Pape? Lev a svědectví al?írsk?ch mu?edník?
Andrea Tornielli, Vatikán
V poselství zaslaném na Setkání pro p?átelství mezi národy, které se koná v Rimini, Lev XIV. zmínil výstavu o mu?ednících z Al?írska, v nich? ?se zá?ivě projevuje povolání církve ?ít v pou?ti v hlubokém spole?enství s celým lidstvem, p?ekonávat zdi ned?věry, které staví proti sobě nábo?enství a kultury, a to v úplném napodobování pohybu vtělení a darování Bo?ího Syna“. Pape? zd?raznil, ?e ?tato cesta p?ítomnosti a jednoduchosti“ je ?skute?nou cestou misie“. Jde o cenné a zvlá?tě významné pou?ení, a to nejen pro lidi shromá?děné v Rimini, ale pro celou církev. Misie toti?, jak se dále pí?e v poselství, nikdy není ?sebest?edným vystupováním v protikladu identit, ale darováním sebe sama a? k mu?ednictví těch, kdo ve dne v noci, v radosti i v utrpení uctívají Je?í?e jako jediného Pána“.
P?i prohlídce výstavy o mu?ednících v Al?írsku je dojemné vidět, jak se obětovali pro tento lid, jednodu?e s ním sdíleli celý sv?j ?ivot a vydávali svědectví bratrství, p?átelství, blízkosti a konkrétní pomoci. Bez protagonismu, bez ohledu na po?ty, bez d?věry ve strategické plány. Vyplývá to z homilie mu?ednického biskupa Pierra Claverieho, který v roce 1996, krátce p?edtím, ne? byl zabit islámskými fundamentalisty, na otázku, pro? pokra?uje v ?ivotě v Al?írsku, kdy? ka?dý den riskuje ?ivot, odpověděl: ?Kde je ná? domov? Jsme tam kv?li tomuto uk?i?ovanému Mesiá?i. Z ?ádného jiného d?vodu, kv?li ?ádné jiné osobě! Nemáme ?ádné zájmy, které bychom museli bránit, ?ádný vliv, který bychom museli udr?ovat... Nemáme ?ádnou moc, ale jsme tam jako u l??ka p?ítele, nemocného bratra, v tichosti, dr?íme mu ruku, utíráme mu ?elo. Kv?li Je?í?i, proto?e on trpí v tom násilí, které nikoho ne?et?í, znovu uk?i?ován v těle tisíc? nevinných".
A pokra?oval: ?Kde by měla být církev Je?í?e, která je sama tělem Kristovým, jestli ne p?edev?ím tam? Vě?ím, ?e umírá právě proto, ?e není dost blízko k?í?i Je?í?e... Církev se mýlí a klame svět, kdy? se prezentuje jako jedna z mocností, jako organizace, by? humanitární, nebo jako spektakulární evangelijní hnutí. M??e sice zá?it, ale neho?í ohněm Bo?í lásky.“
Jasný a dramatický soud: církev umírá, kdy? není dostate?ně blízko Je?í?ovu k?í?i, kdy? se světsky mění v nevládní organizaci, kdy? usiluje o politickou a ekonomickou moc, kdy? spoléhá na ?ísla, kdy? si myslí, ?e k evangelizaci sta?í p?i ka?dé p?íle?itosti opakovat jméno Je?í?e Krista, místo aby p?ijala výzvu následovat ho v konkrétním ?ivotě, v radikálních rozhodnutích a v nasazení pro ty poslední. Církev umírá, kdy? proměňuje hlásání víry v show, kdy? si myslí, ?e m??e zá?it vlastním světlem, a zapomíná, ?e m??e pouze odrá?et světlo někoho jiného.
Svědectví mu?edník? z Al?írska, tak vzdálených dne?nímu sebest?ednému protagonismu, p?edstavuje provokaci a p?ipomínku podstaty evangelia, znamení odporu. Je významné, ?e na závěr svého poselství k setkání chtěl Lev XIV. p?ipomenout pape?e Franti?ka a jeho u?ení: volba chudých je teologická kategorie, která má p?ednost p?ed kategorií kulturní, sociologickou, politickou nebo filozofickou. Proto?e B?h ?vyvolil pokorné, malé, bezmocné a z l?na Panny Marie se stal jedním z nich, aby do na?í historie vepsal svou historii. Skute?ný realismus je tedy ten, který zahrnuje ty, kte?í mají jiný úhel pohledu, vidí aspekty reality, které nejsou rozpoznány v centrech moci, kde se p?ijímají nejd?le?itěj?í rozhodnutí“. Jak o tom a? do konce svěd?ili mu?edníci v Al?írsku, kte?í smíchali svou krev s krví mnoha muslim?, obětí fundamentalismu.
