PODCAST: Samuel Prívara SJ – Kristus ?ije
Vítám vás u dne?ního po?adu ani ne týden po velikono?ních událostech. Mo?ná jsme je?tě plní dojm? z toho v?eho, co se stalo, mo?ná nás je?tě h?eje pocit z náv?těvy rodiny ?i p?átel, ale dost mo?ná nás jednodu?e opět p?eválcovaly oby?ejné starosti a povinnosti bě?ného dne. Markovo evangelium nám nabízí svou poslední, ?estnáctou kapitolu, kde nacházíme na pár ?ádcích t?i p?íběhy, které jiní evangelisté rozepsali na několik stran. Je?í? se nejd?ív uká?e Marii Magdalské, pak u?edník?m na cestě do Emauz a nakonec v?em jedenácti u?edník?m ve ve?e?adle.
V?echny t?i p?íběhy za?ínají ohromným smutkem, beznadějí, strachem. Marie byla ?enou, o jejím? ?ivotě p?edtím, ne? potkala Je?í?e, toho paradoxně moc nevíme. Z biblických text? víme, ?e setkání s Je?í?em ji radikálně proměnilo. A? u? ?ila jakkoli p?edtím, rozhodla se následovat Je?í?e a poctivě ho doprovázela na v?ech jeho cestách. Dal jejímu ?ivotu smysl, měla pro co ?ít. Jeho smrt musela pro ni znamenat konec v?em těmto nadějím, znovu se p?ed ní nebo lépe ?e?eno pod ní otev?ela jáma nesmyslu a beznaděje, Marie neví, jak dál a hlavně, pro? vlastně. Vidíme její ohromný ?al, jak se nedoká?e odlou?it od obrazu Je?í?e, který si vytvo?ila. Její srdce si vytvo?ilo idol, ke kterému silně p?ilnulo a nechce se od něho odlou?it.
V témě? toto?né situaci se nachází dva u?edníci, kte?í krá?ejí do Emauz. Nevíme o nich témě? nic, dokonce ani jména. Av?ak vidíme, jak jsou zaho?klí, slepí ?alem. V jejich p?ípadě to není Mariin mo?ná a? hysterický plá?, ale spí?e rezignace, zklamání a zaho?klost. P?edtím, ne? potkali Je?í?e, měli jistě své zájmy, rodinu, práci. Sna?ili se v rámci mo?nosti ?ít dob?e, zabezpe?it svou rodinu a sebe. Pak najednou potkali někoho, kdo jim slibuje zásadní změnu ?ivota. Musí udělat tě?ké rozhodnutí. Následovat Je?í?e toti? znamená ne?ít jak v?ichni ostatní kolem. Nesta?í u? pouze ?ít dob?e. Chovat se morálně. Následovat Je?í?e vy?aduje naprosto novou logiku: odpou?tět, sna?it se neoplácet zlo zlem, mít rád dokonce i toho, kdo nám nep?eje, nepomlouvat, i kdy? máme stra?nou chu?, p?ijmout mo?ná nějaký polí?ek. Oni se ho p?esto rozhodnou následovat a první měsíce se nechají uná?et euforickými pocity, ?e dosáhli té nejú?asněj?í a největ?í změny svého ?ivota, ?e jejich ?ivot má kone?ně smysl. Zdá se, ?e v?echno funguje lépe. R?zné drobné sebezápory, modlitba, vztah s Bohem, rodinou a p?áteli – v?echno nějak jde samo od sebe. Ne ?e by se nevyskytly p?eká?ky, protivenství, obtí?e. Ale v této fázi se nějak v?echno zvládá. A najednou je konec. Nic nefunguje. Modlitba nedává smysl, ?ivotní směrování se ocitlo v naprosté mlze, ?lověk nemá sílu ani chu? krá?et dál. P?esně toto se odrá?í v té frustraci, v tom naprostém zklamání a rezignaci dvou u?edník? na cestě do Emauz. Jako bychom mohli sly?et jejich otázku: jak jsme jen mohli takovýmto zp?sobem sko?it na lep tomu Je?í?i? Tolik toho nasliboval, nějakou dobu to i fungovalo, ale co te?? Jaký to má celé smysl?
