Patriarcha Luciani a jubileum 1975: Obnova a smí?ení
Stefania Falasca, Vatikán
Svatý rok obnovy a smí?ení, dvacáté páté Jubileum v dějinách církve, vyhlásil Pavel VI. v roce 1975 deset let po uzav?ení Druhého vatikánského koncilu. ?Obnova a smí?ení jsou témata, která se dotýkají osobní, církevní a sociální oblasti, v pot?ebě o?ivit spole?enství v církvi a úsilí o mír v ob?anském sou?ití a mezi národy,“ poznamenal Albino Luciani, budoucí Jan Pavel I., v promluvě nazvané Svatý rok pro reformovanou církev, kterou pronesl 27. ledna 1974 ve Vicenze.
Jedná se o nepublikovaný strojopisný text s opravami a doplňky pod ?arou, pat?ící k dokument?m jeho soukromého archivu (Apal) - dnes dědictví Nadace Jana Pavla I. ve Vatikánu -, v něm? tehdej?í benátský patriarcha a místop?edseda Italské biskupské konference ve vysoce aktuální úvaze vyzdvihl výsady onoho Jubilea. Za?al mottem: ?Smí?ení: mezi námi a Bohem, mezi námi a na?imi bratry, na osobní i spole?enské úrovni“. A pokra?oval vysvětlením, co je to obnova v kontextu reformy církve, k ní? vyzval II. vatikánský koncil a která je podle něj ?jako Janus se dvěma tvá?emi. Jednou tvá?í hledí do minulosti, druhou do budoucnosti. Do minulosti, aby zachovala to, co chtěl Kristus. Do budoucnosti, aby si evangelium kromě radosti uchovalo i nádech novosti. Evangelium je toti? radostná zvěst, která ?lověka podněcuje k ?inu, nikoliv ?edá novina, která znehybňuje, petrifikuje a vytvá?í dojem muzea. Toto kritérium,“ zd?razňuje Luciani, “platí také pro Svatý rok, který je sice lidskou institucí, ale má ko?eny v některých bo?ských pravdách a v církvi trvá ji? více ne? ?est století“.
A tak se ptá: ?Jak ho dnes slavit, ani? by byl zkreslen?“. ?P?edev?ím,“ vysvětlil, “musí z?stat nábo?enskou skute?ností, která mění du?e, obnovuje p?átelství s Bohem a usmi?uje ka?dého z nás s bratry. Pokud je toto p?ítomno, je snaz?í, aby p?i?lo to ostatní: to znamená, aby p?i?ly skutky lásky, spravedlnosti a solidarity“.
Pro povzbuzení k ú?inné práci kolem sebe s láskou a obětavostí ve Svatém roce pak doporu?uje otev?ít Bibli a rozjímat nad některými pasá?emi, nad úryvky platnými pro v?echny doby, ale zvlá?tním zp?sobem pro Svatý rok, který - jak dále poznamenává - spadá do doby p?íli? mnoha a záva?ných nerovností, sociálních problém?, ran na d?stojnosti lidské osoby.
A poté, co provede exkurs o jubileích v pr?běhu staletí, po?ínaje tím v roce 1300, které svolal Bonifác VIII., se vrací k tomu, které probíhalo v roce 1975, a ptá se: ?Svatý rok, který by zohlednil výdobytky a ducha koncilu? Je to sám pape?, kdo si to p?eje. Proto byla historická pyramida obrácena: Svatý rok býval nejprve v ?ímě, pak v diecézích. Místo toho se chce Svatý rok nejprve v diecézích, jako uznání místních církví, jejich práva vyjad?ovat se originálně a vynalézavě. Program tentokrát nemá padat sh?ry, ale zkoumá a hodnotí ho biskup s radami: kně?skou a pastora?ní“.
Dále pak Luciani zd?razňuje rozdíly oproti minulým jubileím: ?V minulosti byl za vzor brán ?ím. Na periferii se opakovalo víceméně to, co se dělalo v centru. Nyní,“ vysvětluje dále, ?vycházíme z periferie: ?ekl to ji? koncil, kdy? citoval Pia XII: Nejúspě?něj?í iniciativy ?asto za?ínají na frontě. ?ím to pak p?ijímá, aby se obohatil o dary a zku?enosti místních církví. To v?e samoz?ejmě není na úkor jednoty katolík?: jednota v rozmanitosti je bohat?í ne? jednota uniformní. Samotný pape??v primát nebude oslaben: v roce 1975 se ti, kdo mohou, vydají do ?íma, aby zavr?ili své úsilí o obnovu, ale také aby se setkali s Petrovým nástupcem“.
