Homilie biskupa Kro?ila p?i n¨¢rodn¨ª pouti ve ³Õ²¹³Ù¾±°ì¨¢²Ôsk¨¦ bazilice
Drazí spolubrat?i v biskupské, kn¨§?ské a jáhenské slu?b¨§,
Pane velvyslan?e,
milí diváci televize Noe (a poslucha?i rádia Proglas), ?eholníci a ?eholnice, seminaristé,
brat?i a sestry v Kristu Je?í?i, na?em Pánu!
My, zde p?ítomní jsme spole?n¨§, jako ?poutníci nad¨§je¡°, pro?li Svatou branou a doputovali jsme do této baziliky svatého Petra. Jsme na míst¨§, kde rovn¨§? z?stává otisk ??eské stopy¡° díky generacím p?ed námi, ale p?edev?ím jsme u hrobu onoho apo?tola, který byl Kristem vyvolen, aby se stal Skálou, na ní? je zbudována Církev (srov. Mt 16,18); apo?tola, který o Je?í?i vyznal: ?Ty jsi Mesiá?, Syn Boha ?ivého¡° (Mt 16,16).
Výraz ?Mesiá?¡° se tak stal v?bec jedním z prvních titul? nazaretského Mistra. Stojí v?ak jist¨§ za zmínku (jak se u? ostatn¨§ zmínil Otec kardinál), ?e práv¨§ p?ed sto lety, tedy ve Svatém roce 1925, pape? Pius XI. encyklikou ?Quas primas¡° zavedl do liturgie Slavnost Je?í?e Krista Krále, ?ím? p?ipomenul a zd?raznil i dal?í d?le?itý kristologický titul - ?Král¡°.
Po období zanikajících monarchií, pape? jasn¨§ deklaroval, ?e i p?es v?echny sociální prom¨§ny a politické zvraty, z?stává zde jeden zcela jedine?ný král, jeho? království má ne politický, nýbr? duchovní rozm¨§r. On, Je?í? Kristus ?je král vesmíru, jemu? je pod?ízeno v?echno tvorstvo v království v¨§?ném: v království pravdy a ?ivota, v království svatosti a milosti, v království spravedlnosti, lásky a pokoje¡° (viz Preface).
Slavíme-li tedy eucharistii zde u hrobu svatého apo?tola Petra, má to být pro nás p?edev?ím výraz vd¨§?nosti za dar katolické víry, ale zárove¨¾ i prosba za její posílení a upevn¨§ní. Nesty?me se a bu?me hrdými katolickými k?es?any! Sna?me se ukazovat krásu Církve a její duchovní bohatství! Bude-li toti? na?e spole?enství jednotné a na?e katolická identita autentická, m??e to prosp¨§t nám v?em, ale m??e to také i pozitivn¨§ p?isp¨§t spole?nosti v celé té dne?ní tolik rozhárané dob¨§, plné nesvár?, hádek, ba dokonce i vále?ných konflikt?.
Jak bylo u? v jiných souvislostech p?ipomenuto, pro?íváme-li Jubilejní nebo-li Svatý rok, tak nás to uvádí a? do d¨§jin vyvoleného národa, kdy se jednou za padesát let v ka?dé vesnici ozýval zvuk beraního rohu zvaného ?jovel¡° (?ofar) - od n¨§ho? pochází i termín ?jubileum¡° - a oznamoval za?átek zvlá?tního roku podle ustanovení Moj?í?ova zákona (srov. Lv 25). Jubilejní rok se tak stal rokem odpo?inku od obd¨§lávání p?dy, co? bylo p?ipomínkou toho, ?e ji nikdo nevlastní a nem??e ji vyko?is?ovat, proto?e pat?í Bohu a jím je nabídnuta jako dar, který je t?eba st?e?it. ?lo také o odpu?t¨§ní dluh?, tedy o znovunastolení sociální spravedlnosti proti nerovnostem. V neposlední ?ad¨§ ?lo také o osvobození otrok?, aby se p¨§stoval sen o lidském spole?enství zbaveném p?etvá?ky a diskriminace, tedy spole?enství, které B?h povolal na cestu jako jednu rodinu.
O tom v?em psal starozákonní prorok Izaiá? a jeho slova ?etl Je?í? v nazaretské synagoze. A o tom jsme i my p?ed chvílí sly?eli v úryvku evangelia. Je?í? p?ebírá tento ?idovský horizont jubilea a dává mu nový a kone?ný význam: on sám je Bo?í tvá?í, která sestoupila na zem, aby vykoupila chudé a osvobodila zajatce, p?i?la projevit Otc?v soucit a milosrdenství s t¨§mi, kdo jsou zran¨§ní, kdo upadli nebo ztratili nad¨§ji.