Do t?etice je?tě p?íběh s jedenácti. Vidíme stejný vzorec jako v p?edchozích p?ípadech. Zpo?átku ohromné nad?ení, následují Je?í?e, někte?í chtějí pro něho a za něho polo?it ?ivot, Petr se chlubí, co v?echno je ochoten. A najednou v?ichni utekli, Petr zradil. Sedí spolu v místnosti, ticho by ?lo krájet, ve vzduchu se vzná?í spole?né vědomí viny, selhání, zrady a zároveň obrovský smutek a nejistota. Co te??
Ve v?ech t?ech p?íbězích jsme svědky stejné dynamiky. Setkání s Je?í?em mění ?ivot, lidé se jej rozhodnou následovat, zpo?átku se zdá v?echno jako z pohádky, pozitivně jim to mění ?ivot, av?ak později p?ichází zásadní zlom: cítí se opu?těni, nemálo z nich se plácá v pocitu lítosti, sebeobviňování, pocitu selhání, ale zároveň lze cítit i hněv, obavy, frustraci. Po setkání se Zmrtvýchvstalým se v?echno mění: Marie doká?e zanechat sv?j imaginární idol, sebou vytvo?ený obraz Je?í?e a poprvé vidí p?ed sebou někoho, koho nem??e vlastnit. Někoho, kterého sice nem??e ovládat, který v?ak je s ní novým zp?sobem a nikdy ji neopou?tí.
U?edníci jdoucí do Emauz dostávají schopnost nového pohledu na svět, na ?ivot, na svou vlastní identitu. Zanechávají sebelítosti a vědí na nové úrovni svého bytí, ?e Zmrtvýchvstalý zásadně mění v?echno. Jedenáct u?edník? dostává po setkání s Je?í?em novou a zcela zásadní ?ivotní jistotu, která jim umo?ní set?ást v?echnu negativitu a sentimentalitu, zapálí jejich srdce tak, ?e je u? ?ádné p?eká?ky nezastaví.
V?imněme si, ?e ve v?ech p?ípadech setkání se Zmrtvýchvstalým se tvo?í nová identita, která umo?ní lidem, aby dokázali zanechat strach, nedali se zválcovat starostmi, nejistotou, r?znými negativními pocity a v?ichni, ka?dý z u?edník? a u?ednic dostává od Je?í?e poselství: jděte a hlásejte evangelium. Někte?í slovem, av?ak v?ichni svým ?ivotem. Myslím, ?e toto je poselství i pro nás. My jsme sice Je?í?e nepotkali stejným zp?sobem jako Marie, emauz?tí u?edníci nebo Jedenáct ve ve?e?adle, nemohli jsme vlo?it prst do jeho ran jako Tomá?, av?ak máme zku?enost Bo?í p?ítomnosti v na?em ?ivotě. Zakusili jsme v některých chvílích, ?e B?h je ?iv, ?e je s námi, ?e se stará, ?e s námi komunikuje.
Je?í? posílá po svém zmrtvýchvstání Marii i dal?í u?edníky do Galileje, tedy na místo prvního setkání. Jako by jim ?íkal, jděte zpátky, tam, kde jste mě zakusili, kde jsme spolu tolik pro?ili a p?ipomeňte si, jaké to bylo. Na?erpejte sil, proto?e já jsem a budu s vámi neustále, i kdy? jiným zp?sobem. Mo?ná m??e tento postup poslou?it i pro na?i inspiraci. Vra?me se na místa, kde jsem zakusili setkání s Pánem. Nejen v intelektuální paměti, vra?me se tam i v emocích, ve zku?enosti. Jaké to bylo tehdy, kdy? jsme Boha cítili, kdy? jsme věděli, ?e tam je, ?e mu na nás zále?í? Pro?ijme znovu ty kouzelné okam?iky, které nám daly chu? vě?it a krá?et s Je?í?em. On nám toti? slíbil, ?e bude s námi v?dy, po v?echny dny a? do skonání ?asu. A to i tehdy, kdy? ho necítíme, nevidíme, nevnímáme. Krá?í s námi jako tichý pr?vodce. Nezapomeňme na to.
