MAP

Klášter Panny Marie v Sulajmánii Klášter Panny Marie v Sulajmánii 

Klášter léčí náboženské rozdíly v Iráku

P. Jens Petzold, švýcarský kněz působící v Kurdistánu na severu Iráku, hovoří s Vatican News o své práci při budování mezináboženské solidarity, pomoci uprchlíkům a službě malému, stále se měnícímu počtu místních křesťanů.

Joseph Tulloch, Vatikán

Když Jens Petzold v polovině 90. let poprvé přijel do Sýrie, měla to být jen dočasná zastávka na jeho cestě z rodného Švýcarska na východ. Jeho skutečným cílem, jako agnostika a duchovního hledače, byla východní Asie, kde doufal, že prozkoumá taoismus a zenový buddhismus.

Během pobytu v Sýrii Petzold zaslechl vyprávění o pouštním klášteře Mar Musa. Pocházel z pátého nebo šestého století našeho letopočtu a nedávno jej znovu otevřel charismatický italský jezuita Paolo Dall'Oglio, který jej zasvětil muslimsko-křesťanskému dialogu.

Petzold se ho rozhodl navštívit a byl okamžitě nadšen.

„Tehdy jsem netušil, že křesťané jsou schopni brát vážně jiné náboženství, aniž by se na něj dívali svrchu,“ říká otec Petzold v rozhovoru pro Vatican News. „To se mi velmi líbilo.“

Nakonec, po několika pobytech v Mar Musa, se Petzold rozhodl nechat se tam pokřtít. Krátce nato, na konci roku 1996, vstoupil do kláštera jako novic.

Příjezd do Kurdistánu

Následovalo deset let služby v Mar Musa. A pak, v roce 2010, požádal arcibiskup Louis Raphael Sako - tehdy chaldejský arcibiskup v Kirkúku, nyní bagdádský patriarcha - komunitu o otevření kláštera v Iráku.

Petzold byl jedním z mnichů Mar Musa, kteří byli vysláni do Iráku, aby tento projekt oživili, a od té doby tam působí.

Malá skupina zaměstnanců pomáhá klášteru vést kurzy pro místní obyvatele
Malá skupina zaměstnanců pomáhá klášteru vést kurzy pro místní obyvatele

Dnes stojí v čele kláštera, který se nachází ve městě Sulajmáníja v severoiráckém Kurdistánu. Kromě otce Petzolda - nyní vysvěceného kněze Chaldejské katolické církve - v klášteře žije i sestra Friederike Gräfová z Německa, členka komunity Mar Musa.

Klášter má také šest nebo sedm zaměstnanců na plný úvazek, kteří pomáhají s vedením různých projektů. Pořádá jazykové kurzy - vyučuje kurdštinu pro Araby, arabštinu pro Kurdy a angličtinu pro obě skupiny. Provádí také programy na témata, jako je vedení a rozhodování, a slouží pastoračním potřebám malé místní křesťanské komunity.

A stejně jako mateřský klášter Mar Musa v Sýrii se i klášter v Iráku aktivně podílí na podpoře muslimsko-křesťanského dialogu.

Klaun vede workshop pro místní děti
Klaun vede workshop pro místní děti

Mezináboženská práce a upevňování míru

„V Iráku jsou hranice mezi jednotlivými komunitami mnohem výraznější než v Sýrii,“ vysvětluje otec Petzold. „V Sýrii jsem často vídal studenty různých náboženství, kteří spolu například jezdili na výlety. To se v Iráku děje mnohem méně.“

Z tohoto důvodu, říká otec Petzold, měl zpočátku pochybnosti o tom, zda bude poslání Mar Musa podporovat mezináboženské porozumění v Sulajmánii stejně úspěšné jako v syrské poušti.

Ale pokračuje: „Jednoho dne jsem stál v klášterním kostele a uvědomil jsem si, že většina žen, které přicházejí zapálit svíčky před ikonu Panny Marie, jsou muslimky.“ V klášteře se však objevily i další ženy, které si přišly zapálit svíčky. Tehdy jsem si uvědomil, že by to mohlo vyjít.“

P. Petzold a s. Gräfová v klášterní kapli
P. Petzold a s. Gräfová v klášterní kapli

Všechny projekty kláštera přispívají k cíli podporovat mezináboženské vztahy, poznamenává o. Petzold. Klášter každoročně navštíví kolem 2 000 až 3 000 lidí, kteří se účastní jeho kurzů, a jen velmi málo z nich jsou křesťané.

Švýcarský kněz se však domnívá, že největším přínosem kláštera jsou pravděpodobně neformální setkání, která zprostředkovává.

„Hlavním cílem je právě to, aby se lidé setkávali a diskutovali,“ říká. „Společné pití čaje je pro upevňování míru pravděpodobně mnohem účinnější než dlouhé diskuse o lidských právech.“

„To je moje osobní přesvědčení,“ říká a směje se: „Je mnohem těžší na někoho střílet, když už jste spolu vypili šálek dobrého čaje.“

Místní církev: neustálé odchody, nové příchody

Kromě podpory hlubšího porozumění mezi náboženstvími je cílem kláštera v Sulajmánii sloužit místnímu křesťanskému obyvatelstvu.

Po svém otevření se zaměřil především na pomoc křesťanským uprchlíkům, kteří přišli do Kurdistánu. Mnozí z nich prchali před ovládnutím severního Iráku ISIS, jiní před nestabilitou způsobenou syrskou občanskou válkou. Na vrcholu uprchlické krize žilo v klášteře 255 vysídlených křesťanů.

Z nich dnes zůstaly jen tři nebo čtyři rodiny, říká otec Petzold. O něco méně než polovina z nich se vrátila do svých domovů a přibližně třetina se přestěhovala do zahraničí.

Liturgie sloužená v klášterní kapli. © Julia Zimmermann
Liturgie sloužená v klášterní kapli. © Julia Zimmermann   (©Julia Zimmermann)

To znamená, že složení místních křesťanů se dramaticky změnilo. Křesťanství má v regionu hluboké kořeny a místní křesťané tradičně hovoří arabsky. Dnes, kdy stále více arabských křesťanů odchází hledat štěstí do zahraničí, je nahrazují křesťanští pracovní migranti z východnějších částí Asie a některých zemí Afriky.

„Přivážejí s sebou své rodiny,“ říká švýcarský kněz, “a tak se jednoho dne tito migranti stanou novými místními křesťany. Naším úkolem je jim sloužit.“

Semínka naděje

Velká část práce, která se v klášteře odehrává, říká otec Petzold, souvisí s touhou „dát zdejším mladým lidem budoucnost“.

„Velmi mě zajímá práce s mladými lidmi,“ říká. „Mají spoustu energie a stále ještě mají velkou naději. Někdy sleduji diskuse, které tu vedou, jak se snaží společně řešit problémy, a doufám, že si třeba jednou za patnáct let v budoucnosti na tyto diskuse, na tohoto ducha spolupráce vzpomenou.“

Vzhledem k tomu, že rozhovor probíhá v rámci projektu Vatican News „Semínka naděje“ k Jubilejnímu roku 2025, zeptali jsme se otce Petzolda, zda podle něj práce kláštera přispívá k rozvíjení nadějnější budoucnosti.

„Nevím, jestli jsme my tím 'semínkem naděje',“ říká. "Naším cílem je pomoci lidem, se kterými pracujeme, objevit toto semínko v nich samotných."

Klášterní knihovna
Klášterní knihovna

 

 

10. února 2025, 12:17