PODCAST: Samuel Pr¨ªvara SJ ¨C Zahradn¨ªk
Milí poslucha?i Vatikánského rozhlasu, vítejte u dne?ního autorského komentá?e, který za?nu trochu netradi?n¨§.
Bude tomu tak rok a p?l, co jsem se pustil trochu do zahradni?ení. Není to nic velkého, av?ak musím p?iznat, ?e mám rád, kdy? n¨§co zasadíte a ono to za chvíli ¨C ideáln¨§ za pár dn? ¨C za?ne r?st. Mo?ná si pamatujete, ?e letos bylo jaro mimo?ádn¨§ teplé, a tak bylo mo?né zasadit n¨§které v¨§ci u? v b?eznu. Bylo pro m¨§ ú?asné sledovat, jak sta?í n¨§kolik teplých dn?, dostatek vody, a za?nete vid¨§t, jak se d¨§je p?ed va?ima o?ima zázrak. Kdysi jsem n¨§kde ?etl, ?e takový bambus n¨§kolik m¨§síc? roste pouze pod zemí, vy nevidíte v?bec nic, a teprve pak za?ne velmi rychle r?st nad zemí. Mám zku?enost, ?e v¨§t?ina lidí, tady musím ?íct, ?e hlavn¨§ mu?? a já nejsem ?ádnou výjimkou, má jednodu?e ráda viditelné výsledky. O to více je obdivuhodné, ?e existují také lidé, kte?í doká?ou s ohromnou trp¨§livostí a pé?í pracovat na dílech, kde výsledky ?asto nelze vid¨§t, nebo se musí na n¨§ ?ekat ohromn¨§ dlouho. Jist¨§ se shodneme na tom, ?e v?em, kte?í pe?ují o dlouhodob¨§ nemocné, o staré, pracují v domácnosti, pe?ují o d¨§ti nebo vykonávají podobný typ neviditelné práce, pat?í velký obdiv.
Mo?ná máte zku?enost, ?e n¨§kdy bývá hodn¨§ t¨§?ké porozum¨§t evangelijním úryvk?m, které se ?tou v kostele. V?dy je to n¨§jaký kousek, bez kontextu a bývá hodn¨§ obtí?né pochopit, co se vlastn¨§ chce ?íct. Je?í? p?irovnává v evangeliích ?asto nebeské království k n¨§?emu malému, neschopnému, slabému ve svých po?átcích, n¨§?emu, co v?ak postupn¨§ ohromn¨§ vyroste. Mo?ná si vzpomenete na ho??i?né semínko a dal?í metafory. Av?ak není to pouze Je?í? v evangeliích. Ve skute?nosti zmi¨¾uje tuto prapodivnou Bo?í preferenci pro slabé, malé, bezmocné celá Bible. V ?idovské teologii hraje velmi d?le?itou roli koncept tzv. zbytku. Jak by také ne, kdy? opakovan¨§ v d¨§jinách byl ?idovský národ tém¨§? vyhuben, a zdaleka nemluvím pouze o holokaustu. V jejich národní psyché je hluboce zako?en¨§no, ?e B?h doká?e i z mála znovu vystav¨§t nebo nechat vyr?st to, co bylo zni?eno. A? jsou to ji? Ezechielovy kosti, které ob?ivnou, ?alm 8, ve kterém B?h uml?uje své nep?átelé ústy nemluv¨¾at, nebo konec konc? p?íklad par excelance, p?íchod Spasitele na sv¨§t ve form¨§ malého bezmocného a chudého dít¨§te, které se narodí na slám¨§ v ma?tali. P?esn¨§ proti tomuto hlasit¨§ volal Friedrich Nietzsche. Bylo to pro n¨§ho naprosto odpudivé a nepochopitelné. V jeho o?ích je k?es?anství nábo?enstvím zdegenerované morálky, morálky slabých, která pouze omezuje silné. My ?ijeme v dob¨§, kdy se na jedné stran¨§ sna?íme o stále rostoucí pochopení a toleranci k jinakosti, av?ak na stran¨§ druhé spole?nost jako taková, minimáln¨§ ta západní, ztrácí kulturní chápání toho, co vlastn¨§ k?es?anská morálka je. Mnozí mluví s hrdostí o návratu k p?irozenosti a k p?írod¨§. Av?ak jak ?ekl u? zmi¨¾ovaný Nietzsche a jak se velmi snadno p?esv¨§d?í ka?dý sám v b¨§?ném ?ivot¨§, jak p?íroda, tak d¨§jiny jsou amorální, stojí tedy mimo morálky. P?íroda ?ádnou morálku nezná. Do tkaniva v¨§cí není vepsáno ?