandrou. „Na jednoduché otázky existuje dostatek různých míst. Ale když je to opravdu těžké, tak posílám lidi k vám!“, řekla jedna matka, jejíž datum deportace bylo stanoveno a která nakonec přece jen mohla zůstat. „Když vám nikdo nemůže pomoci, potřebujete Alláha. A ten je s vámi!“ prohlásil jeden muslimský uprchlík, který měl velký strach o svou rodinu.
Všichni doufají v cestu ze slepé uličky. Nikoli vždy však tato kýžená cesta existuje. Ale i když se situace nedá změnit, ti, kdo hledají radu, odcházejí z poradenské místnosti posíleni a plni vděčnosti. Vědí totiž, že jejich tíživá situace byla vyslyšena a nyní je v Božích rukou.
Má-li být s. Sandra v těchto situacích „poutnicí naděje“, snaží se do jisté míry procházet stejnou cestou strachu a hledá způsoby, jak těm, kdo hledají radu, dodat sílu a přinést jim světlo - změnit jejich perspektivu a umožnit jim jednat díky hlubšímu pochopení situace.
To vyžaduje otevřenost vůči jiným kulturám a způsobům myšlení, solidní právní znalosti a dobré pochopení úřední odpovědnosti. S velkou dávkou citlivosti je pak možné zprostředkovat kontakt mezi světem uprchlíků, obecnou německou realitou a byrokratickými požadavky. Duch svatý je někdy tím nejlepším překladatelem!
Jedná se přitom o mezinárodní porozumění po vzoru blahoslaveného biskupa Georga Matulaitise, zakladatele eucharistických sester: Jeho nabídky pomoci ve válkou zmítané východní Evropě na počátku 20. století byly vždy určeny všem potřebným bez ohledu na jejich původ. Vždy měl na mysli jednotu národů v jejich rozmanitosti a vážil si všech jazyků a tradic své diecéze. Tímto způsobem významně přispěl k nastolení míru a cestám smíření.
Sestra Sandra doufá, že svým příspěvkem na pomoc uprchlíkům odebere moc živné půdě pro násilí a nenávist: Ti, kdo se setkávají s porozuměním, neupadají do nenávisti. Ti, kdo zažívají dobro, jsou připraveni konat dobro. Ti, kdo vidí budoucnost, mohou žít. Důležitá je cesta odpuštění a smíření, která se také v poradenských setkáních stále znovu objevuje.
Existuje zde velká touha po tom, aby byl Bůh nablízku. V Německu se často zdá, že je daleko, jak řekl další z uprchlíků: „Protože Němci o něm nikdy nemluví“. O to důležitější je, aby se Bůh stal hmatatelným v Ježíši Kristu - také v lidech, kteří ho denně přijímají v eucharistii. A tak poradenská sezení se s. Sandrou vždy končí otázkou po původu naděje, kterou právě přijali.
Při pohledu na namalovaná vyobrazení sedmi skutků milosrdenství se jeden věřící muslim, u něhož existovaly obavy z hlediska bezpečnosti, svěřil: „“Toto je džihád: svatá válka, kterou si přeje Bůh. Dávat napít žíznivým, navštěvovat nemocné, pohřbívat mrtvé...“ Sestra Sandra se na tyto obrazy z této perspektivy nikdy předtím nedívala. Před poradenskou schůzkou byla trochu napjatá, co může asi očekávat, když stát má k této velmi vděčné a důvěryhodné osobě výhrady. Poté byla potěšena darem důvěry a schopností přiblížit se k sobě navzájem a naslouchat si beze strachu namísto stavění zdí. Takto totiž vstupuje do světa mír.
Toto úsilí komunity sester Služebnic eucharistického Ježíše přispívá k poslání církve, která se vydává na okraj společnosti a šíří tam světlo víry.
Jejich poradenské středisko sídlí při Sdružení Charity pro město a okres Hof a je financováno z prostředků Bavorského zemského ministerstva vnitra a vlastních prostředků Charity. Kvůli vládním úsporným opatřením jsou poradenská centra tohoto druhu ohrožena ve všech oblastech německého sociálního systému, což otevírá prostor pro přetěžování lidí v nouzových situacích a následné sociální nepokoje.
Co přinese budoucnost, je v Božích rukou a my se smíme podílet na jeho díle. Jako Ježíšovy eucharistické služebnice nás jeho ruka vede všude tam, kde je přítomna jeho oběť a kde porušené nachází novou jednotu. To je živá eucharistie, která začíná v liturgickém slavení eucharistie a prostupuje celým naším životem bez ohledu na to, kde pracujeme.