Kardinál Parolin: Pape? po?ádá Evropu, aby znovu objevila své ustavující hodnoty
Massimiliano Menichetti
Po nejdel?í cestě svého pontifikátu, která ho p?ed několika dny zavedla do Asie a Oceánie, pape? Franti?ek opět odjí?dí. Neúnavný svědek Kristovy tvá?e bude v Evropě zraněné válkou, ?asto rozdělené a za?ívající realitu demografického úpadku. Tého? dne, 26. zá?í, Franti?ek nav?tíví Lucembursko a Belgii. V Bruselu se pak zdr?í do 29. Podle kardinála Pietra Parolina, státního sekretá?e Svatého stolce, se v ?Evropě poněkud vytratila pamě? na nesmírné katastrofy minulosti, a proto se zvy?uje riziko, ?e se opět propadne do tragických chyb minulosti“. Podle kardinála Parolina tato náv?těva p?inese prozíravost solidarity a odvahu otev?ít se budoucnosti.
Va?e Eminence, jak vznikla tato cesta, která za?íná krátkou zastávkou v Lucembursku?
Cesta je pastora?ní náv?těvou zamě?enou p?edev?ím na oslavy 600. výro?í zalo?ení Katolické univerzity v belgické Lovani, ale zahrnuje také zastávku v Lucembursku. Jedná se o dvě země, které jsou zakladateli Evropské unie a sídlem jejích institucí, kde se zdá, ?e katolicismus, a?koli formálně stále tvo?í vět?inu, ji? ?asto není pova?ován za horizont ?ivota a je témě? vytla?en na okraj spole?nosti.
Belgi?tí biskupové hovo?ili o: ?P?ekvapení“ a ?velké radosti“ z náv?těvy pape?e Franti?ka, která se koná v den 600. výro?í zalo?ení Katolické univerzity v Lovani. Bude toto výro?í p?íle?itostí zd?raznit úzké propojení vědy a víry?
Dialog mezi vírou a vědou je zásadní. V pr?běhu dějin existovaly jak dlouhé fáze porozumění a spolupráce, tak i okam?iky vzájemného neporozumění. Nedorozumění vzniklo z nepat?i?ného p?ekrývání metod, kdy se lidé na jedné straně dopou?těli omylu, kdy? vnímali Bibli nejen jako posvátný text, ale také jako vědeckou knihu, zatímco na druhé straně pova?ovali vědecké poznání za jediné skute?ně vědecké, ?ím? podceňovali a omezovali samotný rozsah rozumu. Cesta Svatého otce do Belgie u p?íle?itosti 600. výro?í zalo?ení univerzity v Lovani bude jistě proz?etelností, abychom znovu objevili úzké spojení mezi vírou a vědou, a to v jejich p?íslu?ných oblastech p?sobení a s jejich p?íslu?nými metodami.
Pape? se vrací do Evropy ?asto rozdělené v otázkách ?ivota, migrant? a zraněné válkou. Bude mít tato náv?těva sílu obnovit ko?eny otc? zakladatel?, Schumana, De Gasperiho, Adenauera, politického projektu podporujícího rozvoj zalo?ený na míru, bratrství a solidaritě?
Bezprost?edně po druhé světové válce byly národy Evropy vy?erpány. P?edchozích t?icet let bylo tak plných ne?těstí a utrpení, ?e se odhodlaně a odvá?ně sna?ily vybudovat nový ?ád, který by byl schopen zabránit obnovení p?epjatých nacionalism?, je? byly p?í?inou konflikt?. Nyní se naopak v Evropě poněkud vytratila vzpomínka na obrovské katastrofy minulosti, a tak se zvy?uje riziko, ?e se opět vrátíme k tragickým chybám minulosti. Doufám, ?e náv?těva Svatého otce bude pro Evropu cennou p?íle?itostí, aby znovu objevila své základní hodnoty. Zatímco v roce 1945 byly národy Evropy up?eny k budoucnosti, kterou si dokázaly p?edstavit jen jako lep?í ne? minulost, dnes se zdá, ?e budoucnost pova?ují za neznámou nebo dokonce hor?í ne? nedávnou minulost. Tento zp?sob my?lení ovlivňuje samotnou schopnost otev?enosti v??i ?ivotu a ?í?í atmosféru rezignace, v ní? nep?ebývá naděje. Svatý otec je naopak poutníkem naděje. Chce, aby Evropa znovu objevila d?vody, které vedly k její výstavbě, aby mohla ?e?it v?echny problémy, v?etně ekonomických nebo migra?ních, v prozíravém duchu solidarity, znovu objevila odvahu otev?ít se budoucnosti a p?ekonat ?demografickou zimu“.
Pom??e tato náv?těva v jednom ze srdcí evropské politiky ?elit obavám, polarizacím a populismu?