ádné dobro, pravda, povinnost, závazek. Jak praví známá základní filozofická pou?ka, z toho, jak v¨§ci jsou, nelze dovodit to, jak se mají mít. Marxistický nebo freudovský výklad ?lov¨§ka jako pouhé sou?ásti p?írody, tedy biologie, podkopává pojetí humanity a odstra¨¾uje hranice v lidském chování. Oslabují tak zapovídající p?ikázání ?neu?iní?¡°. Není-li nic svaté, pak nem??e být nic svatokráde?í. Neexistuje-li Soudce, pak ani ?ádná spravedlnost. Existuje pouze efektivnost a v?le k moci. P?íroda, d¨§jiny, i v¨§da samotná sami o sob¨§ a za sebe nevypovídají zhola nic o lidské d?stojnosti, proto?e d?stojnost vychází z lidské svobody. Svoboda je koncept le?ící mimo rámec p?írody, d¨§jin nebo v¨§dy. P?íroda je v?le k moci. Víra v ?idovsko-k?es?anské tradice zahrnuje jako svou integrální sou?ást pé?e o bezmocné. Nábo?enství je dokonalým p?íkladem toho, jak kultura nahrazuje p?irozenost. Nietzsche se nepletl, kdy? ?íká, ?e zabitím Boha nevzniká vzduchoprázdno. P?íroda i lidé nenávidí vakuum, neumí s tím ?ít. Okam?it¨§ stvo?í náhra?ky, nevíra nebo víra v nic je toti? ohromn¨§ t¨§?ká, ne-li nemo?ná. Dosv¨§d?ují to r?zné výzkumy v na?im západním sv¨§t¨§, kdy? jsme biblického Boha v kultu?e nahradili r?znými energiemi, karmou, duchy, vlivem hv¨§zd, daty narození, kartami a podobn¨§. N¨§kdy si ?lov¨§k mo?ná posteskne, kdy? vidí klesající oficiální statistiky v¨§?ících, mo?ná se ?lov¨§k ptá, zda to má v?bec smysl. Kdy? ponecháme stranou d?le?itý sociologický fakt, ?e sou?asný sv¨§t v?bec není charakterizován úbytkem spirituality, nýbr? spí?e krizí institucí a organizované formy nábo?enství, m??eme se vrátit zpátky k textu Bible. B?h Bible toti? opakovan¨§ tvo?í a nechává r?st své dílo z mali?kostí, ze slabosti, z v¨§tve, o které si v?ichni myslí, ?e je na um?ení. Jeden z nejmen?ích národ? sv¨§ta dokázal p?e?ít 400 let otroctví, 1000 let sousedství nejv¨§t?ích mocností sv¨§ta a neustále pokusy o vyhlazení a pak také druhou sv¨§tovou válku. Parti?ka nevzd¨§laných rybá?? se proti v?í pravd¨§podobnosti a logice prom¨§nila v nejv¨§t?í sv¨§tové nábo?enství.
Mo?ná nás sociologická fakta v?bec netrápí, av?ak ná? osobní ?ivot ano. Tolikrát jsme se u? pokou?eli zm¨§nit, tolikrát jsme cht¨§li být jinými, n¨§co mo?ná dosáhnout jen aby na?e snaha narazila na na?e lidské limity. Je?í? mluví o r?stu Bo?ího království v lidském srdci: ano, i v jednotlivci m??e p?inést úrodu ¨C t?iceti, ?edesáti, nebo stonásobnou. Není to n¨§co, co m??e být zp?sobeno pouze a ?ist¨§ na?í snahou. Zkusme se inspirovat tou zahradou, kterou jsem zmi¨¾oval na za?átku. A? u? ?lov¨§k spí nebo je vzh?ru, ve dne i v noci semeno klí?í a roste a ?lov¨§k ani neví jak. Pozveme-li do na?eho b¨§?ného ?ivota Zdroj ve?kerého ?ivota, který dává r?st a plodit v?emu, mohou být p?ekonány v?echny p?eká?ky, m??e se poda?it to, o co jsme se neúsp¨§?n¨§ ji? mnohokrát pokou?eli sami. Je?í? neslibuje t¨§m, co ho budou následovat, ohromné bohatství, skv¨§lou kariéru, pocty, funkce, spole?enský status. Toto v?echno mo?ná mít budeme a mo?ná ne. Av?ak to, co Je?í? nabízí, je napln¨§ní touhy na?eho srdce po n¨§?em, co ?lov¨§ka p?esahuje, nasycení a uha?ení ?ízn¨§ po smyslu. ?ivot, který je pro?ívaný jako smysluplný, obdaruje i v?echny kolem.
P. Samuel Prívara SJ je kaplanem Akademické farnosti Praha.
