PODCAST: Pavel Ban?ouch SJ – Andělé
Milí poslucha?i,
blí?íme se ke konci adventu a mnohým z nás se jistě vybavují slova básníka Bohuslava Reynka, která zní: ?Advent, ?tvrtá neděle/procitají andělé“. A v p?íběhu o narození Je?í?e o andělech sly?íme skute?ně ?asto, coby o poslech Hospodina. ?Posel“ je ostatně význam ?eckého slova ?angelos“, z něho? máme právě na?eho ?eské ?anděla“.
Kdy? se v?ak up?ímně zamyslím nad tím, jaké místo v mé ví?e zaujímají andělé, p?iznám se, ?e nevím, jak p?esně odpovědět. A myslím, ?e v tom nebudu sám. Jistě, víme, ?e v Bibli je o andělích ?e? a mnohdy se to jimi v Písmu p?ímo hem?í. P?esto je existence anděl? ně?ím, co se dá tě?ko uchopit. Snad i kv?li tomu, ?e někdy a? p?íli? doslovně vnímáme symbolickou ?e? typického zobrazení anděl?. Vět?inou jsou zpodobněni jako postavy, které jsou jakýmsi bezpohlavním ?lověkem... a je?tě k tomu mají k?ídla! ?Něco takového p?eci nem??e existovat“, odfrkne si jistě mnohý z těch, kte?í něco takového vidí. Dob?e to ukazuje anekdota, kdy p?i výzdobě jednoho honosného kostela objednavatel zjistil, ?e jeden z namalovaných anděl? má ?est prst?! ?Okam?itě to p?emalujte,“ soptil roz?íleně na malí?e, ?kdo kdy viděl anděla, který by měl ?est prst?!“ Umělec na to u?těpa?ně odvětil: ?A u? někdy někdo viděl anděla, který by měl pět prst??“ Symbolické zobrazení anděl? v?ak dává najevo p?edev?ím to, ?e andělé nejsou ani ?eny, ani mu?i, ale duchovní bytosti pohotové konat to, co je jejich posláním, tedy slou?it Hospodinu.
To, ?e nevíme, jak si anděly zobrazit, m??e být na první pohled deprimující. Mo?ná to je ale i výhoda: to, ?e něco nedoká?eme zobrazit znamená, ?e se toho nem??eme chopit a ovládat to, ?e jde o něco ?ivého, nikoli o jakousi fantaskní nauku. Podobně je tomu ostatně i se samotným Bohem. Ka?dá na?e výpově? o Bohu je mnohem více nep?esná ne? p?esná, ?íká nám jeden z výnos? IV. lateránského koncilu. A je to i zku?enost ?en a mu?? modlitby. P?esto to ale neznamená, ?e bychom o Bohu - a analogicky i o andělích - nemohli ?íci v?bec nic. Poj?me se o to tedy p?eci jen je?tě krátce pokusit na základě toho, co nám o nich ?íká Písmo svaté a ?ivot sám.
Jak u? bylo ?e?eno, to, co dělá anděla andělem, je skute?nost, ?e je poslem Bo?ím. Mo?ná si v?ak na základě této definice ?ekneme: ?Ale co tedy andělé dělají, kdy? zrovna nejsou nikam posláni?“ Vezmeme-li v potaz svědectví prorok? Ezechiela a Izajá?e o cherubínech a serafech, tak se zdá, ?e hlavní náplní jejich ?asu je chválit Hospodina. M??eme vzpomenout t?eba na slova ?Svatý, svatý, svatý Pán, B?h zástup?! Nebe i země jsou plny Tvé slávy“, která opakujeme p?i ka?dé m?i svaté a která vkládá Izajá? právě do úst seraf?. P?edstava, ?e nějaké stvo?ení nedělá témě? nic jiného, ne? ?e chválí Hospodina, je v dne?ní době oplývající slovy jako ?optimalizace“ a ?seberealizace“ vlastně revolu?ní a provokující a nechávám na vás, zda je to pro vás pohor?ením ?i povzbuzením.
