杏MAP导航

Svitlana Dukovych - Vatikán

?Na frontě jsem se nesetkala s ?ádnými nevě?ícími. Je to víra, která vás dr?í nad vodou ve v?em tom vále?ném chaosu, bolesti, utrpení a mo?ná i zklamání. Je v?ak tě?ké vysvětlit, jak B?h jedná: cítíte to ve svém srdci. Mnohokrát jsem viděla, jak Hospodin zachraňuje ?ivoty vě?ících i nevě?ících, jako by promlouval skrze okolnosti: 'Jsem tady, neopustil jsem vás'." T?icetiletá Viktorie u? dva roky slou?í jako vojenská léka?ka na Ukrajině a podílí se na evakuaci zraněných voják? z fronty. V krátkých p?estávkách ve slu?bě mladá ?ena cestuje z východu země do hlavního města Kyjeva, aby slo?ila léka?ské zkou?ky, kde je v posledním ro?níku. P?edtím vystudovala léka?skou fakultu a poté pracovala na terapeutickém oddělení kyjevské nemocnice. 

Rozhodnutí z?stat

V hlavním městě se ocitla na za?átku totální války; zatímco mnozí město opou?těli, ona se rozhodla z?stat. ?Věděla jsem, ?e stejně neodejdou v?ichni,“ vzpomíná, ?p?edev?ím lidé s posti?ením nebo lidé ve zvlá?tních ?ivotních situacích. Ale p?edev?ím jsem věděla, ?e na?e armáda z?stane a ?e bude pot?ebovat léka?skou pé?i. A proto?e jsem vystudovaná léka?ka, rozhodla jsem se z?stat v Kyjevě. Neměla jsem moc ?asu na p?emý?lení, ale bylo to vědomé rozhodnutí“.

Úsilí a odpovědnost

Na frontové linii pracuje mladá ?ena spole?ně s ?idi?em. ?Jsme jen dva,“ vysvětluje, “proto?e léka?? je jen pár. V resuscita?ních týmech je také anesteziolog. Někdy s nimi pracuji i já, ale je to nesmírně náro?ná práce, proto?e fyzická zátě? je velmi vysoká. Někdy se nap?íklad dostaneme do této situace: vezmeme vá?ného pacienta, který je na umělé plicní ventilaci a je v bezvědomí, odvezeme ho do nemocnice, kde dostane specifickou lé?bu, a cestou zpět m??eme mít dal?í výjezd. Cesta tam a zpět trvá osm hodin, tak?e je to fyzicky náro?né, tak?e se ?as od ?asu st?ídáme: někdy pracujeme v resuscita?ním týmu, jindy se stabilněj?ími pacienty. I kdy? ve válce nic takového jako ?stabilní pacient“ neexistuje, proto?e ve skute?nosti se ka?dý pacient m??e během cesty stát kritickým. Tak?e poka?dé je to velká zodpovědnost a obrovské úsilí, jinak bychom nebyli schopni zachránit ?ivoty“.

První den slu?by v Bachmutu

Na sv?j první den slu?by ve vále?né zóně vzpomíná Viktorie velmi dob?e. Vzpomíná na něj s p?ízna?ným výrazem: ?P?ed o?ima smrti“. Byla sou?ástí resuscita?ního týmu. Byli povoláni do Bachmutu, který je?tě nebyl obsazen Rusy, aby pomohli mladému mu?i, který ?ídil sanitku a se zdravotníkem na palubě měl nehodu, proto?e, jak se na frontě ?asto stává, byl nucen jet vysokou rychlostí. Byl to cizinec, který p?i?el na Ukrajinu jako dobrovolník. Bohu?el,“ vypráví ?ena, “chlapec měl vá?ná zranění. Ve skute?nosti jsme se jako resuscita?ní tým sna?ili udělat v?e pro záchranu jeho ?ivota. Bojovali jsme více ne? 30 minut, více, ne? vy?adoval protokol, dělali jsme, co jsme mohli. Ale bohu?el se ho nepoda?ilo zachránit. Byla jsem poslední, kdo opustil resuscita?ní místnost. Zav?ela jsem jeho o?i a svě?ila ho Bo?ímu milosrdenství... Modlila jsem se za něj, aby ho Hospodin p?ijal po tak velké oběti: p?i?el z jiné země, aby nám pomohl. Jsem mu za to velmi vdě?ná.

