Kardinál Koovakad o mezinábo?enském dialogu, kter? tvo?í mír mezi národy
Andrea Tornielli
?Údiv, radost a mnoho obav z velké odpovědnosti, ?e na této pozici vyst?ídá moudrého a dobrého mu?e, jakým byl kardinál Ayuso, a mu?e hluboké víry a neúnavného tv?rce míru, jakým byl kardinál Tauran.“ Takto p?ijal indický kardinál George Jacob Koovakad, pově?ený vedením pape?ových apo?tolských cest, rozhodnutí pape?e Franti?ka jmenovat ho do ?ela Dikasteria pro mezinábo?enský dialog, které podporuje a upravuje vztahy s p?íslu?níky a skupinami nábo?enství, která nejsou zahrnována pod pojmem ?k?es?anská“, s výjimkou judaismu, jeho? kompetence spadá pod Dikasterium pro podporu jednoty k?es?an?. Tisková kancelá? Svatého stolce zve?ejnila jeho jmenování dnes, v pátek 24. ledna: z?stane i ve své dosavadní funkci organizátora pape?ských cest. Setkali jsme se s ním, abychom se dozvěděli jeho první dojmy.
Jak jste toto jmenování p?ijal?
?S velkou vdě?ností za pape?e Franti?ka, který mě během necelých dvou měsíc? ne?ekaně za?adil do kardinálského kolegia, jmenoval mě arcibiskupem a nyní mi svě?uje dikasterium, které donedávna vedl moudrý a dobrý mu?, jako byl kardinál Miguel Ángel Ayuso Guixot, a p?ed ním mu? hluboké víry a neúnavný tv?rce míru, jako byl kardinál Tauran, rovně? a? do konce svého ?ivota. A to ve mně, p?iznávám, vyvolává velké obavy a také pocit nedostate?nosti. Sou?asně velmi d?vě?uji modlitbám v?ech, kte?í nep?estávají snít o světě, v něm? nábo?enské r?znosti nejen koexistují v míru mezi sebou, ale samy jsou nezastupitelnými prvky p?i utvá?ení míru mezi národy. Vě?ím ve vedení Svatého otce a také v cestu, kterou s hlubokou moudrostí vyty?ili ji? ti, kdo mě p?ede?li. A p?edev?ím vě?ím v pomoc spolupracovník? dikasteria, s nimi? jsem se v posledních hodinách setkal a kte?í mě ji? p?átelsky p?ijali a umo?nili mi cítit se jako doma“.
Narodil jste se p?ed 51 lety v kéralském městě Chethipuzha. Jako Ind, p?esto?e jste ?il mnoho let mimo svou zemi, nesete ve své DNA téma sou?ití velmi odli?ných nábo?enských vyznání...
?Ano, narodil jsem se a vyr?stal v multikulturní a multinábo?enské spole?nosti, kde jsou v?echna nábo?enství respektována a zaji??ují harmonii. Odli?nost je p?ínosem! Rád poukazuji na to, ?e mezinábo?enský dialog je v Indii tradi?ně spojen s mni?stvím. Ji? v roce 1500 p?evzal jezuita Roberto De Nobili roucho a zvyky indických mnich?, nau?il se místní jazyky a sna?il se osvojit si v?e, co by se z těchto tradic dalo ocenit. Byl to pokus, který nebyl bez rizika, i kdy?, jak nás u?í pape?, tím, ?e ?lověk vyjde a krá?í, v?dy něco riskuje. Co bych v?ak chtěl zd?raznit, je tento postoj otev?enosti, sympatie a blízkosti k jiným tradicím. K?es?anská víra je schopna inkulturace: k?es?ané jsou povoláni být setbou bratrství pro v?echny. To neznamená z?íci se vlastní identity, ale spí?e si uvědomit, ?e identita není a nikdy by neměla být d?vodem ke stavění zdí nebo diskriminaci druhých, ale v?dy p?íle?itostí k budování most?. Mezinábo?enský dialog není jen dialogem mezi nábo?enstvími, ale mezi vě?ícími, kte?í jsou povoláni svěd?it ve světě o kráse víry v Boha a uplatňovat bratrskou lásku a úctu“.
