PODCAST: Samuel Pr¨ªvara SJ ¨C Nebe a peklo
Jsem p?esv¨§d?en, ?e v¨§t?ina z vás byla alespo¨¾ jednou v ?ivot¨§ na n¨§jaké svatb¨§. Je to událost, kdy se alespo¨¾ na chvíli dají r?zné spory a nesrovnalosti stranou, v?ichni se hezky oble?ou a alespo¨¾ v ideálním p?ípad¨§ se t¨§?í z lásky dvou lidí. Nebo pokud uvedu jiný p?íklad: mo?ná znáte pocit, kdy? vá? syn ?i dcera, nebo mo?ná vy sami, zaknihujete n¨§jaký velký ?ivotní úsp¨§ch. Zah?eje vás to u srdce, pocítíte jistou euforii. Jist¨§ znáte, jak je to pak na v?ech náv?t¨§vách a setkáních, kde se pochlubíte. Poslední p?íklad, mo?ná trochu banáln¨§j?í, av?ak o to b¨§?n¨§j?í: jist¨§ se vám stalo, ?e jste ztratili n¨§kde klí?e nebo doklady. Nejd?ív v panice prohledáte místa, kde jste byli naposledy, a kdy? nic nenacházíte, panika je?t¨§ stoupá. Voláte lidem, s kterými jste byli a kte?í by mohli pomoct. P?ed o?ima se vám p?ehrávají v?echny ty fronty, co budete muset vystát, kolik to bude stát, v?echen ten pot?ebný ?as, námaha, peníze. Najednou, kdy? je objevíte, spadne vám ze srdce kámen, temná oblaka se najednou rozptýlí a ve va?i du?i zazá?í sv¨§tlo ¨C obvoláte v?echny lidi, kte?í vám pomáhali a zru?íte s ohromnou radostí poplach. V?echny tyto p?íb¨§hy mají n¨§co spole?ného: ohromnou radost, kterou si nenecháváme pro sebe, ale sdílíme.
P?esn¨§ toto je poselství t?ech p?íb¨§h? patnácté kapitoly Luká?ova evangelia. Sly?íme nejd?ív o ztracené ovci, kterou se vydá hledat pastý?, p?i?em? zanechá ostatních 99; posléze jedna ?ena ztratí minci a zoufale ji hledá s kamarádkami, a nakonec je to veleznámý p?íb¨§h milosrdného otce. V?echny t?i p?íb¨§hy jsou uvedeny sporem Je?í?e s farizeji, kdy? se p?ou o to, pro? se Je?í? stýká s h?í?níky. T?i p?íb¨§hy jsou jeho odpov¨§dí na jejich otázku.
Pro m¨§ osobn¨§ je p?íb¨§h milosrdného otce nejlep?í metafora pro nebe a peklo v celé Bibli, nejlep?í popis Bo?í otev?ené náru?e. Rád bych p?iblí?il n¨§kolik zajímavosti z tehdej?í kultury, které nám pomohou lépe vhlédnout do této metafory. Situace popsaná v p?íb¨§hu dob?e odpovídá zvyklostem Blízkého východu prvních století. Bylo zvykem, ?e prvorozený syn zd¨§dí v?echna pole, aby se nerozm¨§l¨¾oval tento typ majetku. Ov?em toto nebylo nic neobvyklého je?t¨§ relativn¨§ nedávno i v Evrop¨§. Mlad?í synové dostali n¨§jakou ?ást movitého majetku ¨C byl-li n¨§jaký ¨C a museli zkou?et ?t¨§stí n¨§kde jinde. Tedy pokud nez?stali pracovat ve slu?b¨§ nejstar?ího bratra. Mlad?í syn na?eho p?íb¨§hu si vy?ádá od otce sv?j podíl a vydává se do dalekého sv¨§ta. Rozma?ilým zp?sobem ?ivota o v?echno p?ijde, a jeliko? nemá nic, za?ne slou?it. Pase vep?e. To nám dává jisté poznání, ?e se muselo jednat o ne?idovskou komunitu a mlad?í syn si musel zajít na tehdej?í pom¨§ry opravdu daleko. V oné zemi vypukne veliký hlad a on se rozpomíná na lah?dky v dom¨§ svého otce. Lituje svého ?inu a chystá se na návrat. Velmi dob?e rozumí, ?e sv?j privilegovaný status syna ztratil, av?ak doufá, ?e se bude moci dát zam¨§stnat jako jeden z d¨§lník?. Kdy? se p?eneseme v ?ase a v prostoru k otci, nalezneme ho, jak vychází p?ed sv?j d?m a vyhlí?í z dálky. V na?ich pom¨§rech, kdy i otcové vyjad?ují své city, neshledáváme na popisu otcova chování nic divného. Av?ak pro literaturu prvního století se jedná o velmi zvlá?tní v¨§c: Otec ve?ejn¨§ vyjad?uje své city. A nejen to: kdy? zahlédne svého syna, rozb¨§hne se mu vst?íc ¨C v¨§c neslýchaná na tu dobu. Otec b¨§?