Pečovatelský dům svaté Anny, místo naděje
Usha Manorama Tirkey-Vatican News
Asi před pěti lety, když Aloisia telefonicky hovořila se svou dcerou, která žila v zahraničí, naléhala na ni, aby se vrátila domů. V jejím plačtivém hlase byla slyšet bolest a zoufalství. Bála se, že zemře, aniž by svou dceru naposledy uviděla.
Byla nemocná asi dva roky, podstoupila léčbu u mnoha lékařů, ale nemoc se stále zhoršovala. Je třeba říci, že nemoci nerozuměli, a proto nebyla možná řádná léčba. Na léčbu v dobré nemocnici nebylo dost peněz. Spolu s nemocí tak narůstalo i zoufalství.
Vážný matčin stav dceři dělal starosti. Začala přemýšlet o řešení. Řídila se radami ostatních. Mezitím jí sestra Linda Marie Vaughanová, která byla v té době generální matkou Kongregace dcer svaté Anny, navrhla, aby matku vzala do pečovatelského domu, který Kongregace dcer svaté Anny provozuje. Maminku tedy přijali do zmíněného domova pro seniory v Ulhatu.
V novém prostředí Domova pro seniory
V novém domově pro seniory našla Aloisia zcela jiné prostředí. Setkala se tam s mnoha lidmi, kteří již trpěli různými fyzickými problémy. Byly tam připraveny ošetřovatelky a pečovatelky, které jim sloužily ve dne v noci a nejen se o ně staraly, ale věnovaly jim i svůj čas a něžnou náklonnost. Především tam ale našli atmosféru modlitby, která jim pomáhala najít naději a vnitřní radost navzdory jejich utrpení.
Sestry z Kongregace dcer svaté Anny, které se o domov starají, věnují zvláštní péči tomu, aby se nemocným dostalo jak tělesného a duševního pohodlí, tak i duchovní úlevy.
Sestra Jacinta Kerketta DSA, která v domově působí od samého počátku a nyní je jeho administrátorkou, se o všechny obyvatele domova pečlivě stará. Nejen o materiální stránku nemocných a strádajících, ale nezanedbává ani jejich duchovní péči. Jak uvedla, je to pro ni velmi důležité: „Středisko bylo založeno s ohledem na aktuální potřeby a bylo otevřeno pro nemocné, bezmocné, staré, osamělé a postižené lidi, aby našli odvahu k životu“.
Křesťanská naděje
Sestra Jacinta Kerketta DSA, kterou 4. prosince telefonicky kontaktoval server Vatican News, uvedla, že pacientům v centru je poskytována pomoc formou procházek, volnočasových aktivit, poradenství, ošetřovatelské péče, modlitby a všeho ostatního. Lidé zde žijí v klidu, a jakmile se jejich zdravotní stav zlepší, někteří se vracejí domů, zatímco jiní zůstávají na klinice.
Když se po třech letech Aloisiina dcera, která žije v Itálii, setkala se svou matkou, nepřestávala děkovat Bohu. Přestože její matka zeslábla, ve tváři měla výraz spokojenosti a usmívala se. Nepadla žádná slova stížností. Pocit vděčnosti se projevoval touhou vrátit něco těm, kteří jí nezištně sloužili. Ležela bezmocně na lůžku a její slabé rty se stále pohybovaly v modlitbě. To bylo ovoce křesťanské naděje. Matka Aloisie našla naději, která ji vedla k tomu, že v Kristu našla největší poklad svého života.
Pouť naděje
Aloisie není jedinou osobou v pečovatelském domě svaté Anny, která tuto naději našla a v pokoji opustila tento svět, ale dnes je mnoho lidí, kteří si přejí strávit poslední dny svého života na tomto místě pokoje. Dnes se tento domov stal domovem pro seniory, lidi trpící nevyléčitelnými nemocemi a lidi frustrované samotou. Dát jim novou naději a pomoci jim pokračovat v jejich pouti naděje je smyslem tohoto domova.
Domov svaté Anny pro seniory založily v roce 2016 sestry z Kongregace dcer svaté Anny z Ranchi, aby vyšly vstříc současným potřebám. Od té doby sestry prostřednictvím tohoto centra pokračují v nezištné službě lidem v nouzi.