杏MAP导航

Tiziana Campisi - Vatikán

Pape? Franti?ek ocenil hrdinské ctnosti Antoniho Gaudího, ?panělského architekta známého po celém světě díky tomu, ?e ?ídil stavbu chrámu Sagrada Familia v Barceloně. Od dne?ního dne je tedy velký p?edstavitel katalánského modernismu "ctihodný". A ctihodní jsou také t?i kně?í Pietro Giuseppe Triest, Angelo Bughetti a Agostino Cozzolino, rovně? pro své hrdinské ctnosti. Pape? během dne?ní ranní audience s kardinálem Marcellem Semerarou, prefektem Dikasteria pro kauzy svatých,povolilvyhlá?ení dekret?, které se jich týkají, jako? i dekret? o blaho?e?ení Eliswy od Panny Marie, zakladatelky Kongregace t?etího ?ádu bosých karmelitek, nyní tereziánských karmelitánek, a italského kněze misioná?e v Brazílii Nazarena Lanciottiho, mu?edníka.

Antonio Gaudí, ?Bo?í architekt“

Jeho nejznáměj?ím dílem je Chrám smí?ení Sagrada Familia. Antonio Gaudí i Cornet, narozený 25. ?ervna 1852 pravděpodobně v Reusu, souhlasil s vedením díla rok po polo?ení základního kamene, v roce 1883, ve svých 31 letech. Od té doby se celý ?ivot věnoval budování tohoto chrámu, v něm? projevil svou uměleckou genialitu, nábo?enské cítění a hlubokou spiritualitu. Ji? o pět let d?íve získal titul architekta a napsal několik architektonických poznámek - známých jako ?rukopis“ z Reusu -, v nich? p?edlo?il své návrhy na výzdobu a nábo?enské stavby a prokázal zna?né znalosti a oddanost mystériím k?es?anské víry. Mladý Gaudí pova?oval Sagradu Familia za poslání, které mu svě?il B?h, a s tímto vědomím p?etvo?il p?vodní novogotický projekt v něco jiného a originálního, inspirovaného p?írodními formami a bohatého na symboliku vyjad?ující jeho hlubokou víru a spiritualitu, která měla benediktinské a franti?kánské inspira?ní zdroje. Jako architekt, ctitel svatého Filipa Neriho, ?elil p?i vedení stavby p?eká?kám a obtí?ím s odvahou a d?věrou v Boha a sná?el také závist a ?árlivost. V letech 1887 a? 1893 projektoval a ?ídil dal?í civilní a církevní stavby. Poté ho během postní doby roku 1894 postihla vá?ná nemoc zp?sobená p?ísným p?stem, která sice ohrozila jeho ?ivot, ale p?inesla mu hlubokou duchovní zku?enost p?i hledání Boha. Po p?ekonání krize pokra?oval v práci na r?zných projektech, ale postupně ztratil v?echny ?leny rodiny, nastoupil skute?nou duchovní askezi, odmítal nové zakázky a soust?edil se výhradně na Sagrada Familia, a to do té míry, ?e si v roce 1925 upravil malou místnost vedle kostela jako svou rezidenci. Jako p?esvěd?ený a praktikující k?es?an, vytrvalý ve svátostech, u?inil z umění chvalozpěv na Hospodina, jemu? obětoval plody své práce, kterou pova?oval za poslání dát lidem poznat Boha a p?iblí?it je k němu. Dne 7. ?ervna 1926 ho srazila tramvaj. Nepoznán byl p?evezen do Hospital de la Santa Creu, městské nemocnice pro chudé. Po p?ijetí posledních svátostí zem?el o t?i dny později, 10. ?ervna. Poh?ebního pr?vodu se zú?astnilo asi 30 000 lidí.

