³Õ²¹³Ù¾±°ì¨¢²Ôsk? apo?tolsk? archiv: pam¨§? a budoucnost
Paolo Ondarza ¨C Vatikán
Osmdesát p¨§t kilometr? regál?. To je vzdálenost, která d¨§lí ?ím od Viterba, a zárove¨¾ délka ?ady dokument? ulo?ených ve Vatikánském apo?tolském archivu, mezi nimi? jsou obálky, registry a slo?ky. Jedná se o mimo?ádné bohatství, které vzniklo b¨§hem osmi set let nep?etr?itého dokumentování od roku 1198 do sou?asnosti a zahrnuje p?ibli?n¨§ 650 fond? a archivních soubor? vytvo?ených 650 ú?ady, rodinami a r?znými osobami.
Více ne? ?edesát náv?t¨§v denn¨§
Ka?dý rok sem zavítá více ne? 1200 badatel? z ?edesáti r?zných zemí, p?i?em? denní náv?t¨§vnost dosahuje více ne? ?edesáti náv?t¨§vník?. Z nádvo?í Cortile del Belvedere vstupujeme do sídla umíst¨§ného v rozsáhlé ?ásti Apo?tolského paláce. P?íle?itost nám nabízí dne?ní Mezinárodní den archiv?, který byl ustanoven Mezinárodní radou archiv? (ICA) v den svého zalo?ení v roce 1948 pod zá?titou UNESCO. Tímto dnem také za?al sedmý ro?ník Mezinárodního týdne archiv? (International Archives Week), který potrvá do 13. ?ervna.
Funkce a symboly
Vítá nás archivá? a pedagog Luca Carboni, s ním? hovo?íme o spole?enské hodnot¨§ a významu archiv?. ?Na rozdíl od knihoven¡°, vysv¨§tluje, ?mají archivy p?edev?ím praktický, právní a administrativní ú?el: jsou zrcadlem ?innosti instituce, rodiny, osoby. Teprve pozd¨§ji, a ne v?dy, mohou získat kulturní hodnotu¡°. V obecné p?edstav¨§ jsou ?asto chápány jako ?hromady papír?¡°, ?temná místa neustále bojující s prachem, sv¨§tlem a vlhkostí, nebo jako symbol centra moci ?i zdlouhavosti a slo?itosti byrokracie. Není náhodou, ?e v dobách nepokoj? a revolucí byl archiv vnímán jako symbol moci, kterou je t?eba zni?it¡°, poznamenává.
?ivá pam¨§?
Hovo?it dnes v demokratické spole?nosti o archivu v?ak znamená také hovo?it o ochran¨§ na?ich práv: ?Se slovem moc¨C pokra?uje Carboni ¨C se spojuje slovo transparentnost, nebo, jak ?íkají Angloameri?ané, ?accountability¡°, tedy odpov¨§dnost ve?ejného ?initele a vlády v??i ob?an?m za transparentnost a správnost. A jakmile dojde k vy?erpání jejich právní a administrativní hodnoty, archivy se stávají pam¨§tí¡°. A tak ?z papír? a pergamen?, z knih a registr?, ze slo?ek a kartoték, z jednoho jména, z nejasné zmínky, z pouhého ?ísla o?ívá ?lov¨§k¡° se svou dobou a svým ?ivotem, starostmi a útrapami, radostmi a nad¨§jemi: sv¨§t, ?ne p?íli? vzdálený, sv¨§t na?eho mládí, kde se je?t¨§ psaly dopisy rukou a bylo t?eba v¨§novat ?as komunikaci s druhými¡°. Archivy ?ji? nejsou tím, co Benedetto Croce nazýval ?bílými a ml?enlivými domy mrtvých¡®, ale stávají se nepostradatelnou stopou pro reflexi nad na?í minulostí¡°.
