杏MAP导航

Guglielmo Gallone - Vatikán

Uprost?ed bujných les? ostrova Kjú?ú, jednoho ze ?ty? hlavních ostrov? na jihozápadě japonského souostroví, se ve vesnici Heboura neboli ?Mýtině vá?ek“ nachází místo, kde se setkávají nábo?enství ne proto, aby se prosadila, ale aby si porozuměla. Jmenuje se ?inmeizan, co? v japon?tině znamená ?Hora pravého ?ivota“. Je to centrum spirituality a mezinábo?enského dialogu, které se zrodilo v roce 1987 ze spole?ného snu katolického misioná?e, xaveriánského otce Franca Sottocornola, a buddhistického mnicha, ctihodného Tairyu Furukawy, vytvo?it ?k?es?anskou pobo?ku“ chrámu Seimeizan-Schweitzer. Ano, je to místo modlitby, ale p?edev?ím prostor sou?ití mezi vírami, kde se k?es?anský ?ivot prolíná s japonskou spiritualitou v ka?dodenním dialogu, kde se evangelium stává diskrétní p?ítomností, schopnou vést hluboký dialog se ?intoismem a buddhismem. A to se děje díky nasazení malé komunity, kterou tvo?í xaveriánský otec Claudio Codenotti, sou?asný ?editel, otec Pietro Sonoda Yoshiaki, japonský konventuální franti?kán, otec Franco a Maria De Giorgi, xaveriánská misioná?ka. V?ichni ?ijí a pracují v ?inmeizanu, setkávají se s mnichy, kně?ími, poutníky i místními obyvateli.

Dialog se ?intoistickým světem

Nejprve jde o ?intoistický svět, proto?e, jak ?ekl otec Franco vatikánským médiím, "?intoismus je du?í japonského lidu. A je to du?e zcela duchovní. Nemá ?ádnou svatou knihu, ?ádné zákony, ?ádnou centrální autoritu. Do ?intoismu se nevstupuje prost?ednictvím rituál? nebo zápis?: je to spí?e pocit, kulturní sounále?itost, zp?sob ?ivota v souladu s p?írodou a duchy, kte?í ji obývají“. P?esto otec Franco upozorňuje, ?e mezi ?intoismem a k?es?anstvím existuje mnoho podobností. ?První kniha napsaná v japon?tině, která pochází z roku 720, p?edstavuje po?átek světa podobně jako Genesis a lí?í stvo?ení nebe a země. Podle tohoto názoru v?e pochází od bo?stev: p?íroda, osm japonských ostrov?, samotní Japonci. Proto jsou ?intoistické chrámy v?dy obklopeny zelení. A tak jsme se i my v ?inmeizanu rozhodli pono?it do lesa. Kdykoli je to mo?né, modlíme se venku, ráno ?elem k východu a ve?er k západu, podle rytmu slunce. Tato zku?enost se dotýká i Japonc? a vytvá?í most mezi spiritualitou jejich p?edk? a k?es?anskou vizí p?írody jako daru a poselství od Boha. Mnozí japon?tí k?es?ané byli během venkovních modliteb dojati a vyk?ikovali: ?Kone?ně cítím k?es?anství a japonství pohromadě“.

Hondo (modlitebna centra ?inmeizan)

Jak se Japonsko mění

Není to snadný úkol v zemi, kde dnes k?es?ané netvo?í více ne? 2 % obyvatel a byli po staletí pronásledováni. ?P?ijel jsem do Japonska v roce 1978,“ vypráví otec Franco, “v posledních desetiletích jsem byl svědkem toho, jak se objevují některé hluboké jevy, které mění jeho tvá?. P?edev?ím jde o demografickou otázku. Po?et obyvatel klesá a stárne. V na?í vesnici nap?íklad zav?eli základní ?kolu kv?li nedostatku dětí. Vánoce, které jsme pro ně d?íve po?ádali, se u? nedají uskute?nit. To jsou malé známky velkých změn. Pak je tu sekularizace: po útoku nábo?enské sekty Aum ?inrikjó plynem sarin v tokijském metru v roce 1995 je nábo?enství vnímáno jako něco podez?elého. Mladí lidé se od něj odvracejí, ne v?ak z kontroverze, ale z nezájmu. Jde o jev zvaný ?ukjó banare. A kone?ně globalizace, která p?iná?í ?jinou“ kulturu, ne? je ta japonská: technologie, zp?soby ?ivota, spot?eba... Dokonce i kimono se dnes pou?ívá jen na ob?ady. Tradi?ní kultura se vytrácí. P?esto podle otce Franca není v?e ztraceno, proto?e ?existuje jedna konstanta, kterou na Japoncích velmi obdivuji: jejich mimo?ádná schopnost mírového sou?ití. Harmonie (wa) je základem jejich sociální psychologie. Stávky jsou zde velmi vzácné, konflikt?m se p?edchází disciplinovaností, jednotlivec se obětuje pro kolektivní dobro. A kone?ně je tu ?lánek 9 ústavy, kterým se Japonsko z?íká války: prorocké poselství, zvlá?tě dnes“.

Vztah s buddhisty

Maria De Giorgi p?ipomíná, ?e spí?e ne? se ?intoistickým světem probíhá v ?inmeizanu hlavní dialog p?edev?ím s buddhistickým světem, který má v Japonsku hluboké ko?eny: ?A?koli se sem dostal v 6. století p?es ?ínu a Koreu, teprve ve 13. a 12. století, v období Kamakura, se buddhismus stal skute?ně ?japonským‘, a to zrodem ?kol, jako jsou ?istá země, Zen, Nichiren... V na?em centru jsme se setkali s mnichy a mni?kami z těchto tradic. Dialog se rozvíjel prost?ednictvím osobních vztah?, podle intuice monsignora Pietra Rossana: ?neexistuje dialog mezi nábo?enstvími, ale mezi lidmi, kte?í praktikují r?zná nábo?enství“. Je to dialog ?ivota, který se skládá z p?átelství, d?věry a spole?né cesty. Spolupracovali jsme s ctihodným Tairyu Furukawou, s chrámy v prefektu?e Saga, s komunitami Tendai a Zen. A pak jsou tu dojemné p?íběhy, jako ten o buddhistické mni?ce, která p?ed smrtí po?ádala, aby její popel byl p?inesen k nám".

Význam mezinábo?enského dialogu v ?inmeizanu

Zde se tedy ukazuje skute?ný význam pojmu mezinábo?enský dialog: ?Klí?em je v?dy dialog ?ivota,“ pokra?uje De Giorgiová, ?tedy autentické osobní vztahy, na nich? lze stavět mosty. Nejde o synkretismus. Dialog je naslouchání, je to vcítění se do hloubky, je to up?ímná touha porozumět a nechat se dotazovat druhým. A v mí?e, v jaké ?lověk naslouchá, se vytvá?í prostor k tomu, aby mohl mluvit a vydávat svědectví o své ví?e. Hostili jsme také skupiny mladých buddhistických bonz?, kte?í se nás ptali: ?Co u?í katolická církev o dialogu?“ A během Covidu jsme měli měsí?ní online setkání, na kterých jsme studovali Lotosovou sútru a Bibli s mnichy buddhistického proudu Nichiren. Takto se dialog prolíná s hlásáním. A chápeme, ?e misie a dialog jsou dvě tvá?e té?e lásky k druhému“.