Jedním z úkol? va?eho nového dikasteria jsou vztahy s islámským světem. Co nám o tom m??ete ?íci?
Druhý vatikánský ekumenický koncil odstartoval nové období ve vztazích s ostatními nábo?enstvími, a tedy i s islámem. Chtěl bych p?ipomenout prorocká slova a gesta, jako nap?íklad slova svatého Pavla VI., který jako poutník v Ugandě v roce 1969 vzdal hold prvním africkým k?es?anským mu?edník?m p?irovnáním, které spojovalo i muslimské vě?ící s mu?ednictvím, které v?ichni podstoupili z rukou místních kmenových král?. Pak si vzpomínám na slova, která svatý Jan Pavel II. adresoval mladým muslim?m v marocké Casablance v roce 1985, kdy? jim ?ekl: ?Vě?íme v tého? Boha, jediného Boha, ?ivého Boha, Boha, který tvo?í světy a p?ivádí svá stvo?ení k dokonalosti“. O ?estnáct let později tentý? pape? během své cesty do Sýrie poprvé p?ekro?il práh me?ity, kdy? vstoupil do Umajjovské me?ity v Dama?ku. Obraz Benedikta XVI. ml?ky setrvávajícího v Modré me?itě v Istanbulu v roce 2006 je stále ?ivý v paměti. A jak nezmínit mnohé kroky pape?e Franti?ka, nap?íklad podpis dokumentu o lidském bratrství, který podepsal spole?ně s velkým imámem Al-Azharu, Ahmadem Al- Tajíbem, 4. února 2019 v Abú Dhabí, a o rok později vydání encykliky Fratelli tutti.
Epizody, které uvádíte, jsou témě? v?echny spojeny s apo?tolskými poutěmi pape??, a to mě vede ke spojení toho, co bylo dosud ?e?eno, s va?í rolí organizátora Franti?kových cest...
Je to skute?ně tak: cesty Svatého otce mají témě? v?dy mezinábo?enský podtext, setkání s p?edstaviteli jiných nábo?enství, momenty pro?ívaného bratrství: mám na mysli právě nedávnou cestu do Asie a Oceánie, kdy Franti?ek loni v zá?í po?ehnal ?tunel p?átelství“, který spojuje me?itu s katedrálou v indonéské Jakartě. Velký imám Nasaruddin Umar na mě udělal dojem svými gesty p?átelství. Spole?ně s apo?tolskou nunciaturou a spolupracovníky ú?adu pro pape?ské cesty Státního sekretariátu - kterým děkuji za jejich práci - jsme v dialogu s muslimskými p?edstaviteli dlouho p?ipravovali náv?těvu Dubaje plánovanou na za?átek prosince 2023 u p?íle?itosti konference Cop28 o klimatických změnách, která pak byla několik dní p?ed odletem zru?ena z d?vodu pape?ovy rekonvalescence. A rád bych se také zmínil o nádherném zá?itku, který jsem o několik měsíc? d?íve za?il v Mongolsku, kde je pouze 1,3 procenta obyvatel k?es?an?. Nesmím zapomenout ani na apo?tolské cesty do Kazachstánu a Bahrajnu. Kontext Dikasteria pro mezinábo?enský dialog je pro mě zcela nový, ale vě?ím, ?e zku?enosti, které jsem dosud získal a které budu nadále získávat v ú?adu pro pape?ské cesty, pro mě byly a budou u?ite?né. Stejně tak doufám, ?e mi bude u?ite?ná i slu?ba na apo?tolských nunciaturách v Al?írsku, Ji?ní Koreji a Íránu: v roce 2021 jsem se sice je?tě pape?ských cest neú?astnil, ale v paměti mi z?stávají obrazy dialogu Svatého otce s velkým ajatolláhem Sajjidem Alí al-Sistáním v Nad?afu během historické náv?těvy Iráku.“
