杏MAP导航

Svitlana Duchovy? - Vatikán

?Kdy? jsi zdravý, nepot?ebuje? ?ádnou milost, ani od Boha, ani od lidí“. Kdy? v?ak ?zakou?í? bolest, tragédii“ a ka?dý den cítí?, ??e sám nesta?í?, ?e pot?ebuje? ruku druhého, to tě nutí objevit smysl spole?ného putování“ a pomáhá ti to vydr?et. Víra a síla ducha, odolnost a naděje v Krista, který zvítězil nad smrtí, dokonce i nad srdcervoucí smrtí po dal?ím masakru civilist?: Jeho Bla?enost Svjatoslav ?ev?uk, kyjevský arcibiskup, vypráví vatikánským médiím o novém Svatém týdnu ve vále?ném období, který za?al ruským útokem na město Sumy na Květnou neděli, p?i něm? zahynulo 34 lidí a asi 120 bylo zraněno, v?etně asi patnácti dětí. Je to dal?í krutý úder, který v?ak podle jeho slov nezasáhl ani smysl pro lidskost, ani nejhlub?í p?esvěd?ení du?e.

Pro?íváme Svatý rok s tématem ?Poutníci naděje“. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně nás také vede k p?emý?lení o naději. Jak se změnila naděje lidí na Ukrajině, a zejména katolických vě?ících, během těchto vále?ných let?

Naděje je pro nás dnes skute?ně zdrojem na?eho p?e?ití, schopnosti vzdorovat, jít dál. Myslím, ?e naděje jako taková se nezměnila, proto?e na?í nadějí je v?dy Pán Je?í? Kristus. Nesvě?ujeme se ně?emu, ale někomu. A tento vztah s Je?í?em, který za nás trpěl, zem?el a vstal z mrtvých, je zdrojem na?í naděje. Mo?ná se mění jen to, jak tuto naději vnímáme a chápeme, jak d?le?ité je mít nejen pocity naděje - jak obvykle ?íkáme: ?Doufejme, ?e v?echno dob?e dopadne“, ale mít naději jako ctnost. Tedy jako sílu vlitou Duchem svatým, sílu Zmrtvýchvstalého, který v nás ?ije a pulzuje. A musím ?íci, ?e s rostoucí bolestí roste i toto vnímání, ?e síla Vzk?í?eného Krista je nejen s námi, ale je v nás. Naděje je skute?ně skute?ností, kterou pro?íváme. Za to jsme opravdu velmi vdě?ní pape?i Franti?kovi, který otev?el dve?e naději. Musím ?íci, ?e mnoho lidí p?ichází na pou?, zejména v tomto postním období, do na?ich katedrál, do na?ich svatyní, právě proto, aby tuto naději posílili. Poutníci se ú?astní svátosti zpovědi a eucharistie, modlí se za pape?e a za jeho zdraví a p?ijímají tyto milosti, které nám Svatý rok nabízí a které nám Svatý otec dává zakusit nejen v ?ímě - proto?e mnoho poutník? jezdí do ?íma -, ale také u nás.

Na Ukrajině mnoho lidí trpí ztrátou, traumaty, které zasahují tělo i du?i. Právě minulou neděli, během Květné neděle, zp?sobil ruský útok v Sumách stra?livý masakr. Hrozí, ?e v?echno toto utrpení zastíní význam Zmrtvýchvstání?

