杏MAP导航

Andrea Tornielli, Vatikán

Izraelsko-palestinský konflikt je odedávna zdrojem diskusí a polarizace. Probíhající konflikt v Gaze a polemiky, které jej doprovázejí, tento jev je?tě více vyhrotily, pokud to v?bec bylo mo?né. Vět?ina ob?anské spole?nosti v mnoha zemích světa prochází silnou, někdy a? extrémní polarizací. Jako v?dy nechybí instrumentalizace, zjednodu?ování a aproximace, které v tomto slo?itém kontextu mohou vést k mylným závěr?m a ?kodit. Tento jev se projevuje v pou?ívaném jazyce, v extrémně emotivním p?ístupu, v neschopnosti naslouchat druhým.

Hr?zu událostí, k nim? do?lo p?ed dvěma lety, kdy Hamas spáchal teroristický ?in, který je t?eba bezvýhradně odsoudit, následovala p?edvídatelná reakce Izraele. Reakce nep?imě?ená, která daleko p?ekro?ila v?echny eticky p?ijatelné meze, jak uznávají nejen ?etné mezinárodní autority, ale také mnoho hlas? uvnit? samotného Izraele i obecněji v ?idovském světě.

Pokud analyzujeme válku rozpoutanou v Gaze s p?ihlédnutím k tomu, co se děje ve zbytku Palestiny, v oblasti, která se nazývala Západní b?eh, nem??eme ne? dospět k závěru, ?e kromě reakce na masakr ze 7. ?íjna tu jsou i dal?í cíle. Roz?i?ování osad, neustálé beztrestné útoky osadník?, ve?ejné prohlá?ení některých ministr? izraelské vlády, kte?í si p?ejí konec palestinské samosprávy, anexi v?ech území a deportaci Palestinc?, vedou k domněnce, ?e cíl jde daleko za odstranění Hamásu nebo zaji?tění bezpe?nosti státu Izrael. V těchto dnech se hovo?í o schválení nové osady v oblasti E1, která prakticky rozděluje toto území na dvě ?ásti, stejně jako o hrozbě p?ipojení oblasti C palestinských území, která je ji? plně pod kontrolou Izraele, ani? by byla formálně p?ipojena.

V této stále napjatěj?í situaci se postupně, nejprve potichu a nyní stále otev?eněji, zve?ejňují ?plány“ na ?nový Blízký východ“, jakýsi nový ?ád, ve kterém v?ak pro palestinský lid z?ejmě není místo. Posledním z nich je plán navr?ený pro budoucí rozvoj Gazy, o kterém se v těchto dnech hovo?í. Plán, který po?ítá s výstavbou ?chytrých“ měst a luxusních resort?. Samoz?ejmě se po?ítá s tím, co se p?ízna?ně nazývá ?dobrovolnou evakuací“ Palestinc?. Ti, kte?í budou chtít, se jednoho dne budou moci vrátit (sic!). A pro ty, kte?í nechtějí odejít, se plánují ?speciální zóny“… Je to plán, který mluví sám za sebe. Mohli bychom si myslet, ?e se jedná o sci-fi p?íběh, o zápletku fantasy filmu. Místo toho je to, jak se zdá, smutná pravda.

Je smutné konstatovat slabost mezinárodního spole?enství a multilaterálních organizací, které nejsou schopny zastavit tento vývoj, k němu? se p?idává záměrné ignorování jakýchkoli mezinárodních úmluv, pravidel a morálního chování. Jediným jazykem z?stává jazyk síly, a to nejprve ve slovech a pak ve i vojenských akcích.

Církev nemá zbraně a nemá moc něco vnucovat. Její jedinou zbraní je modlitba a síla evangelia, která nás v?ak nutí mluvit jasně pravdu o ?lověku a o ?ivotě ve světě. Nelze budovat ?ádnou budoucnost zalo?enou na síle, na neúctě k lidskému ?ivotu, na jeho touze po d?stojném a bezpe?ném bytí. P?ejeme si to – a s p?esvěd?ením to opakujeme – pro Izraelce a nadále ?ádáme o okam?ité propu?tění v?ech rukojmích, kte?í jsou stále uvězněni v tunelech v Gaze, jak to ve svých výzvách dělal nejprve pape? Franti?ek a poté pape? Lev. Stejně tak to p?ejeme Palestinc?m. ?ádáme, aby s rukojmími bylo zacházeno d?stojně a humánně a zároveň aby d?stojně a humánně bylo zacházeno s Palestinci v Gaze. P?ejeme si, aby byly v ka?dé ?ásti pásma z?ízeny no combat zone, skute?né bezpe?né zóny pod mezinárodní ochranou, kde by mohli být p?ijati nemocní, slabí a bezbranní civilisté.

?Dobrovolné evakuace“, tj. nucené p?esuny; totální zni?ení; nekone?né mno?ství mrtvých; zasa?ené nemocnice; ka?dodenní zabíjení lidí, kte?í stojí ve frontě na kousek chleba; blokování jakékoli jasné politické perspektivy, která by palestinskému lidu dala d?stojnost a domov ve vlastní zemi, nikdy nemohou vytvo?it budoucí rovnováhu na Blízkém východě. To, co se děje, bohu?el povede k vytvo?ení dal?í generace nenávistných lidí a hrozí, ?e bude dal?ím p?edstupněm dal?í vlny násilí.

Některé návrhy na rozvoj, které Palestinc?m vnucují budoucnost, o které rozhodli za ně a mo?ná i nad nimi, nebo h??e proti nim, nejsou ni?ím jiným ne? dal?ím d?kazem arogance a slepoty. O budoucnosti Palestinc? lze a musí se rozhodovat pouze spole?ně s nimi, nikdy bez nich.

Církev bude i nadále, tak jako dosud, o?et?ovat rány v?ech. Bude i nadále podávat ruku ka?dému, kdo chce spolupracovat na vytvá?ení alternativních podmínek pro ?ivot a d?stojnost. Bude mít v?dy otev?ené dve?e pro ty, kte?í se nevzdávají logice nenávisti a války, ale hledají sch?dné cesty k míru. Ji? ?adu let Svatý stolec formálně uznává Stát Palestina a nem??eme ml?et tvá?í v tvá? tomu, co se děje. Opět si osvojujeme slova Lva XIV. a ?ádáme, aby bylo ukon?eno barbarství války, aby bylo dosa?eno mírového ?e?ení konfliktu, aby bylo dodr?ováno humanitární právo, aby byla respektována povinnost chránit civilní obyvatelstvo, aby bylo zakázáno kolektivní trestání, bezohledné pou?ívání síly a nucené p?esídlování obyvatelstva.