杏MAP导航

Drazí brat?i a sestry,

vzk?í?ený Je?í? se zjevuje svým u?edník?m, kte?í se ze strachu uzav?eli v ve?e?adle a zamkli dve?e (Jan 20,19). Jejich du?e je rozru?ená a jejich srdce je plné smutku, proto?e mistr a pastý?, kterého následovali a kv?li kterému opustili v?e, byl p?ibit na k?í?. Pro?ili stra?né věci a cítí se jako sirotci, osamělí, ztracení, ohro?ení a bezbranní. 

Úvodní obraz, který nám evangelium nabízí v tuto neděli, m??e dob?e vystihovat i stav du?e nás v?ech, církve i celého světa. Pastý?, kterého B?h dal svému lidu, pape? Franti?ek, ukon?il sv?j pozemský ?ivot a opustil nás. Bolest z jeho odchodu, smutek, který nás naplňuje, zmatek, který cítíme v srdci, pocit ztracenosti: to v?e pro?íváme stejně jako apo?tolové, kte?í truchlili nad smrtí Je?í?e.

Evangelium nám v?ak ?íká, ?e právě v těchto temných chvílích k nám Pán p?ichází se světlem vzk?í?ení, aby osvítil na?e srdce. Pape? Franti?ek nám to p?ipomínal od svého zvolení a ?asto to opakoval, kdy? do centra svého pontifikátu postavil radost evangelia, která – jak napsal v Evangelii gaudium – "naplňuje srdce a celý ?ivot těch, kte?í se setkávají s Je?í?em. Ti, kte?í se jím nechají zachránit, jsou osvobozeni od h?íchu, smutku, vnit?ní prázdnoty a izolace. S Je?í?em Kristem se v?dy rodí a znovu rodí radost" (?. 1).

Velikono?ní radost, která nás podporuje v hodinách zkou?ek a smutku, je dnes na tomto náměstí témě? hmatatelná; vidíme ji zejména ve va?ich tvá?ích, milí chlapci a dívky, kte?í jste p?i?li z celého světa, abyste oslavili Jubileum. P?ijeli jste z mnoha míst: ze v?ech diecézí Itálie, z Evropy, ze Spojených stát?, z Latinské Ameriky, z Afriky, z Asie, ze Spojených arabských emirát?... S vámi je dnes ráno na Svatopetrském náměstí skute?ně p?ítomen celý svět! 

A vám adresuji zvlá?tní pozdrav, který smě?uji také k biskup?m, kte?í vás doprovázejí, k kně?ím, katechet?m a vedoucím va?ich skupin. Zvlá?tní pozdrav, který vyjad?uje p?ání, abyste pocítili objetí církve a lásku pape?e Franti?ka, který by se s vámi rád setkal, podíval se vám do o?í a pro?el mezi vámi, aby vás pozdravil.

Tvá?í v tvá? mnoha výzvám, kterým musíte ?elit – myslím nap?íklad na technologie a umělou inteligenci, které tak charakterizují na?i dobu – nikdy nezapomínejte naplňovat sv?j ?ivot pravou nadějí, kterou má Je?í? Kristus, ?ivý a vzk?í?ený ve své církvi. S ním nebude nic p?íli? velké ani p?íli? náro?né! S ním nikdy nebudete sami ani opu?tění, ani v nejhor?ích a nejtě??ích chvílích svého ?ivota! On p?ichází za vámi tam, kde jste, aby vám dal odvahu ?ít, odvahu sdílet své zku?enosti, své my?lenky, své dary, své sny, odvahu vidět v tvá?i blízkého i vzdáleného bratra a sestru, které je t?eba milovat, kterým máte tolik co dát a zároveň tolik co p?ijmout, odvahu, abyste byli velkorysí, věrní a zodpovědní v ?ivotě, který vás ?eká, a abyste pochopili, co má v ?ivotě největ?í hodnotu: láska, která v?echno sná?í a v?echno doufá (srov. 1 Kor 13,7).

Dnes, na druhou velikono?ní neděli, neděli in albis, slavíme svátek Bo?ího milosrdenství.  

