Znamení p?ítomnosti v době virtuální reality
Andrea Tornielli, Vatikán
Ne?ekaná ú?ast pape?e Franti?ka na posledních okam?icích liturgické slavnosti Jubilea věnované nemocným a světu zdravotnictví p?edstavuje významné poselství. I v době virtuální reality, v době, kdy se domníváme, ?e se v?eho m??eme ú?astnit zpoza obrazovky po?íta?e, je fyzická p?ítomnost velmi d?le?itá. Být tam osobně, vynalo?it úsilí na cestu, vyjít ven, ?ekat; vynalo?it úsilí na ch?zi, p?iblí?it se k druhým, zapotit se, vystavit se slunci nebo ?ivl?m, má smysl setkat se osobně s pohledem lidí kolem nás, za?ít spole?nost druhých, být sou?ástí poutnického lidu. Petr?v nástupce nás svým neohlá?eným gestem u?í, ?e fyzickou p?ítomnost, p?ítomnost na místě, nelze nikdy ni?ím skute?ně nahradit. Pape??v p?íchod na Svatopetrské náměstí je proto sám o sobě poselstvím významněj?ím ne? jakákoli slova: navzdory svému stále je?tě slabému hlasu, navzdory kyslíkovým hadi?kám chtěl být p?ítomen.
Pak je tu je?tě druhý význam: Franti?ek si pro sv?j první výstup po ukon?ení hospitalizace v Gemelli vybral jubilejní slavnost, která je mu obzvlá?? blízká: slavnost věnovanou nemocným, trpícím a těm, kdo o trpící pe?ují. P?esto?e to nejhor?í má pape? za sebou, je rekonvalescentem, na něm? jsou stále patrné známky nemoci. K?ehký mezi k?ehkými, nevzdal se pro?ívání ?svého“ jubilea, ?el ke zpovědi do baziliky a pro?el Svatou bránou, jako tisíce lidí ka?dý den. Tyto dve?e, které o váno?ní noci jako pape? otev?el, v?era p?ekro?il jako prostý poutník, který stále trpí následky zápalu plic.
A kone?ně, nedělní p?ekvapivý p?íchod k nám promlouvá o vztahu pastý?e k jeho stádu, biskupa k jeho lidu. Navzdory rekonvalescenci, navzdory varování léka?? se Franti?ek nez?ekl setkávání s lidmi, i kdy? si je vědom rizik, která to pro jeho zdraví m??e znamenat. P?itom nám ?íká, ?e i kdy? si okolnosti někdy vynutí virtuální p?ístup kv?li hospitalizaci, kv?li pandemii nebo nemo?nosti cestovat, setkání v p?ítomnosti je nenahraditelné. Proto?e, jak ?ekl p?ed více ne? rokem, ?láska pot?ebuje konkrétnost, láska pot?ebuje p?ítomnost, láska pot?ebuje setkání, láska pot?ebuje ?as a prostor, který je jí dán: nelze ji redukovat na hezká slova, na obrazy na monitoru...“. A to platí i pro pape?ovu lásku k Bo?ímu lidu, k němu? v?dy ?promlouval“ také gesty a laskavostí.