Je?í? toti? p?ichází, aby osvobodil ze v?eho otroctví, aby otev?el o?i slepým, aby osvobodil utla?ované (srov. Lk 4,18-19). V takovém mesiá?ském programu se ?Jubileum¡° roz?i?uje a zahrnuje v?echny formy útlaku v lidském ?ivot¨§, a stává se tak p?íle?itostí pro milost osvobození t¨§ch, kdo jsou spoutáni h?íchem, rezignací a zoufalstvím; stává se p?íle?itostí pro uzdravení od ve?keré vnit?ní slepoty, která nedovoluje setkat se s Bohem a vid¨§t bli?ního; stává se p?íle?itostí k o?ivení radosti ze setkání s Bohem, a tudí? i pokra?ování v ?ivotní cest¨§ ve znamení nad¨§je.
Ano, je to radostná zv¨§st, kterou Kristus p?iná?í! A je-li tam ?e?eno, ?e je ur?ena ?chudým¡°, pak se m??eme ptát: Kdo jsou ti chudí? Pochopiteln¨§ jsou to ti v doslovném slova smyslu; ti kdo nemají nikde a u nikoho oporu, kdo jsou v tomto sv¨§t¨§ bezbranní a pro které neexistuje ?ádné dobré slovo. Jim p?edev?ím p?iná?í Syn Bo?í toto radostné poselství o tom, ?e i oni mají svou lidskou d?stojnost jako v?ichni ostatní, ?e i oni jsou povoláni k radosti a stejn¨§ i jim pat?í Bo?í láska.
Ale pozor! T¨§mi ?chudými¡° jsme ve skute?nosti i my v?ichni! V?dy?, kdo z nás by nepot?eboval o trochu víc této nad¨§je, kdo z nás m??e ?íci, ?e má dostatek lásky v??i svým bli?ním, kdo m??e ?íci, ?e má dost víry na rozdávání? Je?í? tedy p?i?el skute?n¨§ pro v?echny, nebo? ka?dý ?lov¨§k n¨§jak strádá, ka?dý ?lov¨§k je do jisté míry chudý! Je?í? p?ichází, aby i nás osvobodil z na?í nesvobody a spoutanosti, z na?í slepoty a ochromenosti, od na?ich slabostí a h?íchu. A jedin¨§ ten, kdo se bytostn¨§ setká s Kristem a p?ijme jeho poselství do svého srdce, tak postupn¨§ a velmi pomalu, po malých kr??cích, m??e dosahovat pravé svobody.
?íká-li Je?í? v záv¨§ru dne?ního evangelia: ?Dnes se naplnilo toto Písmo¡¡° ¨C tak to znamená, ?e práv¨§ te?, u? nyní je napln¨§no, spása je nám nadosah, toto osvobození, tato dobrá zpráva se uskute?nila. Ono ?dnes¡° vyslovené tehdy Je?í?em, je vztahující se dnes i k nám, tak jako i ke ka?dé dob¨§ a ke ka?dé lidské situaci, proto?e v ka?dé dob¨§ a v ka?dé situaci Kristus p?sobí, osvobozuje a zachra¨¾uje!
?A v?ichni v synagoze na n¨§ho up?en¨§ hled¨§li¡°. Je?í? stál p?ede v?emi jako ten, v n¨§m? docházejí napln¨§ní v?echny p?edobrazy Starého zákona. Stál tehdy p?ede v?emi jako ten, který byl posv¨§cen mocí Ducha svatého, jako Nejvy??í a V¨§?ný Kn¨§z Nové smlouvy. Vid¨§li vlastn¨§ toho, který - jak se pí?e v knize Zjevení - je ?alfa i omega, který je, který byl a který p?ijde, V?evládný¡°. (Zj 1,8).
I kdy? si to ne v?ichni a v?dy cht¨§jí p?iznat, tak skute?n¨§ platí, ?e ka?dý ?lov¨§k - d?íve ?i pozd¨§ji - se bude muset konfrontovat s Kristovou tvá?í a jeho evangeliem. Ano, ka?dý ?lov¨§k musí zaujmout n¨§jaký postoj v??i Kristu, bu? jde o postoj p?ijetí, nebo o postoj odmítnutí.
Ptejme se proto dnes ka?dý sám sebe, ke komu upírám sv?j pohled? Po?ilhávám n¨§kam jinam, více doleva ?i doprava, nebo skute?n¨§ upírám sv?j pohled na Vykupitele?
Brat?i a sestry, d¨§kujme v této chvíli na?emu Pánu Je?í?i Kristu za jeho spásné dílo a za jeho pomoc, kterou nabízí. S láskou také mysleme na ?Petra na?ich dn?¡°, pape?e Franti?ka, a vypro?ujme mu posilu v jeho nemoci. M¨§jme p?itom v?dy up?ený zrak na toho, o n¨§m? svatý Petr vyznal: ?Ty jsi Mesiá?, Syn Boha ?ivého!¡°
Amen!
ZDROJ: církev. cz