B?h je blízko

Tato bolestná zku?enost byla pro mladou léka?ku první, ale bohu?el ne poslední. V těchto chvílích jí pomáhala hluboká víra a jistota v Bo?í zaslíbení: ?Jsem tady, neopustil jsem tě“. Tato slova Viktorie hluboce pocítila jako pravdivá, kdy? se jí samotné stala nehoda. Do té doby pro?ívala období duchovní vyprahlosti, cítila se kv?li velkému pracovnímu vytí?ení velmi unavená a nemohla se ani modlit. Pono?ena do této vy?erpávající ka?dodenní rutiny měla sílu se Boha pouze zeptat: ?Kde jsi?“. 

Nehoda

Jednoho dne, kdy? se vracela z evakuace tě?ce zraněného, se sanitka, v ní? jela, stala sou?ástí dopravní nehody: ?idi? nezvládl zatá?ku a auto se několikrát p?evrátilo. ?Pamatuji si, ?e se v?echno kolem to?ilo a auto se zastavilo s koly naho?e, ale já jsem stála rovně. Auto bylo tak poma?kané, ?e se nedalo opravit. Navíc tam byla kyslíková láhev, která mohla kdykoli explodovat. Ale mně i ?idi?i se nic nestalo. Měla jsem dojem, ?e mě andělé postavili zpátky na nohy. Kdy? mě vytáhli z auta, modlila jsem se jako nikdy p?edtím. Skrze tento zá?itek mi Hospodin ?ekl: ?Já jsem s tebou. Chápe?, co se ti mohlo stát?“. První, co jsem udělala, bylo, ?e jsem ?la do kostela v Kramatorsku poděkovat Bohu“.

Nad rámec protokol?

Vojen?tí léka?i a zdravotníci musí svou práci vykonávat rychle a efektivně, proto?e nebojují jen o ?ivoty druhých, ale riskují i sv?j vlastní. Aby zachránili ?ivoty, musí dodr?ovat protokoly, ale ?asto jdou nad rámec těchto p?edpis?. ?Pohled do o?í, milý úsměv, slovo povzbuzení: to jsou věci, které protokoly nespecifikují,“ ?íká Drucraina, “ale jsou nedílnou sou?ástí mé ka?dodenní práce. Pacienti mě ?asto dr?í za ruku, zejména ti, kte?í utrpěli poranění o?í v d?sledku st?epin nebo chemických popálenin. Vzpomínám si, ?e p?i jedné z evakuací jsme vezli do Dněpru vojáka, který neviděl. Jeli jsme asi ?ty?i hodiny. Pacient se mě dr?el za ruku, a kdy? jsem mu ji vzala, abych dala injekci jinému zraněnému v autě, za?al se zmítat a ptal se mě: ?Viktorie, kde jsi? Chci se dr?et tvé ruky'“.

Modlitba

P?esto?e se Viktorie sna?í dívat na utrpení prizmatem víry, je pro ni někdy tě?ké pochopit Bo?í v?li: ??asto nechápu, pro? se věci vyvinuly tak, jak se vyvinuly, pro? mladý ?lověk ode?el k Pánu. Pak prosím Boha: 'Dej mi moudrost, dej mi sílu, abych to v?echno p?ijala', a on mi tu sílu dává.“ 

Naděje v budoucnost

Pro ty, s nimi? se setkává a kterým zachraňuje ?ivot, je paprskem světla. A kde vidí paprsky světla, kde vidí naději v zemi, která se u? více ne? t?i roky ka?dý den probouzí za zvuku raket, dron? a výbuch? bomb? ?Pro mě,“ ?íká, “jsou záblesky naděje v na?í ví?e. Vě?ím, ?e Hospodin do ka?dého ?lověka zasel semínko sebe sama a své naděje. A víra nás motivuje k ?in?m: já nap?íklad vě?ím, ?e se moje země ubrání, a tak jdu na frontu, pomáhám zachraňovat ?ivoty a dělám, co m??u. Jsem-li malou kapkou v mo?i, děkuji za to Bohu. Vě?ím, ?e Ukrajina bude svobodná a nezávislá. Vě?ím, ?e v?ichni lidé, které evakuuji, se vrátí dom? ?iví a zdraví. Vě?ím, ?e jejich rodiny budou ??astné, a? dostanou zprávu, ?e otec, bratr, matka jsou na?ivu. Vě?ím, ?e Hospodin vede ka?dého z nás a také, ?e B?h p?sobí skrze ka?dého z nás“.