Antoni Gaudí

P. Nazareno Lanciotti, mu?edník v Brazílii

Blízko blaho?e?ení je i ?ímský diecézní kněz Nazareno Lanciotti, mu?edník na?í doby. Narodil se 3. b?ezna 1940 a na kněze byl vysvěcen v roce 1966, poté co několik let vykonával svou slu?bu v ?ímě, se seznámil s operací Mato Grossoa v roce 1971 se dostal do Brazílie. Usadil se ve vesnici Jauru na hranicích s Bolívií a zde zahájil plodný apo?tolát a po t?icet let vykonával misijní ?innost, podporován eucharistií a úctou k Panně Marii. Zalo?il farnost, kterou zasvětil Panně Marii Pilarské; vytvo?il padesát sedm venkovských církevních spole?enství, kde zavedl ka?dodenní eucharistickou adoraci, a dispenzá?, který se později stal jednou z nejaktivněj?ích nemocnic v regionu; vybudoval domov ?Neposkvrněného Srdce Panny Marie“ pro seniory; zalo?il ?kolu pro stovky dětí, kterým také poskytoval stravu; zalo?il men?í seminá?. V roce 1987 se p?ipojil k Mariánskému kně?skému hnutí a po jmenování národním zodpovědným za Brazílii podnikal ?asté cesty za ú?elem zakládání modlitebních center. Věnoval se také nejchud?ím a zapojil se do boje proti r?zným formám nespravedlnosti a útlaku, jako jsou projekty obchodník? s prostitucí a drogami. Jeho pastora?ní ?innost se ukázala jako nepohodlná a 11. února 2001 ve?er, kdy? kon?il ve?e?i s několika spolupracovníky, byl vá?ně zraněn dvěma násilníky v kuklách, kte?í se vloupali do jeho domu. Zem?el 22. února ve věku 61 let.

Eliswa od Nejsvětěj?í Panny

Eliswa od Blahoslavené Panny, rodným jménem Eliswa Vakayil, z indické Keraly, se brzy stane blahoslavenou. Narodila se 15. ?íjna 1831 v Ochanthuruthu v zámo?né rodině statká??, kte?í byli velmi zbo?ní. V ?estnácti letech byla provdána za bohatého obchodníka, s ním? se jí v roce 1851 narodila dcera. Následujícího roku ovdověla a zvolila si ?ivot v modlitbě a samotě, který se vyzna?oval ?astou ú?astí na svátostech. Starala se o chudé a za sv?j domov si zvolila prostou chý?i. V roce 1862 se seznámila s italským bosým karmelitánem otcem Leopoldem Beccarem a pod jeho duchovním vedením zalo?ila první místní kongregaci v Kérale, T?etí ?ád bosých karmelitek. Nová ?eholní rodina, do ní? pat?ila i její dcera a nejmlad?í sestra, p?idává ke kontemplaci aktivní ?ivot p?i výchově a vzdělávání chudých a osi?elých dívek a p?i pé?i o opu?těné a pot?ebné. Později se ke komunitě p?ipojily dal?í ?eny syromalabarského ob?adu, kdy? pak Lev XIII. rozhodl o vybudování prvních syromalabarských vikariát?, zrodily se dva samostatné ?enské ?eholní instituty: Kongregace tereziánských karmelitek (CTC) latinského ob?adu a Kongregace Matky Karmelské (CMC) syromalabarského ob?adu. Za těchto okolností zalo?ila matka Eliswa se svými sestrami latinského ob?adu nový klá?ter ve Varapuzha. Zde strávila posledních 23 let svého ?ivota. Zem?ela 18. ?ervence 1913. Její p?ímluvě bylo v roce 2005 p?ipsáno zázra?né uzdravení hol?i?ky trpící roz?těpem rtu ve stadiu plodu. Byla to matka hol?i?ky, která se modlila k Eliswě na radu jedné ?eholnice z ?ádu karmelitek, která navrhla, aby se k ní modlili i ostatní p?íbuzní. Hol?i?ka se narodila císa?ským ?ezem a byla naprosto zdravá.

P. Peter Joseph Triest

Zakladatel kongregací Milosrdných brat?í, Milosrdných sester Je?í?ových a Mariiných a Sester Je?í?ova Dítěte, Peter Joseph Triest, nyní ctihodný, se narodil 31. srpna 1760 v belgickém Bruselu. Na kněze byl vysvěcen 9. ?ervna 1786 a během tzv. belgické revoluce proti nábo?enským dispozicím Josefa II. habsbursko-lotrinského a Francouzské revoluce byl nucen ?ít v ústraní, aby unikl p?ísaze na ob?anskou ústavu duchovenstva. Po napoleonské toleranci zahájil plodnou duchovní ?innost jako fará? v Ronse a věnoval se zejména sirotk?m, nemocným a chudým. Zalo?il sirot?inec, v něm? se staral o chudé a opu?těné děti, a pomohlo mu několik ?en, s nimi? v roce 1804 zalo?il Kongregaci Milosrdných sester Je?í?e a Marie. V roce 1807 mu státní ú?ady svě?ily vedení civilní nemocnice v Bijloku a později i dohled nad finan?ní správou r?zných charitativních institucí ve městě. Byl také jmenován ?lenem komise pro civilní nemocnice a výboru pro pé?i o chudé, zatímco v Gentu byl pově?en koordinací a administrativním ?ízením hospic? pro seniory a ústav? pro pé?i a výchovu osi?elých a osamělých dětí. Poté zalo?il kongregace Milosrdných brat?í pro opu?těné děti a chudé a Kongregaci brat?í svatého Jana z Boha pro domácí pé?i o nemocné a podpo?il kněze Benedikta De Deckera, pozděj?ího svého nástupce v zapo?até ?ídící a pe?ovatelské práci, p?i zalo?ení Kongregace sester dětství Je?í?ova. Tě?ce nemocný strávil poslední dny svého ?ivota v modlitbě; za asistence Milosrdných sester Je?í?ových a Mariiných zem?el 24. ?ervna 1836. Jádrem jeho spirituality byl kult Kristova lidství, který ho vedl k lásce k brat?ím a sestrám, zejména k těm nejpot?ebněj?ím. Inspiroval se svatým Vincencem de Paul a na srdci mu le?eli nemocní, posti?ení a hlu?í. Jeho zp?sob slu?by druhým byl pova?ován za prorocký a novátorský, proto?e do centra pozornosti stavěl ?lověka s jeho d?stojností.

