Homilie biskupa Kro膷ila p艡i n谩rodn铆 pouti ve Vatik谩nsk茅 bazilice
Drazí spolubrat艡i v biskupské, kn臎啪ské a jáhenské slu啪b臎,
Pane velvyslan膷e,
milí diváci televize Noe (a poslucha膷i rádia Proglas), 艡eholníci a 艡eholnice, seminaristé,
brat艡i a sestry v Kristu Je啪í拧i, na拧em Pánu!
My, zde p艡ítomní jsme spole膷n臎, jako 鈥瀙outníci nad臎je鈥�, pro拧li Svatou branou a doputovali jsme do této baziliky svatého Petra. Jsme na míst臎, kde rovn臎啪 z暖stává otisk 鈥災峞ské stopy鈥� díky generacím p艡ed námi, ale p艡edev拧ím jsme u hrobu onoho apo拧tola, který byl Kristem vyvolen, aby se stal Skálou, na ní啪 je zbudována Církev (srov. Mt 16,18); apo拧tola, který o Je啪í拧i vyznal: 鈥濼y jsi Mesiá拧, Syn Boha 啪ivého鈥� (Mt 16,16).
Výraz 鈥濵esiá拧鈥� se tak stal v暖bec jedním z prvních titul暖 nazaretského Mistra. Stojí v拧ak jist臎 za zmínku (jak se u啪 ostatn臎 zmínil Otec kardinál), 啪e práv臎 p艡ed sto lety, tedy ve Svatém roce 1925, pape啪 Pius XI. encyklikou 鈥濹uas primas鈥� zavedl do liturgie Slavnost Je啪í拧e Krista Krále, 膷ím啪 p艡ipomenul a zd暖raznil i dal拧í d暖le啪itý kristologický titul - 鈥濳rál鈥�.
Po období zanikajících monarchií, pape啪 jasn臎 deklaroval, 啪e i p艡es v拧echny sociální prom臎ny a politické zvraty, z暖stává zde jeden zcela jedine膷ný král, jeho啪 království má ne politický, nýbr啪 duchovní rozm臎r. On, Je啪í拧 Kristus 鈥瀓e král vesmíru, jemu啪 je pod艡ízeno v拧echno tvorstvo v království v臎膷ném: v království pravdy a 啪ivota, v království svatosti a milosti, v království spravedlnosti, lásky a pokoje鈥� (viz Preface).
Slavíme-li tedy eucharistii zde u hrobu svatého apo拧tola Petra, má to být pro nás p艡edev拧ím výraz vd臎膷nosti za dar katolické víry, ale zárove艌 i prosba za její posílení a upevn臎ní. Nesty膹me se a bu膹me hrdými katolickými k艡es钮any! Sna啪me se ukazovat krásu Církve a její duchovní bohatství! Bude-li toti啪 na拧e spole膷enství jednotné a na拧e katolická identita autentická, m暖啪e to prosp臎t nám v拧em, ale m暖啪e to také i pozitivn臎 p艡isp臎t spole膷nosti v celé té dne拧ní tolik rozhárané dob臎, plné nesvár暖, hádek, ba dokonce i vále膷ných konflikt暖.
Jak bylo u啪 v jiných souvislostech p艡ipomenuto, pro啪íváme-li Jubilejní nebo-li Svatý rok, tak nás to uvádí a啪 do d臎jin vyvoleného národa, kdy se jednou za padesát let v ka啪dé vesnici ozýval zvuk beraního rohu zvaného 鈥瀓ovel鈥� (拧ofar) - od n臎ho啪 pochází i termín 鈥瀓ubileum鈥� - a oznamoval za膷átek zvlá拧tního roku podle ustanovení Moj啪í拧ova zákona (srov. Lv 25). Jubilejní rok se tak stal rokem odpo膷inku od obd臎lávání p暖dy, co啪 bylo p艡ipomínkou toho, 啪e ji nikdo nevlastní a nem暖啪e ji vyko艡is钮ovat, proto啪e pat艡í Bohu a jím je nabídnuta jako dar, který je t艡eba st艡e啪it. 艩lo také o odpu拧t臎ní dluh暖, tedy o znovunastolení sociální spravedlnosti proti nerovnostem. V neposlední 艡ad臎 拧lo také o osvobození otrok暖, aby se p臎stoval sen o lidském spole膷enství zbaveném p艡etvá艡ky a diskriminace, tedy spole膷enství, které B暖h povolal na cestu jako jednu rodinu.
O tom v拧em psal starozákonní prorok Izaiá拧 a jeho slova 膷etl Je啪í拧 v nazaretské synagoze. A o tom jsme i my p艡ed chvílí sly拧eli v úryvku evangelia. Je啪í拧 p艡ebírá tento 啪idovský horizont jubilea a dává mu nový a kone膷ný význam: on sám je Bo啪í tvá艡í, která sestoupila na zem, aby vykoupila chudé a osvobodila zajatce, p艡i拧la projevit Otc暖v soucit a milosrdenství s t臎mi, kdo jsou zran臎ní, kdo upadli nebo ztratili nad臎ji.