Z biblických text?, které hovo?í o andělích, nám vysvítá i dal?í zajímavá věc spojená s Bo?ími posly, a to nejistota. Ti, k nim? andělé p?icházejí, toti? ne v?dy poznávají, ?e jde skute?ně o Bo?ího posla, p?ípadně pochybují p?inejmen?ím o jejich poselství. Vzpomeňme na p?íběh z 18. kapitoly knihy Genesis, kde t?i andělé p?ichází k Abrahámovi a k Sá?e, kte?í je nepoznávají. Sára se dokonce jejich p?íslibu, ?e po?ne a porodí ve vysokém věku syna, p?ímo směje. P?esto tyto t?i mu?e-anděly pohostí. Snad právě tento p?íběh komentuje svatý Pavel, kdy? pí?e v Listě ?id?m: ?Nezapomínejte na pohostinnost, proto?e tak p?ijali někte?í ve svém domě anděly, ani? to tu?ili.”
Pokud bychom měli vzít jiné p?íklady, kněz Zachariá? je zjevením anděla p?ekvapen a z?stává v něm pochybnost, tak?e nem??e mluvit a? do narození syna, kterým je Jan K?titel. Znavený a deprimovaný prorok Eliá? utíkající p?ed královnou Jezábel, pro změnu anděla, který se ho dotýká a dává mu pokrm na cestu, snad ani moc nevnímá. P?esto od něj dostává p?esně to, co pot?ebuje, aby do?el a? na místo, kde se v tichém vánku setká se samotným Hospodinem.
Pokud bych měl shrnout, co bylo prozatím ?e?eno, tak doposud jsme v podstatě dospěli pouze k tomu, ?e andělé jsou poslové Bo?í, kte?í obvykle nejsou rozpoznáni ?i se jim nevě?í. Hlavní výjimkou mezi lidmi je v tomto ohledu právě Panna Marie, která je sice také p?ekvapena, ale ?íká p?esto zcela jasné ?ano“; a do zna?né míry i svatý Josef, který sice ml?ky, ale pohotově koná to, co po něm Bo?í posel ?ádá. Mo?ná paradoxně se tak stává Bo?ím poslem, pově?eným chránit Marii a Je?í?e, on sám. Co platí pro v?echny p?íběhy, do nich? andělé vstupují, je ka?dopádně to, ?e se po setkání s nimi stane něco, co m??e být jedině od Boha. Jak by ?ekl Je?í?, poznají se po ovoci. Neplodná Sára po?íná, podobně jako Al?běta, o vtělení Bo?ího Syna nemluvě.
Dob?e, ?eknete mo?ná, to je Bible se svým specifickým jazykem, v ?ivotě to je p?eci jen trochu jinak. Chtěl bych proto zakon?it p?íběhem, o který se podělila anglikánská teolo?ka Paula Gooder, z její? p?edná?ky jsem do zna?né míry vycházel p?i tvorbě dne?ního komentá?e.
Poté, co o andělech hovo?ila teologicky, toti? do?la k tomu, ?e v ně vě?í stejně p?edev?ím proto, ?e se s andělem setkala. Vyprávěla, ?e poté, co měla své první dítě, byla po nějaké době opět v jiném stavu, ale potratila. Nebylo úplně jisté, zda k tomu dojde, ale najednou se prý probudila uprost?ed noci a věděla, ?e k tomu do?lo. Ve stejnou chvíli v?ak jasně pocítila, jakoby se její tvá?e jemně dotklo pe?í. V tu chvíli ji i navzdory bolesti a smutku naplnil pokoj, proto?e věděla, ?e ji B?h miluje a je jí oporou. Ně?ně se jí toti? dotkl anděl Bo?í.
A?koli jsme hovo?ili o tom, ?e myslet si, ?e andělé mají k?ídla, je vlastně absurdní, byl to právě dotek pe?í anděla, který ji utě?il. Andělé prostě p?eci jen k?ídla mají, kdy? pot?ebujeme, aby je měli, aby jimi set?eli na?e slzy. Zkusme zbytek adventu a ?as Vánoc vyu?ít k tomu, ?e se i my staneme posly toho, o kterém je slíbeno, ?e set?e ka?dou slzu z na?ich o?í (Zj 21, 4), a to tím, ?e si je budeme su?it navzájem. Pokud tak toti? ne?iníme, nejen ?e nejsme andělé, ale, up?ímně, nejsme vlastně ani lidi.
