PODCAST: Jan Krbec – Co o?ekávám
Kdy? jsem byl malý, lidé kolem mě měli rozli?né p?edstavy o tom, co a jak má být. No, mo?ná, to ?íkám ?patně. Oni ti lidé měli jednu jedinou správnou p?edstavu o tom, jak by ty věci měly být. První problém byl, kdy? jsem holt tuto jejich jedinou p?edstavu nenaplňoval, a druhý problém byl, kdy? situace neprobíhala podle jejich p?esně vymezených p?edstav. To mě nau?ilo, ?e p?ehnaná o?ekávání, a? u? na?e vlastní nebo od druhých, ?asto vedou ke zklamání a někdy i k hněvu. A postupem ?asu jsem se dopracoval k ?ivotnímu heslu: ?Není to ?patně, je to jen jinak.“
Máme ?asto r?zná o?ekávání od lidí, od situací, od ?koly, od práce, od ?ivota… a lidé zase mají r?zná o?ekávání od nás. Pokud se ale pevně dr?íme jen svých p?edstav a o?ekávání, mnohdy se zklameme a zbyte?ně nám to bere sílu do dobrého díla, do vztah?, do práce.
Jednou jsem se p?i cestě do zasně?ených hor tě?il na krásné výhledy. Slunce, které se odrá?í od ?erstvě napadnutého sněhu. Modrá obloha, nikde ani mrá?ku. P?edstava to byla krásná a p?es mráz docela h?ejivá. Ale, hned o rána to bylo zcela jinak. V místě, odkud jsem vyrá?el, byla mlha… P?i stoupání na vrchol se k mlze p?idal vcelku nep?íjemný vítr. Je?tě po cestě jsem se utě?oval my?lenkou, a? vystoupám je?tě ví?, dostanu se nad tu mlhu, a kromě krásného výhledu tu bude to rozlité mléko v údolí a pohled do dáli bude o to krásněj?í. ?ím jsem se blí?il více k vrcholu, i tato p?edstava se rozplynula, oproti mlze, která na vrcholu byla je?tě vět?í s je?tě vět?ím větrem a mrazem. Nejprve dorazil pocit zklamání. Pro? ta námaha, pro? to náro?né stoupání? Pro? takový výdej energie s tak tristním výsledkem?
Po chvilce brblání a po horkém ?aji s polévkou jsem si ale v?imnul jedné věci. Mlha, sníh, vítr a mráz vytvo?ily na v?em prapodivné útvary. Tu zabalily strom do hustého chuchvalce s rozevlátou vle?kou, onde se vytvo?ily na větvi?kách malé praporky. Najednou jsem měl mo?nost si uvědomit, ?e je tu zcela jiná krása, kterou jsem sice neo?ekával, kterou jsem si ani za nic nep?edstavoval, ale p?es to krása, která dokázala ohromit. Moje o?ekávání se nenaplnilo, ale p?esto jsem dostal něco jiného, a mo?ná mnohem hlub?ího.
P?i stoupání na vrchol jsem měl stále jasnou p?edstavu, jak by v?e mělo vypadat. Jak ?asto se v ?ivotě upínáme na takovéto jasné obrazy – o?ekávání, která nám p?ipadají samoz?ejmá a správná? Ale stejně jako mlha zakryla výhled na hory, i na?e p?edstavy mohou zakrýt něco hlub?ího, co pro nás B?h p?ipravil.
?asto máme v hlavě p?esnou p?edstavu o tom, co chceme, a pokud se na?e p?edstavy nenaplní, cítíme zklamání. Ale B?h nás u?í, ?e na?e o?ekávání nemusí být v?dy v souladu s Jeho plány. A právě v těchto momentech nás zve k tomu, abychom se Mu více otev?eli a více mu d?vě?ovali.
Ka?dý z nás něco o?ekává. Mo?ná ?ekáme na dobrou zprávu, kterou nám někdo sdělí. Mo?ná doufáme v lep?í zít?ek. Nebo jen ti?e vyhlí?íme klidné chvíle, kdy budeme mít ?as na odpo?inek. Ale zastavme se na chvíli a zkusme si polo?it otázku: Co vlastně o?ekávám? Jaké mám p?edstavy, ?e to bude? Jaká mám o?ekávání? ?ekám v?bec něco? A jsem p?ipraven změnit sv?j pohled, pokud se moje o?ekávání nenaplní a v?e je zcela jinak?
Zkusme si v následujících dnech najít více chvil na ticho a polo?me si otázku: ?Co o?ekávám?‘ A svě?me tuto otázku Bohu. Mo?ná p?i tom objevíme něco ne?ekaného – krásu, která nás dosud míjela.
Kdy? se ptáme sami sebe ?Co o?ekávám?“, m??eme to proměnit v otázku modlitby: ?Bo?e, co o?ekává? Ty ode mě?“ Zkusme také p?emý?let: kde se v na?em ?ivotě m??eme více otev?ít Bo?ím plán?m? Jak m??eme p?ijmout něco nového, i kdy? to neodpovídá na?im p?edstavám.“ Mo?ná nás Hospodin pozve k vět?í poko?e, mo?ná k vět?í odvaze vykro?it do neznáma. Mo?ná od nás o?ekává, ?e p?estaneme neklidně pobíhat sem a tam za tím, co sami chceme, a místo toho p?ijmeme to, co nám dává On. Mo?ná zjistíme, ?e na?e o?ekávání se promění. U? nebudeme ?ekat jen na ?lep?í podmínky“ nebo ?ideální okolnosti“, ale za?neme vnímat, jak k nám B?h mluví tady a te?.
Otázka: ?Co o?ekávám“ spolu s otázkou, ?Co ode mě o?ekává B?h“ polo?ené v tichu modlitby nás mohou vést k d?vě?e Bohu, který pro nás p?ipravuje něco krásného, i kdy? je to mo?ná jiné, ne? jsme si p?edstavovali, nebo v?bec se odva?ovali doufat.
Proto dnes otev?eme svá o?ekávání Bohu. Zeptejme se sami sebe: ?Co o?ekávám?“ A dejme prostor i otázce: ?Bo?e, co o?ekává? Ty ode mě?“ Mo?ná zjistíme, ?e tam, kde jsme ?ekali zklamání, objevíme radost. ?e tam, kde jste si p?áli něco jiného, nalezneme po?ehnání. Pamatujme na to, ?e B?h nás v?dy vede, i kdy? cesta m??e být jiná, ne? jsme si zprvu p?edstavovali a není to ?patně, je to jen jinak.
Autorský komentá? pro Vatican News p?ipravil o. Jan Krbec, který p?sobí jako fará? v Rokytnici nad Rokytnou a moderuje podcast Do st?edu.
