杏MAP导航

Tiziana Campisi - Vatikán

Právě tajemství zmrtvýchvstání, které je t?eba ?íst v p?ítomnosti vlastního ?ivota, je jádrem t?etího postního kázání na téma ?Umět znovu vstát. Radost ze vzk?í?ení“, které dnes dopoledne v Aule Pavla VI. ve Vatikánu nabídl otec Roberto Pasolini, kazatel pape?ského domu. P?ed rozvinutím své meditace adresoval kapucínský ?eholník pape?i ?zvlá?tní pozdrav“. ?Doufáme, ?e tato síla, s ní? Kristus vstal z mrtvých, se vlije i do na?eho Svatého otce, aby v tomto jubilejním ?ase dokázal vstát a znovu se ujal kormidla církve,“ ?ekl.

?ivé a vá?nivé setkání se Zmrtvýchvstalým Pánem

Úvodem své úvahy kazatel pape?ského domu vysvětlil, ?e ?pohled na vzk?í?ení znamená nenechat se p?emoci strachem z utrpení a smrti, ale udr?et pohled up?ený k cíli, k němu? nás vede Kristova láska“, co? ?vy?aduje vzácné od?íkání: opustit p?esvěd?ení, ?e je nemo?né povstat z neúspěch? a porá?ek s d?vě?ivým srdcem, p?ipraveným za?ít znovu a znovu se otev?ít druhým“, zejména ?těm, kte?í nás zranili“. Závěr je takový, ?e ?blahoslavenství nového ?ivota je ur?eno těm, kdo se rozhodnou vydat na autentickou cestu, k ?ivému a vá?nivému setkání se Zmrtvýchvstalým“, které ?se v?dy odehrává ve spole?enství ostatních, ale s plným respektem k jedine?né citlivosti ka?dého z nich“.

Neberte si to osobně

Otec Pasolini p?edev?ím navrhl následující postoj: neberte si to osobně. A vysvětlil, ?e ?největ?ím p?ekvapením obsa?eným v evangeliích“ je to, ?e Kristus, který vstal z mrtvých, nám zanechal ?ú?asné svědectví o tom, jak je láska schopna po velké porá?ce znovu vstát a pokra?ovat na své nezadr?itelné cestě“. Na rozdíl od toho, co se stává nám, kte?í ?poka?dé, kdy? se nám poda?í zvednout a vzpamatovat, poté co jsme utrpěli velké trauma v oblasti pocit?“, okam?itě p?emý?líme, ?jak bychom se mohli pomstít, nap?íklad tím, ?e u?iníme zodpovědnými ty, které pova?ujeme za viníky toho, co jsme utrpěli“, Je?í?, jakmile je vzk?í?en, ?necítí pot?ebu vybíjet si na ně?em nebo na někom zlost za to, co se mu stalo, ani potvrzovat svou nad?azenost nad těmi, kdo byli protagonisty nebo spoluviníky jeho smrti“, prostě se rozhodne ?projevit se svým p?átel?m s velkou skromností a radostnou pokorou“, up?esnil otec Pasolini. Je tomu tak proto, ?e vzk?í?ení je ?zku?eností lásky“, nikoli ?mocenským aktem ze strany Boha“. Láska, ?která je schopna nechat v?echno za sebou“, ale to ?neznamená, ?e B?h je nete?ný nebo necitlivý k utrpení“, ba co víc, u?í, ?e ?ten, kdo skute?ně miluje, necítí pot?ebu po?ítat utrpěná p?íko?í, proto?e radost z toho, co pro?il, p?ekonává ve?kerou nelibost, i kdy? se věci nevyvíjely podle jeho p?edstav“. A pak ?urá?et se, kdy? věci nejdou podle plánu, je zbyte?né“, zd?raznil kazatel pape?ského domu, ?plodněj?í je vrátit se na cestu setkání s d?věrou, ?e je stále co ?ít a objevovat“. Poté sestoupil ke konkrétnosti ka?dodenního ?ivota, p?i?em? franti?kánský ?eholník navrhl vá?it si Kristova p?íkladu. ?Z?stat svobodný i v těch nejtě??ích vztazích je jedinou cestou, jak nechat znovu vyvstat mo?nost ?ivota skrze autentické odpu?tění, schopné obnovit pouta opot?ebovaná ?asem a h?íchem,“ zd?raznil a poukázal na to, ?e jen ?bez zá?ti a urá?ky se stáváme svědky oné vět?í lásky, kterou nemohou uhasit ani vody zla, ani smrt“.

