PODCAST: Ivana Noble – Bílá sobota
Ivana Noble
M?j kamarád chodíval na Bílou sobotu zpívat velikono?ní chvalozpěv strom?m do lesa. Pova?ovala jsem to za milou podivnost. ?íkal mi, ?e stromy mají lep?í ?anci vnímat, co se to děje, proto?e jejich ko?eny jsou hlouběji v zemi. My do hloubky země nedosáhneme. Proto je pro nás Bílá sobota dnem ticha. Mo?ná si p?edstavoval lidi jako chodící stromy. Tak o nich mluvil slepec postupně nabývající zraku u Betsaidy, jak vypráví Markovo evangelium. Chodící strom sice m??e mít větve na kterých chvíli vydr?í ?ivot, ale bez ko?en?, které ho spojí s hlínou, nemá trvání. V hlíně se i pro lidi děje v?echno podstatné. Bible pou?ívá krásný obraz o tom, jak B?h uplácal ?lověka z hlíny a do nosu mu vdechl: ?ij. A o něco později, kdy? se jeho ?ivot trochu zk?ivil, ?ekl mu, ?e se do té hlíny zase vrátí. Hlína p?edstavuje momentální ob?ivu i zaslíbenou zemi. V hlíně odpo?ívají na?i p?edkové ke kterým smě?ujeme. Jakmile betsaidský slepec plně prohlédl, viděl u? v?echno z?etelně. Ale co viděl, o tom evangelium ml?í.
Kdy? se zakládala města, pokou?ela se realizovat něco ze zaslíbení. Ale jako v p?íběhu o stvo?ení a pádu ?lověka, i s nimi se něco zvrtlo. Stala se chodícím strom?m úto?i?těm i pastí. Mně se v této souvislosti vybaví dávná cesta autobusem do Frankfurtu. P?ijela jsem tam asi ve 4.00 ráno. Město spalo. ?la jsem se po něm projít. A za?ila jsem rozhraní mezi nocí a dnem. Nejprve jsem potkávala opilce vracející se z hospod. Jeden z nich měl na noze k?iklavě zelenou tenisku, ale jenom jednu. Tu druhou jsem na?la o několik hodin později na zídce kostela. Jak se tam asi dostala. Dal?í vrstvu města tvo?ily prostitutky vracející se z práce. Některé v halasném hovoru. Jiné sotva ?ly. Pak se za?al objevovat tehdej?í ?proletariát“, lidé cestující za svou nekvalifikovanou a patrně málo placenou prací. S jistým ?asovým odstupem se mi zjevilo dal?í a jiné město: pánové v oblecích spěchající do svých kancelá?í. Ob?as nějaká paní v kostýmku. A zase s odstupem, ?koláci a matky s dětmi. ?íkala jsem si, ?e ka?dá z těch skupin obývá vlastně jiné město. Prolínají se jen do malé míry.
Konec jednoho a za?átek nového dne na mne dýchly zvlá?tní melancholií. Navzdory jejich hluku a r?zným spole?nostem, bylo v nich tolik nevysloveného, byla v nich samota. Spojení s hlínou snad kromě park? a zahrad zakrýval asfalt a beton, ob?as dla?ba.
Jak se v takovém městě asi děje sestoupení do pekel a vystoupení ven? A jak se děje dnes, kdy? p?ibylo lidí se strachem ze zít?ka, s úzkostí ze situací, se kterými si nevíme rady?
Bílá sobota je dnem ztracených ovcí, obyvatel? temnot nesoucích v tvá?ích nebo v gestech stíny smrti. A její liturgické texty jsou krásné v tom, ?e nevysvětlují nevysvětlitelné. Anonymní starověká homilie na Bílou sobotu opěvuje, to, co mezi nocí a dnem koná vtělený B?h, Král probouzející se ze spánku a vtahující do tohoto probuzení vězně podsvětí, po?ínaje Adamem a Evou. Koho v?eho má ale kazatel na mysli, kdy? v jeho slovech Kristus porou?í těm, kdo byli v poutech: Vyjděte ven. A těm, kdo byli v temnotě: Mějte světlo. A spícím: Vstaňte? Toho pána vracejícího se z hospody jen s jednou zelenou teniskou na noze? Prostitutku, která se sotva dr?í na nohou? Podnikatele a jeho úhlednou rodinu? Tebe a mne?
Kdy? v těchto dnech zní velikono?ní chvalozpěv, je to p?íle?itost nechat jej sestoupit a? k na?im ko?en?m, abychom tam někde v hloubce, pod vrstvami r?zných samot, ran a strach? mohli zaslechnout: ?ij! B?h p?ece takhle znovu tvo?í svět.
Prof. Ivana Noble je teolo?ka, vede Ekumenický Institut na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, univerzitní Centrum pé?e o du?i, a je husitská fará?ka.
