Synoda: List Bo?ímu lidu
Drahé sestry, drazí brat?i,
zatímco se jednání prvního zasedání XVI. ?ádného generálního shromá?dění biskupské synody chýlí ke konci, chceme spolu s vámi v?emi děkovat Bohu za krásnou a obohacující zku?enost, kterou jsme pro?ili. Tento po?ehnaný ?as jsme strávili v hlubokém spole?enství s vámi v?emi. Podporovaly nás va?e modlitby a nesli jsme s vámi va?e o?ekávání, otázky i obavy. Podle p?ání pape?e Franti?ka, které projevil p?ed dvěma lety, byl zahájen dlouhý proces naslouchání a rozli?ování, proces otev?ený ve?kerému Bo?ímu lidu, z něj? nikdo nebyl vylou?en. Smě?oval k tomu, abychom ?spole?ně putovali“ pod vedením Ducha Svatého jako u?edníci misioná?i, kte?í jsou vta?eni do následování Je?í?e Krista.
Zasedání, kterého jsme se od 30. zá?í ú?astnili v ?ímě, p?edstavuje v tomto procesu d?le?itou fázi. V mnoha ohledech se jedná o bezprecedentní zku?enost. Poprvé byli na pozvání pape?e Franti?ka p?izváni mu?i i ?eny, aby na základě svého k?tu zasedli k jednomu stolu a ú?astnili se p?i shromá?dění biskupské synody nejen diskuzí, ale také hlasování. Spole?ně jsme ve vzájemné komplementaritě na?ich povolání, charismat a slu?eb intenzivně naslouchali Bo?ímu slovu i zku?enostem ostatních lidí. Za pomoci metody rozhovoru v Duchu jsme se pokorně dělili o bohatství i chudobu na?ich spole?enství ze v?ech kontinent? a sna?ili jsme se rozpoznat, co chce Duch Svatý ?íci dne?ní církvi. Tak jsme také zakusili, jak d?le?ité je podporovat vzájemnou výměnu mezi latinskou tradicí a tradicemi východního k?es?anství. Ú?ast bratrských delegát? z jiných církví a církevních spole?enství na?e diskuse hluboce obohatila.
Na?e shromá?dění se odehrávalo v kontextu světa zasa?eného krizí a jeho rány i skandální nerovnosti bolestně rezonovaly v na?ich srdcích a dodávaly na?í práci zvlá?tní záva?nost zejména proto, ?e někte?í z nás pocházejí ze zemí, kde zu?í válka. Modlili jsme se za oběti smrtícího násilí a nezapomínali jsme ani na v?echny, které bída a korupce donutily vydat se nebezpe?nou cestou migrace. Ujistili jsme v?echny o své solidaritě a anga?ovanosti po boku lidí celého světa, kte?í usilují o budování spravedlnosti a míru.
Ve shodě s výzvou Svatého otce jsme zna?ný prostor věnovali tichu, abychom podpo?ili vzájemné naslouchání a touhu po spole?enství v Duchu Svatém. Během úvodní ekumenické vigilie jsme zakusili, jak v tiché kontemplaci uk?i?ovaného Krista roste touha po jednotě. K?í? je vlastně jedinou katedrou toho, který vydal sám sebe za spásu světa a svě?il své u?edníky Otci, ?a? v?ichni jsou jedno“ (Jan 17,21). Pevně sjednoceni nadějí, kterou p?ineslo jeho zmrtvýchvstání, jsme mu svě?ili ná? spole?ný domov, kde volání země i chudých zní stále naléhavěji: ?Laudate Deum!“ (?Chvalte Boha!“), jak nám na za?átku na?í práce p?ipomněl pape? Franti?ek.
Den za dnem jsme cítili naléhavé volání k pastora?nímu a misijnímu obrácení. Povoláním církve je toti? hlásat evangelium tak, ?e se nezamě?uje sama na sebe, ale dává se do slu?eb nekone?né lásky, kterou B?h miloval svět (srov. Jan 3,16). Kdy? byli u p?íle?itosti této synody na to, co od církve o?ekávají, dotázáni lidé bez domova nedaleko Svatopetrského náměstí, odpověděli: ?Lásku!“. Tato láska musí v?dy z?stat vroucím srdcem církve – láska trinitární a eucharistická, jak p?ipomněl pape? 15. ?íjna, v polovině na?eho shromá?dění, a odvolával se p?itom na poselství sv. Terezie od Dítěte Je?í?e. D?věra nám pak dává odvahu a vnit?ní svobodu, kterou jsme zakusili, kdy? jsme neváhali svobodně a pokorně vyjád?it to, v ?em se shodujeme, i to, co nás rozděluje, své touhy i otázky.
