MAP

Sestra Ivančica Fulir pomáhá dětem v Beninu Sestra Ivančica Fulir pomáhá dětem v Beninu  (Foto Saša Ćetković) #SistersProject

Benin: Katolické misionářky mají informovat o své práci, aby bylo možné udělat ještě více

Sestra Ivančica Fulir, misionářka v Beninu, vysvětluje, jak je důležité vyprávět příběhy katolických misionářů sloužících po celém světě. „Tolik dobrých skutků zůstává skryto. Kdyby o nich vědělo více lidí, mohlo by se udělat mnohem více“.

Vatican News

Sr. Ivančica Fulir se narodila a vyrostla v Chorvatsku a od útlého věku snila o tom, že se stane misionářkou.

„Když mi bylo pouhých sedm let, projevila jsem přání, že jednou pojedu do Afriky a budu pomáhat tamním dětem. Ale byla jsem nemocné dítě a maminka mi řekla, že v Africe nevydržím ani dva dny,“ vzpomíná.

Navzdory námitkám rodiny ji jedna řeholnice ujistila, že Bůh chrání ty, které posílá, a dodala, že se jí nic zlého nestane. Ještě téhož dne se s. Ivančica rozhodla, že s Boží pomocí zasvětí svůj život misiím.

Sestra Ivančica vystudovala ekonomii a při práci projektové manažerky pomáhala získávat prostředky na stavbu sirotčince v Beninu.

Tato příležitost ji přivedla k devítiměsíční dobrovolnické službě v Beninu, kde pobývala u sester Panny Marie od Zázračné medaile.

Byla to pro ni zkušenost, která jí změnila život. Po návratu do Chorvatska vstoupila do této kongregace, ale její srdce zůstalo v Africe. Po opakovaných žádostech jí její představené v roce 2020 konečně udělily povolení k návratu do Beninu.

Sestra Ivančica Fulir pracuje v programu, který zajišťuje teplé jídlo na základních školách
Sestra Ivančica Fulir pracuje v programu, který zajišťuje teplé jídlo na základních školách   (Foto Saša Ćetković)

Služba pro 3 800 dětí v Beninu

Nyní pracuje sestra Ivančica v Porto Novo na programu, který zajišťuje financování, obstarává a rozděluje potraviny a dohlíží na přípravu a výdej teplých jídel pro 3 800 dětí v pěti základních školách.

Propojila také dobrodince ve svém rodném Chorvatsku se sestrami v Beninu, aby pomohla vybudovat třetí lékařskou kliniku ve vesnici Banigbé-Gare. K dalším aktivitám jejího apoštolátu patří pomoc v sirotčinci pro dívky ve vesnici Affame, který vedou řeholní sestry.

„V misiích není nikdy nouze o práci,“ uvedla. „Když však naše srdce zůstávají otevřená dětem a lidem kolem nás, Bůh nám dává neuvěřitelnou sílu, abychom dokázali vykonat to, co je třeba.“

Misionáři musí vyprávět své příběhy

Sestra Ivančica si již během dobrovolnické činnosti v Beninu uvědomila, jak důležitá je pro misionáře komunikace.

„Byla jsem šokována tím, jak málo lidé v Chorvatsku vědí o svých misionářích. Tolik dobrých skutků zůstává skryto, a kdyby o nich lidé věděli, inspirovalo by je to k dalším činům. Jak jednou řekl jeden misionář: „Co se neřekne, zůstane neznámé“.

Věří, že misionáři by se měli podělit o to, co prožívají a cítí ve svém srdci. „Tyto příběhy povzbuzují lidi, aby se stali našima nataženýma rukama, protože sami to nezvládneme. Jedno staré africké přísloví říká: „Chceš-li jít rychle, jdi sám. Chceš-li dojít daleko, jděte společně!“.

To vše vedlo s. Ivančicu k tomu, že začala psát o misionářském životě, nejprve do katolického časopisu a poté sdílela svůj každodenní život na sociálních sítích.

„Když jsem jela na Ukrajinu jako misionářka“, vysvětluje, „viděla jsem, kolik dobrovolníků se inspirovalo k tomu, aby přijeli a pomáhali jen proto, že si přečetli tyto příběhy.“

Sociální média: mocný nástroj pro misionáře

Podle s. Ivančice představují příběhy sdílené misionáři tolik potřebnou protiváhu převážně negativním zprávám v médiích. „Radostná zvěst je protilátkou proti smutku, zoufalství a negativitě. Snažím se sdílet náš každodenní život z pozitivní perspektivy a odhalovat Boží přítomnost v našich setkáních a zkušenostech“.

Přestože příběhy z misionářského života často zdůrazňují utrpení, autorka volí jiný přístup. „V každém dítěti, v každém nemocném člověku je přítomen Kristus, často je to Kristus trpící, ale pozornost by se neměla soustředit na samotné utrpení, nýbrž na to, abychom s Ježíšem vyšli z těžkostí do radosti ze vzkříšení.“

Sociální sítě také umožňují tisícům lidí zůstat v kontaktu s misionáři a modlit se za ně a za lidi, kterým slouží: „Vědomí, že nás tolik lidí podporuje modlitbou, je obrovský rozdíl. Vím, že nejsem sama.“

Sestra Ivančica Fulir v každodenním misijním životě
Sestra Ivančica Fulir v každodenním misijním životě   (Foto Saša Ćetković)

Výzvy spojené se sdílením na sociálních sítích

Komunikace není pro misionáře snadným úkolem, říká sestra Ivančica. „Zabere to hodně času a lidé to někdy nechápou, ale plody za to stojí.“

Začíná to technickými problémy, jako jsou časté výpadky zařízení kvůli povětrnostním podmínkám, výpadky proudu a nespolehlivé připojení k internetu. Ještě větší výzvy však vyplývají z kulturních a tradičních rozdílů mezi Afrikou a Západem.

„Někdy, když sdílím pohledy na každodenní život v Africe, sděluji něco, čemu západní publikum nerozumí a mohlo by to tvrdě odsoudit,“ vysvětlila sestra Ivančica. „Způsoby práce, výchovy a oslav jsou zde jiné. Pokud se tyto rozdíly pečlivě nevysvětlí, může dojít k nepochopení a dokonce ke kontraproduktivnímu účinku.“

Navzdory těmto výzvám s. Ivančica pokračuje ve sdílení příběhů o „své Africe“ a přibližuje každodenní realitu misionářů po celém světě.

„Pokud se příběhy, které sdílím o misionářském životě, dotknou alespoň jednoho srdce, je to dar od Boha,“ uzavřela.

Sestra Ivančica Fulir se svými spolusestrami a dětmi v Beninu
Sestra Ivančica Fulir se svými spolusestrami a dětmi v Beninu   (Foto Saša Ćetković)
1. dubna 2025, 13:11