Vojensk? kaplan na Ukrajině: Neseme Boha do temnoty války
[V záhlaví ?lánku m??ete shlédnout rozhovor v originále]
Svitlana Dukhovych - Vatikán
?Stát po boku armády, zp?ítomňovat Boha mezi námi uprost?ed temnoty války“, ?íká vatikánským médiím otec Andrij Zelinskij, jezuita, zástupce vedoucího Oddělení vojenské kaplanské slu?by p?i Patriarchální kurii Ukrajinské ?eckokatolické církve. V těchto dnech pobývá v ?ímě, kde se zú?astnil setkání vojenských ordiná?? a vedoucích vojenských kaplan? po?ádaného Radou evropských biskupských konferencí (CCEE), které se konalo od 6. do 8. února, a poté se p?ipojil k akcím Jubilea ozbrojených, policejních a bezpe?nostních sil. ?Abychom v temnotě dne?ního světa neztratili naději, musíme si být vzájemně nablízku,“ zd?raznil p?i poukazu na Jubileum, ?a upírat sv?j pohled na krucifix a nezapomínat na vzk?í?ení.
Ot?e Andreji, co je úkolem vojenského kaplana a jak se mění jeho poslání kv?li válce?
Myslím, ?e nejd?le?itěj?í ve slu?bě vojenského kaplana je pé?e o ducha, co? znamená pé?i o lidskost těch, kterým slou?íme. Slou?it lidskosti znamená slou?it tomu, co je v ?lověku bo?ské, proto?e jsme obrazem Bo?ím, jsme Bohem p?ítomným ve stvo?ení. Znamená to tedy být nablízku, stát po boku ?lověka, zp?ítomňovat Boha mezi námi, uprost?ed temnoty války.
Úkolem kaplan? je tedy pomáhat voják?m z?stat lidmi, pomáhat jim zachovat lidskost. Co v?ak znamená lidskost? Myslíte si, ?e je dnes pot?eba vysvětlovat její význam?
Myslím, ?e je to pot?eba, proto?e dnes ?ijeme ve světě, kde je právě lidskost zraněná válkou, zvěrstvy, v?ím tím, co tak jasně za?íváme na Ukrajině, ale nejen tam: ná? svět je zraněný válkou. Je velmi d?le?ité pochopit, co se rozumí pod pojmem ?lidskost“, aby nedocházelo k odli?ným výklad?m. Vě?ím, ?e kdy? mluvíme o ?lověku, máme na mysli ?Boha p?ítomného ve světě stvo?ení“. V teologické tradici katolické církve, v k?es?anské tradici, má toto bo?ství univerzální vlastnosti: B?h je pravda, B?h je absolutní dobro, B?h je spravedlnost, B?h je také krása. Pro nás, lidi procházející temnotou války, je nejd?le?itěj?í nezapomínat, ?e v rámci toho v?eho musíme kontemplovat krásu. A té je zde dostatek: krása lidského srdce p?ipraveného slou?it, p?ipraveného se dělit. Vidíme to, kdy? slou?íme jak ukrajinské armádě, tak civilist?m, v lidském srdci je tolik, tolik krásy a ta je zdrojem vítězství, proto?e jen láska je schopna vítězství. Být ?lověkem je dar a vy?aduje od nás snahu co nejvíce se podobat tomu bo?skému, co je p?ítomno v lidském srdci, v lidském duchu. A vlastnosti, které nám ukazují cestu, jsou pro mě ?ty?i: hledání pravdy, volba dobra, obrana spravedlnosti a kontemplace krásy, a to i v temnotě války.
Jaké největ?í výzvy stojí p?ed kaplany v souvislosti s válkou na Ukrajině?
Vidět, jak je ni?ena lidskost, skute?ná lidskost, lidskost ztělesněná v p?íteli, v dítěti, v ?lověku, to je velmi tě?ké, a je to je?tě tě??í, kdy? si uvědomíme, ?e svět 21. století, svět, jeho? jsme v?ichni ob?any, to nechce vidět. Utíkáme od odpovědnosti, proto?e se nám zdá, ?e válka je daleko, i kdy? je to jedna z nejzu?ivěj?ích válek od konce II. světové války. V tomto kontextu dnes ?ijeme, stojíme a díváme se, jak krásu, ?istotu, lidskost jako takovou ni?í nejen tanky, ale také mo?ná touha nebránit se, nestarat se, necítit odpovědnost, a i to je rána lidskosti. Tak?e pro vojenského kaplana, který je na frontě, je samoz?ejmě výzev mnoho, ale podle mého názoru je tato morální výzva nejhlub?í: kdy? to v?echno vidíte a uvědomíte si, ?e svět se rozhodl to nevidět, i kdy? mluvíme o stejných věcech: o pravdě, spravedlnosti a dokonce i o kráse. Lidstvo je pak v dne?ní době vystaveno útoku. A o tuto ránu se musíme v?ichni postarat.
V posledních letech, zejména v tomto vále?ném období, dochází k intenzivní výměně zku?eností v oblasti kaplanství mezi Ukrajinou a ostatními zeměmi světa. I vy se ?asto setkáváte s vedoucími kaplan?. Jaké jsou mezi vámi rozdíly a co se v této souvislosti m??ete od sebe navzájem nau?it?
Ukrajinský vojenský kaplan má zku?enosti z boji?tě, které se na?i partne?i obvykle sna?í nau?it, proto?e svět se změnil. Je to bolestná zku?enost, která nám dnes m??e poslou?it k tomu, abychom si byli bli??í, proto?e, jak jsem ?ekl, je to celé lidstvo, které je zraněné takovou válkou, tak?e jsme v?ichni do jisté míry zodpovědní za zraněné lidstvo.
Nacházíme se ve Svatém roce, který má téma ?Poutníci naděje“. Jaké okolnosti mohou v dramatické a bolestné době války vést ?lověka ke ztrátě naděje? A co naopak mohou lidé udělat, aby pomohli druhým ji udr?et a pěstovat?
Být poutníkem je opravdu sou?ástí lidské p?irozenosti. V?ichni jsme na tomto světě poutníky, jsme na své vlastní cestě a je d?le?ité, abychom nebyli sami. Proto si musíme být nablízku, abychom se neztratili v temnotách dne?ního světa. Velmi d?le?itou lekcí, kterou se u?íme na bitevním poli, je, ?e ?lověk nem??e být sám, pot?ebuje spole?níka, pot?ebuje cítit, ?e ho miluje jeho rodina, děti, které brání, jeho ?ena. Pro nás k?es?any je nejd?le?itěj?í si uvědomit, co je zdrojem na?í naděje. Proto musíme pozvednout sv?j pohled k Uk?i?ovanému. Krucifix je nejsilněj?ím poselstvím pro tuto dobu a slou?í vojenským kaplan?m a v?em Ukrajinc?m, aby se neztratili v temnotě bolesti této války a nezapomněli na vzk?í?ení. Nesmíme se tedy zastavit, musíme jít kup?edu, krok za krokem, a tě?it se na ráno vzk?í?ení, ne sami, ale v?dy spole?ně, s modlitbou, s pohledem up?eným na Krucifix. Musíme být jeden s druhým, musíme jít jeden s druhým s otev?enýma o?ima, proto?e i v této temnotě, v této bolesti musíme v?dy z?stat mu?i a ?enami naděje. Být ?lověkem znamená hledat pravdu, znamená to volit dobro, znamená to bojovat za spravedlnost, bránit spravedlnost a také kontemplovat krásu.