A nyní? Doufáme, ?e zbývající měsíce p?ed druhým zasedáním v roku ?íjnu 2024 umo?ní v?em konkrétně se podílet na dynamice misijního spole?enství, které se slovem ?synoda“ ozna?uje. Nejde o ideologii, ale o zku?enost zako?eněnou v apo?tolské tradici. Jak na za?átku tohoto procesu p?ipomněl pape?: ?M??e hrozit, ?e spole?enství a misie z?stanou jen poněkud abstraktní pojmy, pokud nebudeme pěstovat církevní praxi, která vyjad?uje konkrétnost synodality (…) a podporuje skute?né zapojení ka?dého a v?ech“ (9. ?íjna 2021). Existuje mnoho výzev a ?etné otázky: souhrnná zpráva z prvního zasedání up?esní body, kde jsme dosáhli shody, zd?razní otázky otev?ené a také nazna?í, jak bude na?e práce pokra?ovat.
Aby církev ve svém rozli?ování pokro?ila, musí bezpodmíne?ně naslouchat v?em, po?ínaje těmi nejchud?ími. To vy?aduje cestu obrácení, která je zároveň cestou chvály: ?Velebím tě, Ot?e, Pane nebe a země, ?e kdy? jsi tyto věci ukryl p?ed moudrými a chytrými, odhalil jsi je mali?kým!“ (Lk 10,21). Znamená to naslouchat těm, kterým se ve spole?nosti upírá právo mluvit nebo kte?í se cítí vylou?eni, a to i od církve. Znamená to naslouchat lidem, kte?í se stali obětí rasismu ve v?ech jeho podobách – v některých regionech zejména domorodým obyvatel?m, jejich? kulturami se pohrdá. Církev na?í doby má p?edev?ím povinnost naslouchat v duchu obrácení těm, kdo se stali obě?mi zneu?ívání ze strany některých ?len? těla církve, a také se konkrétně a strukturálně zavázat k tomu, aby se nic takového ji? neopakovalo.
Církev musí naslouchat také laik?m, ?enám i mu??m, kte?í jsou na základě svého k?estního povolání zváni ke svatosti: svědectví katechist?, kte?í jsou v mnoha situacích prvními hlasateli evangelia, také prostotě a ?ivosti dětí, nad?ení mladých lidí i jejich otázkám a prosbám a rovně? sn?m, moudrosti a paměti star?ích lidí. Církev musí naslouchat rodinám, jejich výchovným problém?m a k?es?anskému svědectví, které v dne?ním světě nabízejí. A musí p?ijmout i hlas těch, kte?í se chtějí zapojit do laických slu?eb a podílet se na rozli?ování a rozhodovacích strukturách.
Pro dal?í pokrok v synodálním rozli?ování církev zejména pot?ebuje je?tě více shroma??ovat slova a zku?enosti vysvěcených slu?ebník?: kně?í – hlavních spolupracovník? biskupa, jejich? svátostná slu?ba je nepostradatelná pro ?ivot celého těla, a jáhn?, kte?í svou slu?bou vyjad?ují pé?i celé církve o ty nejzranitelněj?í. Musí také dát na pochybnosti, které jí p?edná?í prorocký hlas zasvěceného ?ivota, bdělý strá?ce volání Ducha. A musí být rovně? pozorná ke v?em, kdo nesdílejí její víru, ale hledají pravdu – v?em, v nich? je také p?ítomen a p?sobí Duch, který ?v?em dává mo?nost, aby se p?i?lenili k tomuto velikono?nímu tajemství“ (Gaudium et spes, 22).
?厂惫ě迟, ve kterém ?ijeme a který jsme povoláni milovat a slou?it mu i s jeho rozpory, toti? vy?aduje, aby církev posílila spolupráci ve v?ech oblastech svého poslání. Právě tuto cestu synodality B?h od církve t?etího tisíciletí o?ekává“ (pape? Franti?ek, 17. ?íjna 2015). Nemusíme se bát na tuto výzvu odpovědět. Maria, Matka církve a ta, která byla první na cestě, na?i pou? doprovází. V radosti i v bolesti nám ukazuje svého Syna a vybízí nás k d?vě?e. A on, Je?í?, je na?í jedinou nadějí!
Zdroj: TS ?BK
