杏MAP导航

Guglielmo Gallone - Vatikán

Uprost艡ed bujných les暖 ostrova Kjú拧ú, jednoho ze 膷ty艡 hlavních ostrov暖 na jihozápad臎 japonského souostroví, se ve vesnici Heboura neboli 鈥濵ýtin臎 vá啪ek鈥� nachází místo, kde se setkávají nábo啪enství ne proto, aby se prosadila, ale aby si porozum臎la. Jmenuje se 艩inmeizan, co啪 v japon拧tin臎 znamená 鈥濰ora pravého 啪ivota鈥�. Je to centrum spirituality a mezinábo啪enského dialogu, které se zrodilo v roce 1987 ze spole膷ného snu katolického misioná艡e, xaveriánského otce Franca Sottocornola, a buddhistického mnicha, ctihodného Tairyu Furukawy, vytvo艡it 鈥瀔艡es钮anskou pobo膷ku鈥� chrámu Seimeizan-Schweitzer. Ano, je to místo modlitby, ale p艡edev拧ím prostor sou啪ití mezi vírami, kde se k艡es钮anský 啪ivot prolíná s japonskou spiritualitou v ka啪dodenním dialogu, kde se evangelium stává diskrétní p艡ítomností, schopnou vést hluboký dialog se 拧intoismem a buddhismem. A to se d臎je díky nasazení malé komunity, kterou tvo艡í xaveriánský otec Claudio Codenotti, sou膷asný 艡editel, otec Pietro Sonoda Yoshiaki, japonský konventuální franti拧kán, otec Franco a Maria De Giorgi, xaveriánská misioná艡ka. V拧ichni 啪ijí a pracují v 艩inmeizanu, setkávají se s mnichy, kn臎啪ími, poutníky i místními obyvateli.

Dialog se 拧intoistickým sv臎tem

Nejprve jde o 拧intoistický sv臎t, proto啪e, jak 艡ekl otec Franco vatikánským médiím, "拧intoismus je du拧í japonského lidu. A je to du拧e zcela duchovní. Nemá 啪ádnou svatou knihu, 啪ádné zákony, 啪ádnou centrální autoritu. Do 拧intoismu se nevstupuje prost艡ednictvím rituál暖 nebo zápis暖: je to spí拧e pocit, kulturní sounále啪itost, zp暖sob 啪ivota v souladu s p艡írodou a duchy, kte艡í ji obývají鈥�. P艡esto otec Franco upozor艌uje, 啪e mezi 拧intoismem a k艡es钮anstvím existuje mnoho podobností. 鈥濸rvní kniha napsaná v japon拧tin臎, která pochází z roku 720, p艡edstavuje po膷átek sv臎ta podobn臎 jako Genesis a lí膷í stvo艡ení nebe a zem臎. Podle tohoto názoru v拧e pochází od bo啪stev: p艡íroda, osm japonských ostrov暖, samotní Japonci. Proto jsou 拧intoistické chrámy v啪dy obklopeny zelení. A tak jsme se i my v 艩inmeizanu rozhodli pono艡it do lesa. Kdykoli je to mo啪né, modlíme se venku, ráno 膷elem k východu a ve膷er k západu, podle rytmu slunce. Tato zku拧enost se dotýká i Japonc暖 a vytvá艡í most mezi spiritualitou jejich p艡edk暖 a k艡es钮anskou vizí p艡írody jako daru a poselství od Boha. Mnozí japon拧tí k艡es钮ané byli b臎hem venkovních modliteb dojati a vyk艡ikovali: 鈥濳one膷n臎 cítím k艡es钮anství a japonství pohromad臎鈥�.