P. Angelo Bughetti

Angelo Bughetti byl rovně? diecézním knězem a nyní je ctihodný. Narodil se 27. srpna 1877 v Imole v rodině se skromnými poměry a hlubokou k?es?anskou vírou. Na kněze byl vysvěcen 31. b?ezna 1900 a po několika letech věnovaných pedagogické ?innosti se věnoval kázání a r?zným charitativním aktivitám s cílem formovat k?es?anské a ob?anské svědomí mladých lidí a také psaní ?lánk? do r?zných periodik. Bylo to antiklerikální, socialistické a zedná?ské ovzdu?í, v něm? se věnoval dětem a mladým lidem, vnímal jejich tě?kosti a sna?il se, aby jejich potenciál p?inesl ovoce. Jmenován kaplanem Coorte avanguardisti v Imole a poté Opera Nazionale Balilla, vystupoval proti liberálním, socialistickým a fa?istickým ideologiím, ale v?dy objektivně, s jemnou obez?etností a nikdy ne proti lidem, udr?oval ty vztahy, které byly nezbytné k tomu, aby mohl pokra?ovat ve svém díle výchovy mláde?e. Zem?el 5. dubna 1935 ve věku 57 let. Odvá?ný ve své schopnosti nalézat adekvátní ?e?ení slo?itých situací, ve svých charitativních dílech a v modlitbě uměl zapojit své farníky a pomáhat v?em r?st ve svatosti. Byl nazýván ?knězem Proz?etelnosti“, proto?e v?dy spoléhal na Bo?í pomoc.

P. Agostino Cozzolino

Don Agostino Cozzolino z Kampánie byl také ozna?en za ctihodného. Narodil se 16. ?íjna 1928 v Resině (dnes Ercolano) v chudé a zbo?né rodině. Rozhodl se pro kně?ství a byl vysvěcen 27. ?ervence 1952. Poté se věnoval výchově a katechezi mláde?e i dospělých ve farnostech a později byl jmenován vicerektorem hlavního seminá?e v Neapoli, kde svým p?íkladem a slovem formoval mnoho mladých lidí. Dne 30. zá?í 1960 byl p?elo?en do bazilikální svatyně Santa Maria della Neve v neapolské ?tvrti Ponticelli, kde z?stal fará?em a? do své smrti. Usilovně pracoval na vytvá?ení ?ivého pastora?ního spole?enství, schopného hlásat evangelium; roz?i?oval úctu k Panně Marii Sně?né; ?í?il hnutí ?bratrské k?es?anské pomoci“; s láskou se věnoval chudým a hmotným i duchovním pot?ebám v?ech. V lidnaté ?tvrti, kde se objevuje r?znorodý a problematický sociální kontext degradace a chudoby, se otec Agostino stává d?le?itým ?initelem a neúnavně pracuje pro dobro lidí. Se vst?ícným duchem za?al uplatňovat nové pastora?ní směrnice Druhého vatikánského koncilu a také podporoval skupiny rodinné spirituality, pěstoval vztahy s ostatními kně?ími a organizoval pravidelná setkání, aby zajistil chvíle sdílení a výměny zku?eností. V roce 1987 mu byla diagnostikována rakovina slinivky b?i?ní a on tuto nemoc pro?íval jako dal?í p?íle?itost k apo?tolátu: ?elil jí d?stojně a s velkou vírou, stále více se věnoval kontemplaci, ale z?stával blízko svému lidu. Zem?el 2. listopadu 1988. Jeho apo?tolát se vyzna?oval mimo?ádnou láskou k lidem. Jeho ?ivot byl velkorysý a zcela oddaný druhým.