Plá??, kter?m p?ikryl Nevěstu a Syna
Paolo Mattei
Nedaleko někdej?ího staro?ímského závodi?tě Circus Maximus, za p?eplněnými bistry smě?ujícími k Via dei Cerchi, je prázdné náměstí, na jeho? konci dvě zvonice doprovázejí barokní fasádu cihlové budovy: bazilika svaté Anastázie na Palatinu, jeden z nejstar?ích kostel? v ?ímě, postavený v první polovině 4. století v srdci pohanského města, je v?dy otev?ená, témě? v?dy opu?těná, mimo turistické trasy a odlehlá tak akorát, aby si jí nikdo nev?iml. V bílé dekorativní st?ízlivosti interiéru vyniká jasně ?ervená barva výzdoby hlavního oltá?e. Po?ídila ji indická katolická komunita syromalabarského ob?adu, které byl tento prostor poskytnut pro jejich bohoslu?by.
V kapli zasvěcené svatému Jeronýmovi a svatému Josefovi se kle?ící mu? modlí p?ed Nejsvětěj?í svátostí vystavenou po celý den. Tito dva světci mají co do ?inění s pokladem, který se zde uchovává ji? ?estnáct století. Podle tradice si toti? u?itel církve a autor Vulgáty, který v těchto místech ?il a slou?il zde m?e, p?i návratu z cesty do Svaté země vzal s sebou dvě látky: Mariin závoj a Josef?v plá??. Obě látky jsou dodnes dob?e zachovány ve sk?íni v prostorách baziliky, uvnit? relikviá?e ze 17. století.
Plá?? Je?í?ova pěstouna byl p?edmětem dlouhé historie zbo?nosti, modliteb a zázrak?. Stejně jako v?echny relikvie je stopou ?oné neviditelné, ale skute?né p?ítomnosti, která osvětluje temnotu světa“, jak poznamenal pape? Benedikt XVI. a vysvětlil, ?e ?nás smě?ují k samotnému Bohu“. Ostatně svatá Terezie z Avily vyprávěla, jak za?ila, ?e svatý Josef rozprostírá sv?j patronát nad v?emi ?ádostmi, které jsou mu p?edkládány: ?Tím,“ vysvětlovala, ?nám B?h chce nazna?it, ?e stejně jako mu byl pod?ízen na zemi, kde mu jako pěstoun mohl porou?et, tak i v nebi ?iní v?e, o co ho po?ádá“. A tak je tento malý skrytý závoj - který, kdo ví, mo?ná také někdy zakrýval Marii a Je?í?e p?ed nep?ízní po?así na jejich cestě do Betléma nebo na jejich spě?né cestě do Egypta - stále p?íle?itostí k p?ímluvné modlitbě k patronovi církve, kterého k?es?ané slaví 19. b?ezna (co? letos p?ipadá na st?edu, den, který je mu tradi?ně zasvěcen).
Po kostele bloudí star?í pán a něco hledá. Zamí?í k levé straně p?í?né lodi, kde je na stěně ve vyvý?eném výklenku socha zobrazující preláta kle?ícího na hrobě: je to kardinál Angelo Mai, slavný paleograf a filolog, znovuobjevitel ztracených text? na starých pergamenech, který byl v první polovině 19. století titulá?em této baziliky. Pomník je jeho hrobem a onen star?í pán vypadá jako profesor na literární pouti k poctě Leopardiho, který kardinálovi a u?enci věnoval báseň Ad Angelo Mai quand'ebbe trovato i libri di Cicerone della Repubblica, truchlivé epicedio, v něm? jsou někte?í velikáni minulosti - Dante, Petrarca, Colombo, Ariosto, Tasso a Alfieri - evokováni jako oplakávané absence v sou?asném ?mrtvém století“.
V tichu baziliky svaté Anastázie je v?dy někdo, kdo se modlí p?ed Nejsvětěj?í svátostí, ?skute?nou p?ítomností, která osvětluje temnotu světa“. Z mála těch, kte?í se zde objevují, pravděpodobně témě? nikdo neví o malé, skryté relikvii svatého Josefa. Mnozí se v?ak v srdci města i po celém světě stále obracejí k patronovi v?eobecné církve se slovy modlitby, kterou napsal Lev XIII.: ?Nás pak v?echny ustavi?ně ochraňuj“. Jako jsi svým plá?těm chránil Nevěstu a Syna.