Skute?né ?těstí závisí na pokoji, s ním? p?ijímáme to, co nám ?ivot nabízí

Podíváme-li se na vlastní realitu, je t?eba si ově?it, ?kolik svobody je ve slovech a gestech“ nabízených druhým, chceme-li se ?evangelijním zp?sobem povznést z nevyhnutelných traumat, kterým nás vystavují vztahy“. ?Pokud zjistíme, ?e jsme ?asto zklamáni nebo p?íli? tě?ce neseme, kdy? se věci nevyvíjejí podle na?ich p?edstav,“ poznamenal ?eholník, ?mo?ná bychom si měli polo?it otázku, s jakou mírou ?tědrosti pro?íváme své vztahy“. Proto?e jinak riskujeme, ?e ?strávíme ?as stě?ováním si, poukazováním a hledáním kompenzace za utrpěná zklamání, ?ím? se staneme p?ítě?í pro sebe i pro druhé“. P?itom ?pravé ?těstí, to, co nás ?iní skute?ně milovanými, nezávisí na okolnostech nebo na druhých, ale na pokoji, s ním? p?ijímáme to, co nám ?ivot nabízí“.

Láska, kterou nelze nau?it ani vysvětlit, ale pouze p?edat

Dal?í velké u?ení, které nám Kristus zanechal, vyplývá ze zp?sobu, jakým se zjevuje svým u?edník?m, zd?raznil kapucínský ?eholník. ?Je?í? okam?itě ukazuje znamení svého umu?ení, proto?e je zcela smí?en s tím, co pro?il a vytrpěl“, a p?eje si, ?aby i jeho p?átelé brzy nalezli pokoj a nez?stali uzav?eni ve zbyte?ném pocitu viny“. Díky tomu si uvědomujeme, ?e ?teprve kdy? ve tvá?i toho, koho jsme urazili nebo zradili, spat?íme znamení skute?ného pokoje, m??eme doufat, ?e se ocitneme v novém, mo?ná pevněj?ím spole?enství s ním i se sebou samými“. A skute?ně ?Je?í? stojí p?ed svými u?edníky se ?těstím toho, kdo měl dobrý d?vod trpět a zem?ít: tím d?vodem jsou právě oni“. A tak ?vstát z mrtvých znamená tě?it se z úsměvu někoho, kdo je ??astný, i kdy? jste ho zklamali“, a p?esto vám nabídl ?svou lásku“. ?Takovou lásku nelze nau?it ani vysvětlit, ale pouze p?edat,“ dodal otec Pasolini.

Nezastavujte se u víry slo?ené z p?edem p?ipravených my?lenek

Jestli?e v?ak Kristus svým zmrtvýchvstáním navrací ?ivot těm, kte?í ho ztratili, a obnovuje ?d?věru těm, kte?í u? nemají sílu vě?it“, ?nechat se obnovit v?ak není snadné“. Dokládá to ?Tomá?, který nebyl p?ítomen, kdy? se Je?í? zjevuje a dává u?edník?m Ducha a pokoj“, a který ?ztělesňuje tu ?ást nás, která se nespokojuje s utíráním slz a kreslením nuceného úsměvu“, ale hledá ?opravdovou odpově?, schopnou obstát tvá?í v tvá? pohor?ení z bolesti a ztráty, z onoho bolestného tajemství, pro které mohou nevysvětlitelně skon?it i ty nejkrásněj?í věci“. Tomá? se zkrátka ?chce vlastní rukou dotknout ran lásky“, ??ádá konkrétní d?kaz, hmatatelné znamení, ?e bolest nebyla vymazána, ale p?ekro?ena a proměněna“. Takové chování v?ak není odmítnutím ?víry z tvrdohlavosti“, up?esňuje kazatel pape?ského domu, kdy? u?, tak ?spí?e ne? pasivně p?ijímat vyprávění druhých“ se nevě?ící u?edník ?rozhodl věnovat ?as tomu, aby se nechal oslovit Kristovou láskou, a to a? do té míry, aby s ní mohl mít osobní a hlubokou zku?enost“. Cenné pou?ení, které si z toho lze odnést, spo?ívá v tom, ?e ?radost ze vzk?í?ení pat?í těm, kte?í mají odvahu nezastavit se u víry slo?ené z hesel a p?edem p?ipravených p?edstav“.

?ít realitu jako Bo?í děti

Nakonec nám Je?í?, který se zjevuje se ?vzk?í?eným tělem“, zjevuje, ?e osud, který nás ?eká, je ?vzk?í?ení těla, nejen spása du?e“. A pak je tu d?le?itý aspekt, který je t?eba mít na paměti: tím, ?e se zapojuje do r?zných okam?ik? ka?dodenního ?ivota svých u?edník?, ukazuje, ??e po jeho zmrtvýchvstání se ka?dý okam?ik ?ivota m??e stát projevem a o?ekáváním nebeského království“. A tak ?jídlo, práce, ch?ze, úklid, psaní, za?izování, ?ekání, spěch: v?echno, ale opravdu v?echno, co nám realita umo?ňuje ?ít, m??e vyjad?ovat nový zp?sob pro?ívání věcí, zp?sob Bo?ích dětí“, shrnul otec Pasolini, který nakonec poukázal na ?nádherný a zároveň stra?livý d?sledek Velikonoc“ a na to, ?e realita ?taková, jaká je, se m??e stát p?íle?itostí ke ?těstí, pokud ji umíme ?ít v logice spole?enství s druhými a ve vdě?nosti“, ale s vědomím, ?e ?ivot není ?bez k?í?e“.