Populismy, polarizace a obavy jsou ?asto d?sledkem únavy ducha a my?lení a z toho vyplývajícího tvrzení, ?e je mo?né témě? magické zjednodu?ení, které doká?e vy?e?it slo?ité nebo dokonce epochální problémy jednoduchými a rychlými ú?innými rozhodnutími. Tato únava lidí nakonec vede k tomu, ?e jsou ochotni p?ijímat radikální návrhy, slibující nemo?né, aby později zjistili, ?e tyto sliby byly nesplnitelné, co? má za následek obrat k jiným narativ?m, obsahově opa?ným, ale jazykovou asertivitou velmi podobným. Církev ?znalkyně lidskosti“, a tedy i Svatý otec, pou?ívají jazyk odpovědnosti, umírněnosti, varování p?ed riziky, kterým se ?lověk m??e vystavit, pokud se vydá nebezpe?nými cestami, s odsouzením nejnebezpe?něj?ích omyl?. Proto se takový jazyk nedá snadno zjednodu?it a nep?edkládá v?dy okam?itá ?e?ení. Slova Svatého otce v?ak vycházejí z evangelia a jsou v?dy slovy moudrosti. Jsou realistická, stejně jako je realistické evangelium, které neslibuje ráj bez k?í?e. Pape??v hlas nás proto u?í, jak být obez?etní a udr?ovat si vysoký kritický smysl v??i těm, kte?í lidem, unaveným z nejr?zněj?ích d?vod?, okam?itě nabízejí zjednodu?ené recepty na vykoupení. Obvykle se uká?e, ?e jsou to recepty na katastrofu.
V Evropě, která postupně stárne, pape? Franti?ek opakovaně upozornil na drastický pokles porodnosti. Je zapot?ebí pastora?ní pé?e bli??í pot?ebám rodin?
Ano. Domnívám se, ?e proti dramatickému poklesu porodnosti je naléhavě zapot?ebí ?ada opat?ení r?zných aktér?. Církev, státy a zprost?edkující organizace by si měly uvědomit d?le?itost, troufám si ?íci ??ivotní d?le?itost“ tohoto problému a zasáhnout ?adou opat?ení, pokud mo?no dob?e koordinovaných. Pokud myslíme na pastoraci, ur?itě by se měla naplánovat opat?ení, která by uměla pozorně naslouchat rodinám, aby zjistila jejich skute?né pot?eby a poskytla jim pomoc, která by ovlivnila konkrétnost jejich ?ivota, aby se odstranily r?zné p?eká?ky velkorysého p?ijetí rodícího se ?ivota. Dovolte mi v?ak ?íci, ?e nejlep?í pastora?ní pé?e by byla ta, která by dokázala v?típit lidem naději do srdce a mysli. Bez naděje, bez hlubokého p?esvěd?ení o pomoci Proz?etelnosti v na?em ?ivotě, bez této otev?enosti v??i pomoci, která p?ichází od Boha, se ka?dá obtí?, jakkoli reálná, zvět?í a sobecké pudy budou mít vět?í prostor se prosadit.
Starý kontinent jako by ztratil svou identitu, své ko?eny. Co podle vás pot?ebuje a jak se Svatý stolec cítí být těmito výzvami vyzván?
Není pochyb o tom, ?e evropská civilizace má své ko?eny v ?ecko-?ímské kultu?e a za své hodnoty vdě?í ?idovsko-k?es?anské tradici. Zejména k?es?anství v pr?běhu staletí hluboce p?etvo?ilo evropské prost?edí. D?kazem toho jsou katedrály, univerzity, umění, rozvoj jejích institucí a tisíce dal?ích aspekt?, které tak?íkajíc vytvo?ily Evropu, jak ji známe. ?ekněme, ?e s ohledem na to v?echno bylo v Evropské ústavě up?ednostněno nevyjád?it tyto silné vazby na kulturní a nábo?enské dědictví minulosti, proto?e se vě?ilo, ?e jsou v ka?dém p?ípadě rozdělující nebo ?e by se s takovým uznáním mohly takové ko?eny ukázat jako tě?kopádné a brzdit nový vývoj. Výsledkem této volby je prohloubení ur?ité zmatenosti, která evropské integraci neprospívá. Ta toti? nutně pot?ebuje znovuobjevit své ko?eny, má-li najít sílu k novému impulsu, který jí umo?ní dosáhnout nových a d?le?itých cíl? a p?ekonat stále rostoucí sobectví. Hodlá-li být v dne?ním světě poslouchaným a autoritativním hlasem a chce-li p?ekonat únavné slepé uli?ky, musí znovu objevit velikost hodnot, které ji inspirovaly, hodnot, je? byly dob?e p?ítomny zakladatel?m moderní Evropy. Svatý stolec m??e národy Evropy v této k?ehké fázi doprovázet a nabádat je, aby s d?věrou pokra?ovaly ve své cestě a nebály se udr?ovat pevné pouto s hodnotami, které inspirovaly evropský ?ivot a spole?nost. Tímto zp?sobem Evropa nalezne nový my?lenkový impuls, který jí umo?ní ?elit slo?itým výzvám těchto let.
Jaké je va?e p?ání pro tuto cestu?
Doufám, ?e tato pape?ova cesta do Lucemburska a Belgie bude jako jiskra, která za?ehne vět?í světlo. Jiskra, která pom??e vyzdvihnout ve?kerý potenciál dobra, který je v církvi a spole?nosti p?ítomen, světlo, které dodá odvahu těm, kte?í se zdají být smí?eni s úpadkem. Doufám a p?eji si, aby pape?ova náv?těva byla p?íle?itostí k hluboké reflexi o Evropě a o zp?sobu bytí církve v dne?ní Evropě. Doufám, ?e to bude chvíle, kdy vě?ící i nevě?ící budou mít p?íle?itost naslouchat slov?m nástupce svatého Petra a porovnat sv?j zp?sob bytí a jednání ve světě s nabídkou, která vychází z evangelia.