Hondo (modlitebna centra 艩inmeizan)

Jak se Japonsko m臎ní

Není to snadný úkol v zemi, kde dnes k艡es钮ané netvo艡í více ne啪 2 % obyvatel a byli po staletí pronásledováni. 鈥濸艡ijel jsem do Japonska v roce 1978,鈥� vypráví otec Franco, 鈥渧 posledních desetiletích jsem byl sv臎dkem toho, jak se objevují n臎které hluboké jevy, které m臎ní jeho tvá艡. P艡edev拧ím jde o demografickou otázku. Po膷et obyvatel klesá a stárne. V na拧í vesnici nap艡íklad zav艡eli základní 拧kolu kv暖li nedostatku d臎tí. Vánoce, které jsme pro n臎 d艡íve po艡ádali, se u啪 nedají uskute膷nit. To jsou malé známky velkých zm臎n. Pak je tu sekularizace: po útoku nábo啪enské sekty Aum 拧inrikjó plynem sarin v tokijském metru v roce 1995 je nábo啪enství vnímáno jako n臎co podez艡elého. Mladí lidé se od n臎j odvracejí, ne v拧ak z kontroverze, ale z nezájmu. Jde o jev zvaný 拧ukjó banare. A kone膷n臎 globalizace, která p艡iná拧í 鈥瀓inou鈥� kulturu, ne啪 je ta japonská: technologie, zp暖soby 啪ivota, spot艡eba... Dokonce i kimono se dnes pou啪ívá jen na ob艡ady. Tradi膷ní kultura se vytrácí. P艡esto podle otce Franca není v拧e ztraceno, proto啪e 鈥瀍xistuje jedna konstanta, kterou na Japoncích velmi obdivuji: jejich mimo艡ádná schopnost mírového sou啪ití. Harmonie (wa) je základem jejich sociální psychologie. Stávky jsou zde velmi vzácné, konflikt暖m se p艡edchází disciplinovaností, jednotlivec se ob臎tuje pro kolektivní dobro. A kone膷n臎 je tu 膷lánek 9 ústavy, kterým se Japonsko z艡íká války: prorocké poselství, zvlá拧t臎 dnes鈥�.

Vztah s buddhisty

Maria De Giorgi p艡ipomíná, 啪e spí拧e ne啪 se 拧intoistickým sv臎tem probíhá v 艩inmeizanu hlavní dialog p艡edev拧ím s buddhistickým sv臎tem, který má v Japonsku hluboké ko艡eny: 鈥濧膷koli se sem dostal v 6. století p艡es 膶ínu a Koreu, teprve ve 13. a 12. století, v období Kamakura, se buddhismus stal skute膷n臎 鈥歫aponským鈥�, a to zrodem 拧kol, jako jsou 膶istá zem臎, Zen, Nichiren... V na拧em centru jsme se setkali s mnichy a mni拧kami z t臎chto tradic. Dialog se rozvíjel prost艡ednictvím osobních vztah暖, podle intuice monsignora Pietra Rossana: 鈥瀗eexistuje dialog mezi nábo啪enstvími, ale mezi lidmi, kte艡í praktikují r暖zná nábo啪enství鈥�. Je to dialog 啪ivota, který se skládá z p艡átelství, d暖v臎ry a spole膷né cesty. Spolupracovali jsme s ctihodným Tairyu Furukawou, s chrámy v prefektu艡e Saga, s komunitami Tendai a Zen. A pak jsou tu dojemné p艡íb臎hy, jako ten o buddhistické mni拧ce, která p艡ed smrtí po啪ádala, aby její popel byl p艡inesen k nám".

Význam mezinábo啪enského dialogu v 艩inmeizanu

Zde se tedy ukazuje skute膷ný význam pojmu mezinábo啪enský dialog: 鈥濳lí膷em je v啪dy dialog 啪ivota,鈥� pokra膷uje De Giorgiová, 鈥瀟edy autentické osobní vztahy, na nich啪 lze stav臎t mosty. Nejde o synkretismus. Dialog je naslouchání, je to vcít臎ní se do hloubky, je to up艡ímná touha porozum臎t a nechat se dotazovat druhým. A v mí艡e, v jaké 膷lov臎k naslouchá, se vytvá艡í prostor k tomu, aby mohl mluvit a vydávat sv臎dectví o své ví艡e. Hostili jsme také skupiny mladých buddhistických bonz暖, kte艡í se nás ptali: 鈥濩o u膷í katolická církev o dialogu?鈥� A b臎hem Covidu jsme m臎li m臎sí膷ní online setkání, na kterých jsme studovali Lotosovou sútru a Bibli s mnichy buddhistického proudu Nichiren. Takto se dialog prolíná s hlásáním. A chápeme, 啪e misie a dialog jsou dv臎 tvá艡e té啪e lásky k druhému鈥�.