杏MAP导航

GABRIELE RENZI, L'Osservatore Romano

V roce 2015 si OSN během konference Cop21 v Pa?í?i stanovila, ?e do konce století omezí globální oteplení na 2° - p?ípadně 1,5° - oproti p?edindustriálnímu období. Závazek v?ech p?istoupiv?ích zemí spo?íval v p?ijetí politiky sni?ování emisí CO2, které jsou zodpovědné za změnu klimatu, zp?sobenou témě? výhradně fosilními palivy. Bohu?el od uzav?ení Pa?í?ské dohody se celosvětové emise v?bec nesní?ily. Naopak, podle prognóz, které v p?edve?er konference COP29 v Baku v listopadu loňského roku p?edstavila organizace Global Carbon Project, do?lo v roce 2024 k dal?ímu nár?stu emisí z fosilních paliv - uhlí, ropy a zejména plynu.

A? na výjimky se toho v globálním mě?ítku udělalo p?íli? málo. Nár?st emisí se poda?ilo omezit v době, kdy jsme je ji? měli výrazně sni?ovat.

Jestli?e se ekologická konverze, k ní? nás pape? Franti?ek opakovaně nabádá, týká v?ech aspekt? na?eho ?ivotního stylu, zp?sobu chápání na?eho vztahu ke spole?nému domovu a p?edev?ím zp?sobu výroby toho, co je pro ná? ?ivot nezbytné, existují oblasti, v nich? je radikální změna obzvlá?tě strategická, aby se lidský rozvoj vydal udr?itelnou cestou. Jednou z nich je bezesporu energetika.

Pot?eba energie rok od roku roste. Odhaduje se, ?e jen poptávka po elekt?ině bude i nadále stoupat tempem 4 % ro?ně, a to jednak v d?sledku r?stu rozvíjejících se ekonomik a rozvojových zemí, jednak v d?sledku rostoucí klimatizace, elektrifikace a rostoucí energetické náro?nosti datových center.

V této souvislosti se urychlení p?echodu na ?isté a obnovitelné formy energie stává klí?ovým. A?koli jsme je?tě daleko od procesu dekarbonizace, který zejména v odvětví dopravy bude trvat mnohem déle, rozvoj těchto zdroj? energie nazna?uje, ?e to nejen musí, ale také m??e být provedeno.

Podle nejnověj?í zprávy Mezinárodní energetické agentury ( IEA) se rok 2023 uzav?el s 510 gigawatty instalované nové kapacity obnovitelných zdroj?. Jde o významný úspěch, který pokra?uje ve vývojovém trendu, kdy obnovitelné zdroje rostou exponenciální ?adou. Na základě analýzy sou?asných nebo plánovaných vládních politik a tr?ních trend? agentura IEA p?edpovídá, ?e do roku 2030 bude instalováno dal?ích 5 500 gigawatt? obnovitelné kapacity.

Pokud bude dodr?en scéná? p?edpovězený analytiky, který je nejopatrněj?í z těch, které jsou ve zprávě uvedeny, je vyhlídka na to, ?e v roce 2030 dosáhneme celosvětové kapacity obnovitelných zdroj? rovnající se 2,7násobku kapacity dostupné v roce 2022, co? se blí?í trojnásobku cíle stanoveného na dubajské konferenci. Tento cíl by z?stal na dosah, pokud by vlády splnily nebo zvý?ily la?ku závazk? p?ijatých na konferenci v Emirátech.

Obnovitelné zdroje se v sou?asnosti podílejí na výrobě elekt?iny 30 procenty, a pokud budou pokra?ovat tímto tempem, je více ne? pravděpodobné, ?e za pět let se vyrovnají fosilním paliv?m nebo je p?ed?í, zejména díky p?íspěvku solární energie.

