Velikonoce a víra prost?ch rybá??
Andrea Tornielli
Javier Cercas vystavěl celý sv?j témě? pětisetstránkový román-pravdivou knihu ?Bo?í blázen na konci světa“, věnovaný cestě pape?e Franti?ka do Mongolska, kolem jediné otázky o vzk?í?ení těla. Jeho, zap?ísáhlého agnostika a antiklerikálního spisovatele, pohnul akt lásky k nemocné matce a její jistota, ?e svého ji? léta mrtvého man?ela znovu uvidí v nebi. ?tená? musí absolvovat dlouhou a napínavou cestu, ne? dospěje, podobně jako v o?ekávaném závěru detektivního románu, k odpovědi.
Pro?íváme p?edve?er t?í nejd?le?itěj?ích dn? pro k?es?any na celém světě, během nich? si p?ipomínáme událost, která stojí u zrodu na?í víry: umu?ení, smrt a zmrtvýchvstání Je?í?e Nazaretského, které se odehrály kolem roku 30 ve vzdálené a okrajové provincii ?ímské ?í?e. Je u?ite?né se zastavit, zamyslet se a polo?it si tuto otázku, aby nás ?okující zprávy a tisíce ka?dodenních starostí neodváděly od podstaty této události.
Kanonická evangelia po staletích nevymysleli auto?i zbo?né fikce ani zavilí propagáto?i nábo?enské ideologie, ale vycházejí z vyprávění o?itých svědk?: p?edstavují holý popis fakt?, mají daleko k tomu, aby lí?ily zázraky, a nepopisují okam?ik zmrtvýchvstání. Nevyprávějí o tom, co se stalo v hrobce Josefa z Arimatie, ?prop?j?ené“ k poh?bení Nazaretského. Vyprávějí pouze to, co je lidsky mo?né vyprávět a ?eho byli svědky: ?e ?lověk, který se jako jediný v dějinách lidstva definoval jako ?cesta, pravda a ?ivot“ a hlásil se k bo?ské p?irozenosti, byl barbarsky pově?en na potupná mu?idla k?í?e jako zlo?inec a zem?el. Jeho tělo bylo narychlo ulo?eno a stejně narychlo poh?beno. Jeho p?átelé, a? na jednoho, Jana, ho nechali samotného na Kalvárii, kde byly ?eny, jak se ukázalo, state?něj?í ne? oni. T?etího dne za úsvitu, zatímco apo?tolové z?stali vydě?ení a zav?ení ve ve?e?adle, u?inily ?eny ?okující objev: hrob byl prázdný a Je?í? ?ivý.
Histori?nost p?íběhu o ulo?ení těla do hrobu, stejně jako histori?nost zprávy o prázdném hrobě, ji? není seriózními badateli zpochybňována: pro? by si někdo vymý?lel obvinění z kráde?e těla, kdyby hrob nebyl prázdný? Ale víra Marie z Magdaly, Petra a Jana, Tomá?e a ostatních apo?tol? není a nikdy nebyla zalo?ena na znameních, by? výmluvných, týkajících se prázdného hrobu a pláten, která z?stala neporu?ená. Nep?ítomnost nesta?í k tomu, aby vzniklo tak ?bláznivé“ p?esvěd?ení, jako je p?esvěd?ení o vzk?í?ení těla, kterého se lze dotknout, ale které zároveň ?ije v jiné dimenzi a m??e procházet zdmi. Je pravda, ?e Jan p?i pohledu na plátna v hrobě ?viděl a uvě?il“, ale u zrodu víry oněch dvanácti zmatených mu?? a oné malé skupiny ?en, které pomáhaly Je?í?ově matce pod k?í?em, mohla být jen mnohem p?sobivěj?í p?ítomnost ne? nějaké znamení. Ten, který zem?el a byl poh?ben, znovu o?il. A oni ho viděli, mluvili s ním, dotýkali se ho, jedli s ním. Marie z Magdaly a ostatní ?eny byly prvními svědkyněmi.
Na po?átku k?es?anství je velký t?esk, který je sociologickými kategoriemi nevysvětlitelný. Co mohlo proměnit malou skupinu vydě?ených a zklamaných u?edník? v neúnavné hlasatele Kristovy smrti a vzk?í?ení, ochotné v?em dosvěd?it, co viděli, a zem?ít jako mu?edníci, aby o tom mohli vyprávět? O tom, co je pohnulo, svěd?í od samého po?átku tato Pavlova slova v prvním listu Korin?an?m: ?P?edal jsem vám tedy p?edev?ím to, co jsem p?ijal i já: ?e Kristus zem?el za na?e h?íchy podle Písem, byl poh?ben a t?etího dne vstal z mrtvých podle Písem a ?e se zjevil Kéfasovi a potom Dvanácti. Později se zjevil více ne? pěti st?m brat?ím najednou: vět?ina z nich je?tě ?ije, někte?í v?ak zem?eli. Zjevil se také Jakubovi a pak v?em apo?tol?m“. Slova, o nich? se vědci domnívají, ?e nepocházejí p?ímo z pera apo?tola, ale byla p?evzata z d?ívěj?í tradice sahající do 30. let prvního století k?es?anské éry. Evangelia, která byla sepsána později, se s tímto shrnutím velikono?ního tajemství ve v?ech ohledech shodují.
?idovská badatelka Paula Fredriksenová, emeritní profesorka Písma na Bostonské univerzitě, ve své knize ?Je?í? Nazaretský: Král ?id?“ napsala: ?Vím, ?e v jejich pojetí to, co viděli, byl vzk?í?ený Je?í?. To ?íkají u?edníci. V?echny historické d?kazy, které máme později k dispozici, potvrzují jejich p?esvěd?ení, ?e viděli právě toto. Netvrdím, ?e skute?ně viděli vzk?í?eného Je?í?e. Nebyla jsem tam, nevím, co viděli. Ale jako histori?ka vím, ?e něco vidět museli. Víra u?edník?, ?e viděli vzk?í?eného Krista... má historické základy, fakta, která jsou nepochybně známa od prvního spole?enství po Je?í?ově smrti.“
Tehdej?í benátský patriarcha Albino Luciani v památné homilii o Velikonocích 1973 poznamenal: ?Po?áte?ní ned?věra tedy nebyla jen u Tomá?e, ale u v?ech apo?tol?, zdravých, statných, realistických lidí, alergických na ka?dý výskyt p?elud?, kte?í kapitulovali a? p?ed d?kazy fakt?. S takovým lidským materiálem bylo také velmi nepravděpodobné p?ejít od p?edstavy Krista hodného duchovního o?ivení v srdcích k p?edstavě tělesného vzk?í?ení jen na základě úvah a nad?ení. Mimochodem, místo nad?ení se po Kristově smrti u apo?tol? objevila pouhá sklí?enost a zklamání. A pak tu byl také nedostatek ?asu: není p?ece mo?né, aby za ?trnáct dní tak silná skupina lidí, nezvyklá na spekulace, en bloc změnila své smý?lení bez opory v pádných d?kazech!“.