Tento Svatý týden, týden utrpení Páně, bohu?el za?al velkou tragédií. V Sumách, zatímco se lidé v kostelích modlili na Květnou neděli a v pravoslavné katedrále moskevského patriarchátu probíhala homilie, dopadly dvě rakety, které za sebou zanechaly 34 mrtvých, v?etně dvou dětí, a 119 zraněných, z toho 15 dětí. Je z?ejmé, ?e ka?dá analýza tohoto útoku, tohoto masakru, ukazuje, ?e záměrem bylo zasáhnout civilní obyvatelstvo. První raketa zasáhla samotné centrum města a pak - kdy? věděli, ?e záchraná?i, hasi?i a zdravotníci okam?itě p?ijedou na pomoc zraněným - v tu chvíli p?iletěla druhá raketa, je?tě smrtelněj?í útok, proto?e prý tato raketa explodovala ve vzduchu, aby zasáhla lidi pohybující se v centru města. Byla to tragédie, která v?echny skute?ně ?okovala. Máme pocit, ?e ?ím více mluvíme o míru pro Ukrajinu, ?ím více se sna?íme, a to i na mezinárodní úrovni, podporovat dialog a hledat dohodu, tím více se setkáváme s těmito útoky, proto?e opravdu v posledních t?ech týdnech jich hodně p?ibylo. Dokonce i tady v Kyjevě ?ijeme pod bombardováním ka?dou noc. V p?edchozích měsících se to s takovou intenzitou nedělo. Je vidět eskalace, velmi, velmi silná urputnost. A p?esto na?i lidé toto utrpení nepoci?ují jako něco nep?ekonatelného, ale jako cestu. Víme, ?e jsme na k?í?ové cestě. I dynamika k?í?ové cesty spo?ívá v tom, ?e nestojíme na místě, ale jdeme, je to cesta, která vede od utrpení ke vzk?í?ení. A my jdeme spole?ně. Mluvil jsem s na?ím knězem slou?ícím v Sumách, otcem Olexandrem Djadou, který je zároveň ?editelem na?í místní Charity. Vyprávěl mi mimo?ádné věci: po útocích lidé neutíkali z města, ale spolupracovali, pomáhali, uklízeli ulice, p?ipravovali se na Velikonoce. Po útoku se lidé nebojí, naopak jsou více motivováni z?stat, vzdorovat a pomáhat p?i odstraňování následk? útoku. Je to mimo?ádné, proto?e lidsky by ?lověk ?ekl: ?Ute?te z tohoto místa, kde z?ejmě vládne jen smrt“. Ukazuje to, ?e lidé mají k této tragédii jiný p?ístup, p?ístup těch, kte?í doká?ou p?ekonat strach skrze víru v Boha. Ná? kněz mi ?ekl, ?e tyto dvě rakety dopadly jen 200 metr? od sídla Charity, kde pracuje 50 lidí. Druhý den tam byli v?ichni, pracovali, pomáhali těm, kte?í p?i?li o domov, kte?í jsou v nemocnicích, kte?í velmi pot?ebují podporu. Největ?í starost nám dělají děti. Vyu?ívám této p?íle?itosti, abych poděkoval italské Charitě, která nabídla dvaceti dětem z města Sumy mo?nost zú?astnit se letních tábor? v Itálii. V ka?dém p?ípadě, jak mi ?ekl tento kněz, existují stovky dětí, které by pot?ebovaly strávit dva a? t?i týdny v klidněj?ích ?ástech světa, co? je období, které by jim pomohlo po psychické i duchovní stránce. Lidé tedy ani po této tragédii nepropadají zoufalství: projevují svou lidskost, k?es?anskou víru, solidaritu, která p?ekonává strach.

Jak se ukrajinské církvi da?í v tak tě?kých podmínkách slavit Svatý rok spole?ně se v?eobecnou církví?

Ve srovnání s jinými Svatými roky pro?itými v minulosti je toto jubileum jistě výjime?né, proto?e lidé stále více objevují smysl pro jeho milost. Pokud se toti? máte dob?e, máte iluzi, ?e ?ádnou milost nepot?ebujete, ani od Boha, ani od lidí. Ale kdy? pro?íváte bolest, kdy? pro?íváte tragédii - kdy? objevujete svá lidská omezení a ka?dý den zakou?íte, ?e sami nesta?íte, ?e pot?ebujete ruku druhého - pak vás to nutí objevit smysl pouti, smysl spole?ného putování. Díky tomu také objevíte prostor pro výměnu dar?, který existuje nejen uvnit? církve na pouti na zemi, ale také mezi nebeskou a pozemskou církví. V tomto jubilejním roce znovu objevujeme to, co jsme v?dy vyznávali ve ví?e, spole?enství svatých. Právě toto spole?enství svatých, spole?né bytí jako církev, je prostorem, kde je p?ítomen Zmrtvýchvstalý, Ten, který je zdrojem na?í naděje a síly k pro?ívání pozemské pouti, ale také prostorem výměny dar? mezi nebem a zemí. To nás ?iní odolněj?ími, pomáhá nám to vydr?et. P?i spole?ném putování se skute?ně u?íme být empati?tí, abychom se nezajímali jen o svou vlastní cestu, ale abychom trochu vstoupili do situace druhého. To je solidarita, která opravdu konkrétně zachraňuje ?ivoty. Proto vyu?ívám této p?íle?itosti, abych poděkoval v?em, kte?í jdou s námi. Proto?e Svatý rok nepro?ívá jen Ukrajina, ale celá v?eobecná církev, a my velmi cítíme tuto solidaritu katolické církve, která je pro nás nyní na Ukrajině zdrojem na?í schopnosti slou?it. Ka?dý se dělí o v?e, co má: Ukrajina se dělí se světem o svou naději, o svého ducha, a to i v kontextu války. A vidíme, jak to rezonuje v srdcích milion? katolík? na celém světě. A tak vám děkujeme, ?e jste s námi, ?e jdete s námi.