Výzkum a technologie dělají obrovské pokroky, díky nim? jsou elektrárny a technologie vyu?ívající obnovitelné zdroje stále výkonněj?í a v d?sledku toho i ekonomicky ?ivotaschopněj?í, co? vyty?uje terén, na něm? se hraje nejen hra o boj proti klimatickým změnám, ale také hra o konkurenceschopnost mezi velkými světovými mocnostmi.

Na jedné straně stojí ?ína, která se nabízí jako lídr v oblasti zelených technologií, investuje do tohoto odvětví velké prost?edky a je nyní p?edním výrobcem a vývozcem ?isté energie; na druhé straně nová americká administrativa odklání investice do rozvoje obnovitelných zdroj? energie směrem k fosilním paliv?m a dále usnadňuje tě?bu plynu a ropy, aby americkým podnik?m v krátké době zaru?ila ni??í ceny energie.

Mezi těmito dvěma giganty se nachází Evropa, která, p?esto?e poslední kolo voleb změnilo geografii Evropského parlamentu, se z?ejmě nechce odchýlit od role, kterou v posledních letech zaujala v boji proti klimatickým změnám.

V pracovním plánu pro rok 2025, který Unie p?edstavila minulý za?átkem února, hraje energetika strategickou roli. Dne 26. února byla p?edstavena dohoda o ?istém pr?myslu, která má v krátkodobém/st?ednědobém horizontu podpo?it kontinentální pr?mysl, aby z?stal konkurenceschopný, ani? by se odklonil od strategie Green Deal. D?raz bude kladen na inovativní materiály, oběhové slu?by a výrobky a p?ístup k cenově p?ijatelné energii.

Také v oblasti energetiky bude p?ijat plán, jak se stát nezávislými na plynu z Ruska a obecněji na dodavatelích mimo EU.

Kromě toho bude p?edstaven ?jaderný ilustrativní program 2025“, který bude doplněn strategickým plánem evropské pr?myslové aliance pro malé modulární reaktory (?SMR“), co? je technologie, u ní? existuje snaha o urychlení, p?esto?e některé ?lenské státy z?stávají na rozpacích.

Kruh uzavírá definice nového rámce státní podpory pro zavádění obnovitelných zdroj? energie a industrializace ?istých technologií pro dekarbonizaci výrobního systému.

Závazek v oblasti energetické ú?innosti a úspor z?stává v pozadí. Kromě lep?í výroby je toti? k vítězství v soutě?i o udr?itelnost nutné také méně spot?ebovávat, p?i?em? budovy jsou zodpovědné za 40 % spot?eby energie a 36 % emisí skleníkových plyn? v Unii. Z tohoto pohledu směrnice, která vstoupila v platnost v loňském roce, ukládá ?lenským stát?m vyvinout velké úsilí, aby jejich stavební fond byl bezemisní.

I zde, nap?íklad na Apeninském poloostrově, jsou náznaky povzbudivé. Podle výro?ní zprávy spole?nosti Enea o energetické ú?innosti dosáhla Itálie v roce 2023 úspory energie ve vý?i 3,6 milionu ?Tep“ (tun ropného ekvivalentu). Prakticky se jedná o spot?ebu elekt?iny v Toskánsku a Laziu. Je to výsledek, za kterým stojí p?edev?ím daňové odpo?ty a dal?í podp?rné mechanismy, od bílých certifikát? p?es tepelný ú?et a? po povinnou energetickou diagnostiku pr?myslových budov. P?esto?e se tento výsledek blí?í hodnotě stanovené v Národním integrovaném plánu v oblasti energetiky a klimatu - jsme na 92 % -, nesta?í to. Nesta?í pro Itálii, nesta?í pro Evropu, nesta?í v celosvětovém mě?ítku.

Nyní v?ak existuje mnoho signál?, ?e p?echod je více ne? mo?ný. Existují vědecké znalosti, technologické dovednosti a také zdroje. U? nelze ?íkat ?chtěl bych, ale nemohu“. Nadějí v?ak je, ?e poostupně nep?ejdeme k ?mohl bych, ale (vlastně) nechci“.