Právě milosrdenství Otce, vět?í ne? na?e omezení a na?e kalkulace, charakterizuje u?ení pape?e Franti?ka a jeho intenzivní apo?tolskou ?innost, spolu s touhou hlásat a sdílet je se v?emi – hlásání dobré zprávy, evangelizace – co? bylo programem jeho pontifikátu. P?ipomněl nám, ?e ?milosrdenství“ je samotné jméno Boha, a proto nikdo nem??e omezit jeho milosrdnou lásku, kterou nás chce pozvednout a u?init novými lidmi.

A je d?le?ité, drazí brat?i a sestry, p?ijmout jako vzácný poklad toto poselství, na kterém pape? Franti?ek tak trval. A – dovolte mi to ?íci – na?e láska k němu, která se v těchto hodinách projevuje, nesmí z?stat pouhou emocí okam?iku; jeho odkaz musíme p?ijmout a proměnit v ?itý ?ivot, otev?ít se Bo?ímu milosrdenství a stát se také milosrdnými v??i sobě navzájem. 

Milosrdenství nás vrací k jádru víry. P?ipomíná nám, ?e nesmíme interpretovat sv?j vztah k Bohu a své bytí církví podle lidských nebo světských kategorií, proto?e dobrá zvěst evangelia je p?edev?ím objevem, ?e jsme milováni Bohem, který má srdce plné milosrdenství a laskavosti pro ka?dého z nás, a to bez ohledu na na?e zásluhy; p?ipomíná nám také, ?e ná? ?ivot je protkán milosrdenstvím: m??eme se po pádech zvednout a dívat se do budoucnosti, jen pokud máme někoho, kdo nás bezmezně miluje a kdo nám odpou?tí. Proto jsme povoláni k tomu, abychom své vztahy ne?ili podle kalkul? nebo zaslepeni sobectvím, ale abychom se otev?eli dialogu s druhými, p?ijímali ty, které potkáváme na své cestě, a odpou?těli jim jejich slabosti a chyby. Jen milosrdenství uzdravuje, jen milosrdenství vytvá?í nový svět a uhasí ohně ned?věry, nenávisti a násilí: to je velké u?ení pape?e Franti?ka. 

Je?í? nám ukazuje tuto milosrdnou tvá? Boha ve svém kázání a ve svých ?inech; a jak jsme sly?eli, kdy? se po svém vzk?í?ení ukázal v ve?e?adle, nabízí dar pokoje a ?íká: ?Komu odpustíte h?íchy, tomu budou odpu?těny; komu neodpustíte, tomu nebude odpu?těno“ (Jan 20,23). Vzk?í?ený Je?í? tak ustanovuje, ?e jeho u?edníci, jeho církev, mají být nástroji milosrdenství pro lidstvo, pro ty, kdo tou?í p?ijmout Bo?í lásku a odpu?tění. Pape? Franti?ek je jasným svědkem církve, která se s ně?ností sklání k zraněným a uzdravuje je balzámem milosrdenství. P?ipomíná nám, ?e bez uznání druhého nem??e být mír, bez pozornosti k těm, kdo jsou slab?í, a p?edev?ím nem??e být mír, pokud se nenau?íme odpou?tět si navzájem a projevovat mezi sebou stejné milosrdenství, jaké B?h projevuje v??i na?emu ?ivotu. 

Brat?i a sestry, právě v tuto neděli milosrdenství s láskou vzpomínáme na na?eho milovaného pape?e Franti?ka. A tato vzpomínka je obzvlá?tě ?ivá mezi zaměstnanci a vě?ícími ve Vatikánském městě, z nich? mnozí jsou zde p?ítomni, a kterým bych chtěl poděkovat za slu?bu, kterou denně vykonávají. Vám, nám v?em, celému světu, pape? Franti?ek posílá své objetí z nebe. 

Svě?ujeme se Panně Marii, k ní? byl tak oddaný, ?e si vybral místo svého odpo?inku v bazilice Santa Maria Maggiore. A? nás chrání, p?imlouvá se za nás, bdí nad církví a podporuje cestu lidstva v míru a bratrství. Amen.