Federico Lombardi SJ: Pape?ova cesta do Kanady splnila sv?j cíl
?Zdá se mi, ?e cesta skute?ně dosáhla svých cíl?, ?e byla sestavena velmi soudr?ně a jednotně“, hodnotí Federico Lombardi pro mikrofony Vatikánského rozhlasu. ?Nebyla rozptýlená, měla velmi p?esné, jednotící vlákno, v?e bylo dob?e p?ipravené. Pape? udělal v?e, co bylo t?eba, pokud to tak lze ?íci, kdy? se vydal do jednotlivých míst této obrovské země a projevil v?li spolupracovat s jejími p?vodními obyvateli a s celou kanadskou spole?ností, aby p?ispěl ke smí?ení a vybudoval harmonickou realitu, která m??e hledět i do budoucnosti na základě nových vztah?, plně respektujících d?stojnost a hodnoty ka?dé ze slo?ek, které se staly sou?ástí utvá?ení této země. Pape? také dokázal zapojit celé spole?enství kanadské církve. Mám pocit, ?e zde pape? skute?ně vykonal ur?itou pou?: cestu kajícného uznání vin, která je v?dy výchozím bodem pro ka?dé opravdové setkání s druhými a s Bohem. A dokázal se vydat touto cestou k naději: neuzav?el se v pouhém rozpoznání h?íchu, ale udělal krok směrem ke konkrétním ?ivotním závazk?m, které neuskute?ňujeme jen vlastní v?lí, ale k?es?ansky, to znamená s velkou d?věrou v moc Pánova zmrtvýchvstání a hlásání evangelia. Pape? své promluvy dokázal prolo?it vzpomínkou na evangelizaci Kanady: vzpomeňme na postavu svatého Franti?ka de Laval, kterého sám v minulých letech , a na celou k?es?anskou tradici, kterou sem p?inesli velcí misioná?i první epochy a která nabyla konkrétní podoby v postavě svaté Anny. Zasáhl tak srdce tradi?ní religiozity, lidové, ale pevně zakotvené v církvi. Stru?ně ?e?eno, tato kajícná cesta, která se týkala zneu?ívání ?i nedostatku úcty k p?vodním obyvatel?m a velmi bolestné kauzy internátních ?kol, byla protkána vláknem naděje, kterou p?iná?í právě víra v Krista a skute?né hlásání evangelia. Pape? se dotkl rovně? aktuálnosti kanadské spole?nosti. Bylo zde několik velmi explicitních odkaz? na problematiku její sekularizace a zvýraznění toho, jak tomuto fenoménu pozitivně a sebevědomě ?elit. To se poda?ilo p?ipomenutím snah velkých kanadských autor? z poslední doby, jimi? jsou Charles Taylor, jeden z největ?ích znalc? sekularizace a významný katolík, a Bernard Lonergan, jeden z největ?ích teolog? minulého století, který se hluboce zamý?lel nad vztahem mezi hlásáním víry a dne?ní kulturou. Pape? tak nazna?il, ?e Kanada má v dějinách evangelizace jak starověké, tak moderní odkazy, které mohou být zdrojem odpovědí na dne?ní problémy ?i výzvy“.
V jedné ze svých promluv pape? Franti?ek prohlásil, ?e církev není ideou, kterou je t?eba v?těpovat, ale p?ívětivým domovem smí?ení. A varoval, ?e postoj, který podněcuje diskriminaci, ?se tě?ko odbourává, a to i z nábo?enského hlediska“...
