杏MAP导航

Dob?e p?ipravený turista, vybavený slu?ným pr?vodcem, se dozví, ?e má z Via della Ripeta odbo?it do malé bo?ní uli?ky a prohlédnout si kostel ukrytý v nenápadné proluce. Je to místo, na které dnes narazíte spí?e náhodou, kdy? se procházíte v oblasti mezi Piazza Navona a Panteonem. Kdysi v?ak bylo poutnickým magnetem a malá, dnes zanedbaná uli?ka vedla směrem k Via dei Coronari, na trasu vedoucí k bazilice svatého Petra. Potkali byste tu hlou?ky těch, kdo na svých poutních cestách zkoumali ka?dý kámen Vě?ného město, s jeho dávnou historií.

Tak jako nás dne?ní turistické pr?vodce informují, kde najít nejlep?í pizzu nebo zmrzlinu, kdysi upozorňovali na jiné věci, na hroby světc?. A jedny z nejvzácněj?ích relikvií se skrývaly právě uvnit? tohoto velkolepého chrámu postaveného v roce 1483 za pape?e Sixta IV. ?e? je o kostele Sant‘Agostino.

Skvělá sakrální stavba zasvěcená sv. Augustinovi vznikla v době renesance. Trojlodí s vysokým klenutým stropem doplňují po stranách p?lkruhové bo?ní kaple vta?ené u? do obdélného p?dorysu chrámu, jak se stane pravidlem o pár desetiletí později.  Jakmile byla stavba dokon?ena, nechal do ní pape? p?enést ostatky svaté Moniky, matky svatého Augustina, uctívané také jako patronka matek problémových adolescent?. Kdy? turista vstoupí do kostela, ohromí ho mno?ství slavných jmen, s ním spojených. Za v?echny zmiňme Raffaellovy fresky a Caravaggi?v obraz v postranní kapli kousek od vchodu.

Obraz p?itahující turisty vyhledávající díla – nebo skandály – tohoto enfant terrible evropské malby, upoutá na první pohled svým dramatickým světlem a drsným realismem.

Caravaggio byl vyzván, aby vytvo?il Madonu poutník? pro kapli Cavaletti v kostele sv. Augustina v roce 1602. Byla to skvělá zakázka pro kostel, v něm? si poutníci doslova podávali dve?e, aby se mohli pomodlit nejen u hrobu svaté Moniky, ale také u Madony del Parto, hned vedle vstupu, Madony bdící nad bezpe?ným porodem. 

Pozornost ihned p?itáhnou ?ty?i postavy na plátně. Obraz v první kapli vlevo je tím, co poutník spat?í hned jak p?ekro?í práh kostela. Co ho v?ak p?ivítá, v tomto velkolepě vyzdobeném chrámu? Pohled na bosé nohy, ?pinavé od prachu cesty. Trochu ?okující, ne? A jak zrak stoupá, p?íli? se to nelep?í: narazí na ho??icovou barvu kalhot, které také zrovna ?istotou nesvítí.

Je to snad projev neúcty? Tropí si snad Caravaggio ?erty na ú?et poutník?? Ne! Ukazuje nám tělesné schránky znavených a u?lých poutník?, kte?í ?asto putovali bosí. Jejich ?pinavé nohy jsou obrazem kajícných du?í. Poklekli p?ed vchodem do chrámu a linie zprudka nasvícených poutnických holí, jako by oddělila znavená těla od jejich proměněných tvá?í. Pohlédněte na úsměv ?eny. Pohlédněte na do?iroka rozev?ené o?i mu?e, jak dramaticky na ně dopadá světlo! Na co tak up?eně hledí? Dozajista nep?i?li obdivovat krásy kostelní stavby. Barva se loupe ze zdi, travertinový portál je otlu?ený. Spat?ili něco jedine?ného, jejich o?ím se zjevila Maria s dítětem.

Podívejme se tedy na tuto postavu, která se m??e jevit jako kterákoli ?ena s dítětem v náru?í. V?imněte si jejích nohou! Je naprosto jisté, ?e v takové pozici, na ?pi?kách, a navíc s p?ek?í?enýma nohama není mo?né udr?et tak velké dítě. Caravaggio zachycuje zázra?né vidění: Panna Maria v hedvábí a sametu, letmo se dotýkající země ?pi?kami prst?, p?iná?í své dítě pro tyto poutníky, p?iná?í ho, aby ho viděli. Objevuje se v bráně, za kterou se otvírá prostor chrámu, p?ipraveného pro nás. My, a? u? p?icházíme jako turisté nebo poutníci, jsme do tohoto prostoru zváni.

Pro nás v?ak tvá? Krista – dítěte zatím z?stává poněkud ve stínu. Plnost vidění mají jen poutníci, kte?í sná?eli tí?i dne na daleké cestě. My, kte?í p?icházíme jako turisté, vidíme jen vábivý záblesk jeho tvá?e.

I my v?ak jsme zváni, p?edev?ím do p?ítomnosti Jeho Matky, její? ost?e osvětlená tvá? skloněná dol? upoutává pohled.

Jsme pozváni, abychom se z turisty proměnili v poutníka, abychom se i my mohli tě?it z jasu Kristovy tvá?e.