Pe?ovatelsk? d?m svaté Anny, místo naděje
Usha Manorama Tirkey-Vatican News
Asi p?ed pěti lety, kdy? Aloisia telefonicky hovo?ila se svou dcerou, která ?ila v zahrani?í, naléhala na ni, aby se vrátila dom?. V jejím pla?tivém hlase byla sly?et bolest a zoufalství. Bála se, ?e zem?e, ani? by svou dceru naposledy uviděla.
Byla nemocná asi dva roky, podstoupila lé?bu u mnoha léka??, ale nemoc se stále zhor?ovala. Je t?eba ?íci, ?e nemoci nerozuměli, a proto nebyla mo?ná ?ádná lé?ba. Na lé?bu v dobré nemocnici nebylo dost peněz. Spolu s nemocí tak nar?stalo i zoufalství.
Vá?ný mat?in stav dce?i dělal starosti. Za?ala p?emý?let o ?e?ení. ?ídila se radami ostatních. Mezitím jí sestra Linda Marie Vaughanová, která byla v té době generální matkou Kongregace dcer svaté Anny, navrhla, aby matku vzala do pe?ovatelského domu, který Kongregace dcer svaté Anny provozuje. Maminku tedy p?ijali do zmíněného domova pro seniory v Ulhatu.
V novém prost?edí Domova pro seniory
V novém domově pro seniory na?la Aloisia zcela jiné prost?edí. Setkala se tam s mnoha lidmi, kte?í ji? trpěli r?znými fyzickými problémy. Byly tam p?ipraveny o?et?ovatelky a pe?ovatelky, které jim slou?ily ve dne v noci a nejen se o ně staraly, ale věnovaly jim i sv?j ?as a ně?nou náklonnost. P?edev?ím tam ale na?li atmosféru modlitby, která jim pomáhala najít naději a vnit?ní radost navzdory jejich utrpení.
Sestry z Kongregace dcer svaté Anny, které se o domov starají, věnují zvlá?tní pé?i tomu, aby se nemocným dostalo jak tělesného a du?evního pohodlí, tak i duchovní úlevy.
Sestra Jacinta Kerketta DSA, která v domově p?sobí od samého po?átku a nyní je jeho administrátorkou, se o v?echny obyvatele domova pe?livě stará. Nejen o materiální stránku nemocných a strádajících, ale nezanedbává ani jejich duchovní pé?i. Jak uvedla, je to pro ni velmi d?le?ité: ?St?edisko bylo zalo?eno s ohledem na aktuální pot?eby a bylo otev?eno pro nemocné, bezmocné, staré, osamělé a posti?ené lidi, aby na?li odvahu k ?ivotu“.
K?es?anská naděje
Sestra Jacinta Kerketta DSA, kterou 4. prosince telefonicky kontaktoval server Vatican News, uvedla, ?e pacient?m v centru je poskytována pomoc formou procházek, volno?asových aktivit, poradenství, o?et?ovatelské pé?e, modlitby a v?eho ostatního. Lidé zde ?ijí v klidu, a jakmile se jejich zdravotní stav zlep?í, někte?í se vracejí dom?, zatímco jiní z?stávají na klinice.
Kdy? se po t?ech letech Aloisiina dcera, která ?ije v Itálii, setkala se svou matkou, nep?estávala děkovat Bohu. P?esto?e její matka zeslábla, ve tvá?i měla výraz spokojenosti a usmívala se. Nepadla ?ádná slova stí?ností. Pocit vdě?nosti se projevoval touhou vrátit něco těm, kte?í jí nezi?tně slou?ili. Le?ela bezmocně na l??ku a její slabé rty se stále pohybovaly v modlitbě. To bylo ovoce k?es?anské naděje. Matka Aloisie na?la naději, která ji vedla k tomu, ?e v Kristu na?la největ?í poklad svého ?ivota.
Pou? naděje
Aloisie není jedinou osobou v pe?ovatelském domě svaté Anny, která tuto naději na?la a v pokoji opustila tento svět, ale dnes je mnoho lidí, kte?í si p?ejí strávit poslední dny svého ?ivota na tomto místě pokoje. Dnes se tento domov stal domovem pro seniory, lidi trpící nevylé?itelnými nemocemi a lidi frustrované samotou. Dát jim novou naději a pomoci jim pokra?ovat v jejich pouti naděje je smyslem tohoto domova.
Domov svaté Anny pro seniory zalo?ily v roce 2016 sestry z Kongregace dcer svaté Anny z Ranchi, aby vy?ly vst?íc sou?asným pot?ebám. Od té doby sestry prost?ednictvím tohoto centra pokra?ují v nezi?tné slu?bě lidem v nouzi.