?S velkou pokorou a konkrétností si musíme uvědomit, ?e jde o projevy, zásady a postoje, které je t?eba neustále o?ivovat, proto?e jsou trvale zpochybňovány a zapomíná se na ně. Nikdy si nesmíme namlouvat, ?e jsme jednou prov?dy změnili srdce ?lověka a ?e jsme ho uschopnili k nad?azenosti nad ka?dým h?íchem a chybou. Pape?ova cesta, stejně jako cesta církve a nás v?ech, kte?í se sna?íme následovat Pán?v p?íklad, musí být v?dy znovu nastoupena, u?iněné chyby musí být pravdivě uznány a opakovaně zasazované rány musí být zahojeny. V tomto ohledu bylo velmi dojemné téma promluvy u jezera svaté Anny: Franti?ek hovo?il o vodách, které lé?í. V na?ich dějinách se také setkáváme se zlem, které se neustále vyno?uje a p?ed ním? musíme být varováni, abychom i nadále p?ekonávali jeho d?sledky a projevy. Myslím, ?e pape? nám p?edal poselství odvahy, d?věry a naděje, ale také nesmíme vě?it, ?e jsme problémy definitivně vy?e?ili. Kdy se nám poda?í definitivně vybudovat mír ve světě? Stále existuje poku?ení rozdělení, nenávisti, války a sobectví, a tomu musíme neustále ?elit. Téma úcty k druhým, snaha o to, abychom se nepova?ovali za nad?azené, nás tedy musí ustavi?ně provázet. Je to něco, co kanadská spole?nost v těchto letech ?asto za?ívá. Kauza internátních ?kol se dotýká revize svědomí v oblasti respektu k odli?né kultu?e a formy vzdělávání, která by neměla být negací, ale naopak otev?eností a uznáním“.
Otec Lombardi se rovně? vyjád?il k pojmu ?inkulturace víry“…
?Toto téma provází církev od II. vatikánského koncilu velmi kontinuálně a týká se v?ech kultur světa: Latinské Ameriky, Asie, Afriky. Na cestě do Kanady to samoz?ejmě bylo vnímáno ve vztahu k domorodým kulturám a jejich hodnotám. Poslední projev k Inuit?m byl podle mého názoru skute?ným mistrovským dílem tohoto úsilí o inkulturaci, proto?e pape? výslovně odkázal na nedávný dokument o hodnotách inuitské kultury, které je t?eba zachovat ve vztahu ke spole?nosti a měnícímu se světu, a vztáhnul ho na evangelní hodnoty. Provázal hlásání evangelia a tradi?ními hodnotami, které sou?asný svět zpochybňuje, a u?inil to konkrétně pro inuitskou kulturu. To na mě udělalo nemalý dojem. V?ichni jsme toti? schopni obecně mluvit o inkulturaci, opakujeme to ka?dý den, ale pak je t?eba to udělat a u?init to znamená skute?ně vá?ně se zabývat tím, co v ka?dodenním ?ivotě kultura znamená, jak se projevuje. A jak m??e hlásání evangelia dále posílit to, co v této kultu?e je, p?ípadně ji o?istit od prvk?, které mohou a musí být p?ekonány, p?ivést ji k dal?ímu zrání a sdílení, i ve vztahu s jinými kulturami. Ve spole?nosti, jako je nap?íklad ta kanadská, která se vyzna?uje bohatstvím rozli?ných národ?, které sem p?icházejí díky p?istěhovalectví a které se neuvě?itelně r?znorodě prolínají, je t?eba jít a? na dno a sna?it se uchopit nějakou hodnotu, spojit ji s evangeliem a sdílet ji tak, aby byla patrná její d?le?itost v sou?asném kontextu, nap?íklad z hlediska environmentální výchovy nebo zachování vztahových hodnot v rodině nebo mezi generacemi. To je velká inkultura?ní práce, kterou je t?eba vykonat. ?ekl bych, ?e pape? nám dal konkrétní p?íklad. Pak tento postoj musí také denně prohlubovat kanadská církev a v?ichni lidé, kte?í ?ijí v kanadské spole?nosti, jim? se p?iblí?il svou ú?astí, blízkostí a srde?ností, která na v?echny zap?sobila a která je skute?ně jeho velkým osobním darem“.