Dále odpustky: ?V minulosti se na vrcholu ocitly poutě a odpustky. Nyní se na vrcholu objevuje obnova, smí?ení, dobré skutky. Odpustky p?icházejí později, podmíněné naplněnými skutky. D?íve byla bě?ná okázalost, nyní se doporu?uje prostota, obsah a styl autentického pokání“. A smysl pro spole?enství, modlitbu za druhé: ?V minulosti zde byl ur?itý individualismus. Dnes je místo'já' spí?e 'my'. Jubileum se slaví pouze ve spole?enstvích nebo alespoň ve skupině. Smysl pro spole?enství s druhými se tak podporuje a ?í?í. Osobní modlitba je jistě dobrá a cenná, ale - uzavírá Luciani - je také t?eba u?it se modlit s druhými a za druhé. Je t?eba otev?ít o?i a uvědomit si, ?e svět se stal jednou vesnicí: Blízký východ, Vietnam, Chile, vidíme je témě? ka?dý ve?er jen metr od nás na televizní obrazovce doma. Problémy v?ech jsou i mými problémy, problémy mě, který se cítím být ob?anem světa i vlasti“.
Pro Lucianiho v posledních jubileích někdy splývaly pou? a výlet dohromady a byl u?iněn pokus smí?it turistiku s kajícností, ale ?jubilejní cesta je obrazem jiné cesty: cesty celého na?eho ?ivota,“ ?íká. ?Je to celá církev, která putuje, v?dy, i mimo Svatý rok: Kristus je pr?vodcem, Duch svatý podněcuje, ukazuje k vlasti ráje. Já jsem Cesta, ?íká Kristus a zároveň upozorňuje: moji u?edníci nejsou z tohoto světa. My tady dole nemáme stabilní město, doplňuje svatý Pavel, ale hledáme město, které p?ijde. Jsme 'uprchlíci v Bohu': jsme cizinci a poutníci na zemi'“.
A nakonec bod o jednotě. ?Jak bude církev promítat do světa světlo p?ijaté od Krista, nebude-li se nejprve cítit jednotnou rodinou? Jak m??e hlásat smí?ení, pokud se ho nejprve nesna?í aktivovat v sobě? Závěre?ná úvaha se tedy týká také ekumenického ú?elu jubilea. Úvaha, která je velmi dob?e patrná i v indika?ní bule k sou?asnému Jubileu. Blahoslavený Jan Pavel I., tehdej?í patriarcha, napsal: ?V minulých jubileích se o ekumenickém aspektu výslovně neuva?ovalo. Mohl by v?ak být v tomto Svatém roce opomenut? Navzdory některým obtí?ím, neúspěch?m a rozdíl?m ve vizích mezi katolíky nelze pop?ít, ?e od koncilu byly u?iněny kroky vp?ed. Cesta k plnému setkání je v?ak stále dlouhá a obtí?ná. Vě?ím, ?e se poda?í dosáhnout více, pokud se budeme modlit, pokud budeme trpělivě p?ijímat dialog a pokud budeme ochotní na v?ech úrovních. A se v?emi".
Monyer de Prilly, biskup z Châlons ve Francii, měl tohoto ducha, ?kdy? se v 19. století ocitl p?ed chudým ?idem. Ten dostal od biskupa dvacet frank?, ale pak měl skrupule a peníze vrátil. 'Obávám' ?ekl, '?e si tyto peníze nemohu ponechat, proto?e jste mi je mo?ná dal v domnění, ?e jsem k?es?an, ale já jsem ?id'. Biskup odpověděl: 'To je pravda, domníval jsem se, ?e jste katolík. Ale v?ichni lidé jsou Bo?í děti. Prvních dvacet frank? jsem vám dal ve jménu Syna. Tady máte dal?ích dvacet ve jménu Otce'. A Jubileum nám p?ipomíná: 'V?ichni jsme děti tého? Otce'“.
Stefania Falasca je italská noviná?ka, spisovatelka a esejistka. Od b?ezna 2020 je viceprezidentkou Nadace Jana Pavla I. ve Vatikánu.