Je啪í拧 toti啪 p艡ichází, aby osvobodil ze v拧eho otroctví, aby otev艡el o膷i slepým, aby osvobodil utla膷ované (srov. Lk 4,18-19). V takovém mesiá拧ském programu se 鈥濲ubileum鈥� roz拧i艡uje a zahrnuje v拧echny formy útlaku v lidském 啪ivot臎, a stává se tak p艡íle啪itostí pro milost osvobození t臎ch, kdo jsou spoutáni h艡íchem, rezignací a zoufalstvím; stává se p艡íle啪itostí pro uzdravení od ve拧keré vnit艡ní slepoty, která nedovoluje setkat se s Bohem a vid臎t bli啪ního; stává se p艡íle啪itostí k o啪ivení radosti ze setkání s Bohem, a tudí啪 i pokra膷ování v 啪ivotní cest臎 ve znamení nad臎je.
Ano, je to radostná zv臎st, kterou Kristus p艡iná拧í! A je-li tam 艡e膷eno, 啪e je ur膷ena 鈥瀋hudým鈥�, pak se m暖啪eme ptát: Kdo jsou ti chudí? Pochopiteln臎 jsou to ti v doslovném slova smyslu; ti kdo nemají nikde a u nikoho oporu, kdo jsou v tomto sv臎t臎 bezbranní a pro které neexistuje 啪ádné dobré slovo. Jim p艡edev拧ím p艡iná拧í Syn Bo啪í toto radostné poselství o tom, 啪e i oni mají svou lidskou d暖stojnost jako v拧ichni ostatní, 啪e i oni jsou povoláni k radosti a stejn臎 i jim pat艡í Bo啪í láska.
Ale pozor! T臎mi 鈥瀋hudými鈥� jsme ve skute膷nosti i my v拧ichni! V啪dy钮, kdo z nás by nepot艡eboval o trochu víc této nad臎je, kdo z nás m暖啪e 艡íci, 啪e má dostatek lásky v暖膷i svým bli啪ním, kdo m暖啪e 艡íci, 啪e má dost víry na rozdávání? Je啪í拧 tedy p艡i拧el skute膷n臎 pro v拧echny, nebo钮 ka啪dý 膷lov臎k n臎jak strádá, ka啪dý 膷lov臎k je do jisté míry chudý! Je啪í拧 p艡ichází, aby i nás osvobodil z na拧í nesvobody a spoutanosti, z na拧í slepoty a ochromenosti, od na拧ich slabostí a h艡íchu. A jedin臎 ten, kdo se bytostn臎 setká s Kristem a p艡ijme jeho poselství do svého srdce, tak postupn臎 a velmi pomalu, po malých kr暖膷cích, m暖啪e dosahovat pravé svobody.
艠íká-li Je啪í拧 v záv臎ru dne拧ního evangelia: 鈥濪nes se naplnilo toto Písmo鈥︹�� 鈥� tak to znamená, 啪e práv臎 te膹, u啪 nyní je napln臎no, spása je nám nadosah, toto osvobození, tato dobrá zpráva se uskute膷nila. Ono 鈥瀌nes鈥� vyslovené tehdy Je啪í拧em, je vztahující se dnes i k nám, tak jako i ke ka啪dé dob臎 a ke ka啪dé lidské situaci, proto啪e v ka啪dé dob臎 a v ka啪dé situaci Kristus p暖sobí, osvobozuje a zachra艌uje!
鈥濧 v拧ichni v synagoze na n臎ho up艡en臎 hled臎li鈥�. Je啪í拧 stál p艡ede v拧emi jako ten, v n臎m啪 docházejí napln臎ní v拧echny p艡edobrazy Starého zákona. Stál tehdy p艡ede v拧emi jako ten, který byl posv臎cen mocí Ducha svatého, jako Nejvy拧拧í a V臎膷ný Kn臎z Nové smlouvy. Vid臎li vlastn臎 toho, který - jak se pí拧e v knize Zjevení - je 鈥瀉lfa i omega, který je, který byl a který p艡ijde, V拧evládný鈥�. (Zj 1,8).
I kdy啪 si to ne v拧ichni a v啪dy cht臎jí p艡iznat, tak skute膷n臎 platí, 啪e ka啪dý 膷lov臎k - d艡íve 膷i pozd臎ji - se bude muset konfrontovat s Kristovou tvá艡í a jeho evangeliem. Ano, ka啪dý 膷lov臎k musí zaujmout n臎jaký postoj v暖膷i Kristu, bu膹 jde o postoj p艡ijetí, nebo o postoj odmítnutí.
Ptejme se proto dnes ka啪dý sám sebe, ke komu upírám sv暖j pohled? Po拧ilhávám n臎kam jinam, více doleva 膷i doprava, nebo skute膷n臎 upírám sv暖j pohled na Vykupitele?
Brat艡i a sestry, d臎kujme v této chvíli na拧emu Pánu Je啪í拧i Kristu za jeho spásné dílo a za jeho pomoc, kterou nabízí. S láskou také mysleme na 鈥濸etra na拧ich dn暖鈥�, pape啪e Franti拧ka, a vypro拧ujme mu posilu v jeho nemoci. M臎jme p艡itom v啪dy up艡ený zrak na toho, o n臎m啪 svatý Petr vyznal: 鈥濼y jsi Mesiá拧, Syn Boha 啪ivého!鈥�
Amen!
ZDROJ: církev. cz