Archiv sv¨§ta
S Lucou Carbonim se zam¨§?íme na specifi?nost a univerzálnost Apostolského archivu, který vznikl jako centrální archiv Svatého stolce v roce 1612: ?Vatikánský archiv ¨C zd?raz¨¾uje ¨C je známý také jako archiv sv¨§ta: sta?í si uv¨§domit, ?e uchovává nejstar?í písemné dokumenty v mongol?tin¨§. Dokumenty zde ulo?ené toti? p?esahují rámec st?edov¨§ké k?es?anské Evropy. Velké evropské archivy naopak st?edov¨§ké dokumentace postrádají.¡°
Profesore Carboni, Apo?tolský archiv pro?el od tajné povahy, v smyslu ?vyhrazený¡° pape?i, k ?ir?ímu ve?ejnému vyu?ití. Jaká je povaha a ú?el va?í instituce?
Termín ?tajný¡° , který doprovázel Vatikánský archiv po ?ty?i století, a? do roku 2019, byl ve skute?nosti sv¨§dectvím historické doby, ve které archiv vznikl, tedy 17. století, kdy nebyl pova?ován za ve?ejný, slou?ící ob?an?m nebo historik?m, ale za instrumentum regni, archiv kní?ete, arsenal de l¡¯autorité, odtud ?tajný¡° ve smyslu odd¨§lený/vyhrazený. Ze stejné doby pochází také tajný archiv rodu Gonzag? a Este, dnes v Mantov¨§ a Moden¨§. Zlom v historii archiv?, v?etn¨§ vatikánských, nastal v 19. století s vznikem velkých soust?ed¨§ných archiv?, budoucích státních archiv?. Zm¨§nil se jejich ú?el: jsme ve století romantismu, ve století národního cít¨§ní. Historické studie vyu?ívají archivy, které nacházejí nové uplatn¨§ní jako zdroje pro d¨§jiny vlasti. Tím pádem se tyto instituce stávají p?ístupnými a kon?í ?tajemství¡°. Jedná se o takzvaný ?archivní obrat¡° (archival turn), který p?edstavuje p?elom mezi moderní a sou?asnou archivistikou. V roce 1880/81 se i Vatikánský archiv otev?el badatel?m z celého sv¨§ta. Dodnes archiv podle svého statutu uchovává dokumenty týkající se správy církve, aby byly v první ?ad¨§ k dispozici Svatému stolci a kurii p?i pln¨§ní jejich úkol? a aby pak na základ¨§ pape?ského povolení slou?ily v?em badatel?m jako zdroje pro poznání historie a ?ivota církve. Archiv tedy zaji??uje ?bezpe?nost a trvalé a v¨§decky uspo?ádané uchování svého historického a archivního d¨§dictví¡°, ale také ?jeho zhodnocení¡°.
Jaké jsou podmínky pro nahlí?ení do archivu?
Jedinou podmínkou pro p?ístup do archivu je vysoko?kolský diplom a doporu?ující dopis od univerzity nebo jiné kulturní instituce, bez ohledu na politické nebo nábo?enské p?esv¨§d?ení ?i etnický p?vod. Vstupní karta je zcela zdarma. Domnívám se, ?e pokud bychom rozd¨§lili badatele, kte?í m¨§li v posledních patnácti letech p?ístup do archivu, podle stát?, zaplnili bychom v?echna k?esla v Organizaci spojených národ?. Na rozdíl od jiných státních archiv? neexistuje ?pohyblivé datum¡° pro zp?ístupn¨§ní dokument?, ale je to sám pape?, který v?dy z vlastní v?le rozhoduje o zp?ístupn¨§ní ur?itého historického období. V pr?b¨§hu let bylo zvykem otevírat k nahlí?ení celé pontifikáty. Dnes jsou dokumenty uchovávané ve Vatikánském archivu p?ístupné a? do ?íjna 1958, data úmrtí Pia XII., jeho? pontifikát byl Franti?kem otev?en ke studiu od b?ezna 2020. P?es v?echny ??erné legendy¡° je t?eba si uv¨§domit, ?e b¨§hem 42 let, mezi lety 1978 a 2020, Jan Pavel II., Benedikt XVI. a Franti?ek zp?ístupnili badatel?m 81 let historie: od roku 1878 do roku 1958. Více ne? jakýkoli jiný archiv na sv¨§t¨§.
