Pape? milosrdenství
Andrea Tornielli, Vatikán
?Bo?í milosrdenství je na?e osvobození a na?e ?těstí. ?ijeme z milosrdenství a nem??eme si dovolit být bez milosrdenství: je to vzduch, který musíme dýchat. Jsme p?íli? chudí na to, abychom si kladli podmínky, musíme odpou?tět, proto?e pot?ebujeme, aby nám bylo odpu?těno“. Pokud existuje jedno poselství, které charakterizuje Franti?k?v pontifikát více ne? kterékoli jiné a kterému je souzeno z?stat, pak je to poselství milosrdenství. Pape? nás dnes ráno náhle opustil poté, co udělil své poslední po?ehnání Urbi et Obi o Velikonocích z centrální lod?ie baziliky svatého Petra, poté co naposledy obe?el dav, aby mu po?ehnal a rozlou?il se s ním.
Témat, kterými se první argentinský pape? v dějinách církve zabýval, bylo mnoho, zejména pozornost chudým, bratrství, pé?e o spole?ný domov, rozhodné a bezpodmíne?né ne válce. Ale jádrem jeho poselství, které jistě udělalo největ?í dojem, je evangelijní výzva k milosrdenství. K oné Bo?í blízkosti a něze v??i těm, kdo pot?ebují jeho pomoc. Milosrdenství jako ?vzduch k dýchání“, to je to, co pot?ebujeme nejvíce, bez ?eho by nebylo mo?né ?ít.
Celý pontifikát Jorgeho Maria Bergoglia se nesl ve znamení tohoto poselství, které je srdcem k?es?anství. Ji? p?i první modlitbě Anděl Páně, kterou Franti?ek pronesl 17. b?ezna 2013 z okna pape?ského bytu, který nikdy nebude obývat, hovo?il o úst?edním významu milosrdenství a p?ipomněl slova, která mu ?ekla jedna star?í ?ena, je? p?i?la za ním, kdy? byl je?tě novým pomocným biskupem v Buenos Aires, aby se vyzpovídala: ?B?h odpou?tí v?echno... Kdyby B?h neodpou?těl v?echno, svět u? by neexistoval“.
Pape?, který p?i?el ?z konce světa“, nep?inesl změny v u?ení dvoutisícileté k?es?anské tradice, ale tím, ?e milosrdenství novým zp?sobem vrátil do centra svého magisteria, změnil vnímání církve, které mnozí měli. Vydal svědectví o mate?ské tvá?i církve, která se sklání k těm, kdo jsou zraněni, a zejména k těm, kdo jsou zraněni h?íchem. Církve, která dělá první krok k h?í?níkovi, stejně jako to udělal Je?í? v Jerichu, kdy? se nechal pozvat do domu "nevhodného" a nenáviděného Zachea, ani? by kladl nějaké po?adavky. A právě proto, ?e Zacheus poprvé pocítil, ?e se na něj někdo takto dívá a miluje ho, poznal, ?e je h?í?ník, a na?el v tomto pohledu Nazaretského podnět k obrácení.
Tolik lidí se p?ed dvěma tisíci lety pohor?ovalo, kdy? viděli Mistra vstoupit do domu jeri?ského celníka. Tolik lidí bylo v posledních letech pohor?eno gesty p?ijetí a blízkosti argentinského pape?e v??i v?em kategoriím lidí, zejména ?nevhodným“ a h?í?ník?m. Ve své první homilii p?i m?i svaté s lidmi v kostele svaté Anny ve Vatikánu Franti?ek ?ekl: ?Kolik z nás si mo?ná zaslou?í odsouzení! A bylo by to také spravedlivé. Ale On odpou?tí! Jak? Milosrdenstvím, které h?ích nevyma?e: vyma?e ho pouze Bo?í odpu?tění, zatímco milosrdenství jde je?tě dál. Je to jako s oblohou: díváme se na ni, tolik hvězd, ale kdy? ráno vyjde slunce, hvězdy u? nejsou vidět. Takové je Bo?í milosrdenství: velké světlo lásky, něhy, proto?e B?h neodpou?tí s dekretem, ale s pohlazením“.
Během let svého pontifikátu 266. Petr?v nástupce ukázal tvá? církve, která je blízká, schopná svěd?it o něze a soucitu, p?ijímat a objímat ka?dého i za cenu rizika a bez obav z reakcí p?íznivc?. ?Dávám p?ednost církvi otlu?ené, zraněné a ?pinavé od pobytu na ulici,“ napsal Franti?ek v ?Evangelii gaudium“, cestovní mapě svého pontifikátu, ?p?ed církví nemocnou z uzav?enosti a pohodlného lpění na vlastních jistotách“. Taková církev ned?vě?uje lidským schopnostem, protagonismu vlivných osobností, které se odvolávají pouze na sebe, a strategiím nábo?enského marketingu, ale ?iní se pr?hlednou, aby dala poznat milosrdnou tvá? Toho, který ji zalo?il a díky němu? navzdory v?emu ?ije u? dva tisíce let.
Právě tuto tvá? a toto objetí mnozí poznali ve starém ?ímském biskupovi z Argentiny, který sv?j pontifikát za?al tím, ?e se jel modlit za migranty, kte?í zem?eli na mo?i, na Lampeduse a ukon?il ho znehybněn na invalidním vozíku, p?i?em? sv?j ?ivot a? do poslední chvíle trávil tím, ?e světu svěd?il o milosrdném objetí Boha, který je blízký a věrný ve své lásce ke v?em svým tvor?m.
