Studium d¨§jin pro dne?n¨ª ?ivot z v¨ªry
Andrea Tornielli
?íká se, ?e svatý Filip Neri ?íkával svému p?íteli Cesaremu Baroniovi, zakladateli katolické historiografie: P?ij? alespo¨¾ jednou za m¨§síc u?it na?e ?áky d¨§jiny církve, proto?e oni je u? neznají, a pokud nezná? d¨§jiny, p?ijde? na to, ?e u? nezná? víru. Toto zam¨§?ení na studium d¨§jin je stejn¨§ aktuální jako kdykoli p?edtím a list, který zve?ejnil pape? Franti?ek, to dává jasn¨§ najevo. Stejn¨§ jako v p?ípad¨§ p?edchozího listu ze srpna leto?ního roku, v¨§novaného významu literatury, se Petr?v nástupce obrací p?edev?ím ke kn¨§?ím s ohledem na jejich formaci, ale zárove¨¾ upozor¨¾uje na téma, které nezajímá jen je.
Studium d¨§jin církve je zp?sobem, jak uchovat pam¨§? a budovat budoucnost. A je to nejlep?í zp?sob, jak interpretovat skute?nost, která nás obklopuje. Vzd¨§lávat mladé generace, aby se pono?ily do minulosti, aby nev¨§?ily zjednodu?ujícím slogan?m, aby se orientovaly v bludi?ti milion? ?zpráv¡°, které jsou ?asto nepravdivé nebo p?inejmen?ím tenden?ní a neúplné, je poslání, které se týká nás v?ech. Slova svatého Filipa Neriho trvají na zvlá?tním spojení k?es?anské víry s d¨§jinami. Vt¨§lení, smrt a zmrtvýchvstání Bo?ího Syna je událost, která rozd¨§lila lidské d¨§jiny na dv¨§ ?ásti - na p?ed a po -. Katolická víra není v první ?ad¨§ idea, filozofie, morálka, ale vztah, ?ivot, konkrétnost, d¨§jiny. Jsme k?es?any díky sv¨§dectví, které se p?edává z matky na syna, z otce na dceru, z prarodi?? na vnuky. A jdeme-li po tomto ?et¨§zci zp¨§t, dojdeme k prvním sv¨§dk?m, apo?tol?m, kte?í den po dni sdíleli celý Je?í??v ve?ejný ?ivot.
Tato láska k d¨§jinám, doprovázená pohledem víry, nutí ?lov¨§ka pozorn¨§ se dívat i na mén¨§ vzne?ené a temn¨§j?í stránky církevní minulosti. ?Studujte bez p?edsudk?, proto?e církev nepot?ebuje le?, ale pouze pravdu,¡° ?ekl Lev XIII. p?i otev?ení tehdej?ího tajného Vatikánského archivu v roce 1889.
Pono?ení se do historie nás samoz?ejm¨§ staví do kontaktu se ?skvrnami¡° a ?vráskami¡° minulosti. Franti?ek vysv¨§tluje, ?e ?d¨§jiny církve nám pomáhají nahlédnout na skute?nou církev, abychom dokázali milovat tu, která skute?n¨§ existuje a která se pou?ila a stále se u?í ze svých chyb a pád?. Poznání sebe sama i v temných okam?icích ji ?iní schopnou porozum¨§t ?skvrnám a ranám¡° dne?ního sv¨§ta.
Pape??v pohled je proto vzdálen jakémukoli apologetickému zaujetí, které má tendenci prezentovat p?eslazenou realitu; stejn¨§ jako ideologickým tendencím, které naopak vykreslují církev jako ?umpu plnou zlo?inc?.
Církev, která se opravdu umí postavit ka?dé vrásce své minulosti, ve skute?nosti spí?e z?stane pokorná, proto?e si je v¨§doma, ?e lidstvo zachra¨¾uje B?h, a nikoliv pastora?ní marketingové strategie nebo protagonismus té ?i oné módní postavy.