Ve Vatikánském apo?tolském archivu se nachází ?kola diplomatické a archivní paleografie, kterou zalo?il pape? Lev XIII. Jaké jsou její cíle?
Vatikánská ?kola paleografie, diplomatiky a archivní v¨§dy p?i Vatikánském tajném archivu byla zalo?ena Lvem XIII. v roce 1884 jako ??kola paleografie a aplikované kritiky¡°. Je sou?ástí rozsáhlých kulturních reforem pape?e Pecciho po otev?ení Vatikánského archivu v¨§dc?m z celého sv¨§ta v letech 1880/81 a listu z srpna 1883 o platnosti a významu historického výzkumu. ?kola byla zalo?ena za ú?elem výuky mladých kn¨§?í v oblasti znalosti a interpretace dokument?. Dnes tedy vychovává nejen paleografy a diplomatisty, ale také archivá?e, a to jak tradi?ní historiky, kte?í se zabývají zaprá?enými a neuspo?ádanými dokumenty minulosti, tak i archivá?e-informatiky, kte?í t?ídí a budou t?ídit archivy dne?ka i zít?ka, digitální domorodce. Ka?dý rok tedy asi ?ty?icet student?, v¨§t?inou laik? z celého sv¨§ta, za?íná tuto namáhavou a obtí?nou, ale nad?enou cestu zdokonalování.
Archivy dnes ?elí r?zným výzvám. První z nich je digitalizace, která na jedné stran¨§ podporuje ?ir?í ?í?ení dokumentace, na druhé stran¨§ v?ak nem??e nahradit ?hmotný¡° aspekt papíru, který o?ivuje historii, o které vypráví...
Kdy? hovo?íme o digitalizaci originálních dokument?, a? u? papírových nebo pergamenových, máme v?dy na mysli dva odli?né cíle. Digitalizace má p?edev?ím zásadní úlohu v oblasti ochrany a uchovávání. Nejv¨§t?í ?koda, která m??e být dokument?m zp?sobena, pochází z jejich fyzického nahlí?ení výzkumníky. Digitalizace dokumentu tedy znamená jeho záchranu p?ed pou?íváním, jeho uchování. Jako centrální archiv dostává Vatikánský archiv ka?dý rok tisíce archivních dokument? z jiných ú?ad? ?ímské kurie a z pape?ských zastoupení po celém sv¨§t¨§. Stejný po?et dokument? je ka?dý rok digitalizován a stejný po?et je do archivu ka?doro?n¨§ za?azován. Je to nekone?ný boj. Je to závod s ?asem... a ne v?dy vy?adují nejstar?í dokumenty okam?itou digitalizaci. Vezm¨§me si nap?íklad dokumenty z 20. století, jako jsou faxy, fotokopie nebo hedvábný papír, které jsou kv?li kvalit¨§ surovin a zp?sobu výroby vystaveny riziku rychlého znehodnocení. Digitalizace pak samoz?ejm¨§ umo?¨¾uje vzdálený p?ístup a roz?i?uje okruh badatel?, ale s ve?kerou nále?itou opatrností a obez?etností.
A kone?n¨§ existuje jist¨§ to, co jste nazval ?materiální¡° aspekt dokument?, a jiní nazývají ?pot¨§?ení archivu¡° (Le goût de l¡¯Archive, Arlette Farge) pro ten nevyslovitelný pocit, kdy? ?lov¨§k poprvé vstoupí do archivu a manipuluje s dokumenty, poprvé rozvá?e uzel, který po staletí uzavíral spis, který nikdy nikdo krom¨§ ú?edník?, kte?í jej vytvo?ili, neotev?el... dotknout se posledního dopisu podepsaného mexickým císa?em Maxmiliánem, v n¨§m? sv¨§?ujedu?i Bohu v noci p?ed úsvitem dne své popravy: malý lístek chudého papíru, slo?ený a p?edaný jeho zpov¨§dníkovi pro pape?e Pia IX... Jednoho dne mo?ná úplná a nemo?ná digitalizace zbaví badatele tohoto pocitu, který z?stane výsadou pouze archivá?e.