Změnily tyto t?i roky války nějak va?e vnímání poslání hlavy ukrajinské ?eckokatolické církve?

Musím ?íci, ?e ano, mo?ná dokonce velmi radikálním zp?sobem. Proto?e byzantská církev je ve své spiritualitě a liturgii církví, která p?i ka?dé slavnosti slaví velikono?ní radost. Jsme církví velikono?ní kultury. Ale znovu objevujeme, ?e velikono?ní tajemství není jen oslava, není to jen radost nebo slavnost. Zahrnuje také tajemství utrpení a tajemství smrti - tajemství, na která se dne?ní kultura mo?ná sna?í zapomenout, uniknout jim nebo je dokonce desakralizovat. Utrpení a smrt se v dne?ním světě ?asto stávají podívanou a my, kte?í jsme v poku?ení ?ít ?ást svého ?ivota na ?digitálním kontinentu“, riskujeme, ?e utrpení a smrt p?estaneme vnímat. Ale během války, kdy se bezprost?ední nebezpe?í smrti dotýká va?eho ka?dodenního ?ivota, jsme se nau?ili kontemplovat p?ítomnost Boha v lidském utrpení a v něm objevujeme k?es?anský smysl i tajemství smrti. Proto?e smrt je absurdní situace: na?e lidská p?irozenost se proti smrti bou?í, byli jsme stvo?eni pro ?ivot. Ale právě v tomto dramatu utrpení znovu objevujeme p?ítomnost trpícího Krista a také v tajemství smrti kontemplujeme Je?í?e uk?i?ovaného, toho, který zem?el na k?í?i, aby na sebe vzal na?i smrt a vrátil nám sv?j ?ivot. Svatý Augustin o tom ?íká velmi hluboká slova: ?On u?inil na?i smrt svou vlastní a sv?j ?ivot na?ím“. Je to něco velmi hlubokého, co musíte znovu objevit, ne studiem pěkného ?lánku nebo ?tením pěkné knihy, ale zakou?ením této skute?nosti na svém těle, na těle svého lidu, v ?ivotě své církve. Nyní doprovázíme tolik trpících lidí, slavíme tolik poh?b?, ka?dý den musíme ?elit této realitě smrti, která jako by chtěla mezi námi vládnout. Ale v této vládě smrti, kterou ruský agresor ?í?í na Ukrajině, hlásáme vzk?í?eného Krista, a to zcela mění na?e vnímání jak samotné liturgie, tak velikono?ního tajemství. To ovlivňuje na?i pastora?ní práci, zp?sob, jakým lidi doprovázíme a pomáháme jim doufat, ?e toto utrpení není cílovým bodem, ale východiskem. Není to nep?ekonatelný bod, který ?lověka p?ivádí k zoufalství, ale jsou to dve?e, jimi? lze jít vp?ed vst?íc Pánově Pas?e.

Chtěl byste něco dodat?

Rád bych vyu?il této p?íle?itosti a p?edal v?em na?im poslucha??m a ?tená??m velikono?ní p?ání. Chci, abyste věděli, ?e i na Ukrajině Kristus vstal z mrtvých, ?e Ukrajina ?ije. Jsme národ na cestě k posledním Kristovým Velikonoc?m. U p?íle?itosti největ?ích k?es?anských svátk?, které nás p?ivádějí zpět ke zdroji na?í víry, vám p?ejeme svaté Velikonoce Páně. P?ejeme vám tuto radost, která p?ekonává i na?e slzy. Zmrtvýchvstalý Kristus je na?ím lé?itelem, uzdravuje na?e rány a p?emáhá smrt. Ve velikono?ní době se navzájem pozdravme slovy: ?Kristus vstal z mrtvých!“ a odpovězme si: ?Opravdu vstal z mrtvých!“.