í naproti synovi a syn se nadechuje, ?e mu ?ekne dlouhou omluvu, kterou se jist¨§ zpam¨§ti u?il celou cestu. Po dvou v¨§tách ho v?ak otec zastavuje, nedá mu domluvit, obejme ho a okam?it¨§ chce svou radost komunikovat ostatním. Naká?e slu?ebník?m, aby p?ipravili hostinu. V Bibli je svatba, hostina nebo ve?e?e symbolem pro nebe. Není divu: v té dob¨§ byl hlad b¨§?nou v¨§cí a hladomory pravideln¨§ ni?ily ?ást populace. Mnoho oby?ejných lidi m¨§lo velmi ?ivou zku?enost s tím, co znamená mít hlad. Proto byla pro n¨§ p?edstava neomezeného mno?ství vybraného jídla a pití velmi lákavou p?edstavou nebe. Myslím, ?e ta p?edstava byla v?em lidem velmi srozumitelná a lákavá. B?h Otec tedy nepou?tí do nebe dokonalé, nevá?í na váhách zásluhy. Ka?dému obrácenému h?í?níkovi ?íká s radostí poj?, a zve ho na obrovskou hostinu. Vstupenkou není dokonalost, bezh?í?nost, absolutní dodr?ování zákona. Syn splnil jedinou pot?ebnou podmínku. Up?ímn¨§ lituje a vrací se k Otci. Neplácá se ve své lítosti, ne?íká, ?e není hodný, a ?e proto rad¨§ji p?jde opa?ným sm¨§rem ne? Otec. Není to spekulant, který kalkuluje, co si je?t¨§ m??e dovolit a co mu u? u Otce neprojde. Chápe velmi dob?e, ?e musí hrát vabank. ?e v ?ivot¨§ ztratil v?echno a jeho jedinou nad¨§jí je Otcovo milosrdenství. Av?ak jak jist¨§ víte, p?íb¨§hu není konec. Star?í syn se vrací z pole, diví se té hudb¨§, radosti a v?ni pe?eného masa. Poté, co se dozví d?vod, odmítá vejít. Otec t¨§chto dvou syn? z pohledu ?idovské kultury d¨§lá op¨§t n¨§co neslýchaného. Vychází ven a prosí ho. V ?idovské, ?ecké i ?ímské kultu?e m¨§l p?itom otec nad svým synem absolutní právo. ?ímané to vypracovali do tzv. patria potestas, kdy synové byly legáln¨§ otcovým majetkem. Star?í syn tedy z tohoto hlediska nem¨§l právo nevyplnit v?li svého otce. V té dob¨§ bylo nemyslitelné, aby odmítl takto explicitn¨§ to, o? ho otec ?ádá. Místo toho, aby ho otec nechal p?ivést násilím, vychází za ním ven. Je to velmi hezký symbol Boha, který vychází, aby nás hledal. Aby nás p?esv¨§d?oval k návratu, k tomu, abychom ve?li na jeho hostinu. Tento jeho syn vydává pozoruhodné prohlá?ení: nikdy jsem se proti tob¨§ neproh?e?il. V?dy plním to, co jsi mi p?ikázal. V?echno d¨§lám tak, jak chce?. Odmítá vejít do radosti svého otce, na hostinu, do nebe, proto?e nechce být na jednom míst¨§ s tím, kdo si to nezaslou?í. Dokonalý obraz pekla. Ne trest za h?íchy, ne odsouzení, proto?e jsme propadli na n¨§jakém po?ítadle zásluh. Tam by tento star?í syn exceloval. On v?ak nedokázal pochopit, jak by mohl jít na hostinu s tím svým h?í?ným bratrem. Je plný nenávisti, závisti, resentimentu. Zkuste si p?edstavit, ?e to nejhor?í pro n¨§ho muselo být to, ?e z?stal sám. Sám venku za zav?enými dve?mi, ve tm¨§. P?es okno se mo?ná díval dovnit?, kde se lidé radují.
V?echny t?i p?íb¨§hy jsou o sdílené radosti z toho, kdy? se nalezne to, co bylo ztraceno, kdy? se ztracený ?loví?ek vrátí ke svému Otci. Zvlá?t¨§ poslední p?íb¨§h ukazuje, ?e B?h je ochotný ud¨§lat opravdu cokoli, aby se jeho dít¨§ vrátilo zpátky. Pro h?í?níky i dokonalé vychází ven, hledá je, zve a t¨§?í se z jejich p?ítomnosti. S velkým smutkem a t¨§?kým srdcem respektuje ty, kte?í se rozhodli nevejít do jeho spole?nosti. Neve?li ne proto, ?e by je vrátný nepustil, nýbr? proto, ?e se oni sami rozhodli odmítnout nabídku svého otce.
V?em nám v ?ivot¨§ p?eji, abychom si pamatovali, ?e a? u? ud¨§láme v ?ivot¨§ cokoli, a? u? ná? pád bude jakkoli hluboký nebo velký, B?h nep?estává vyhlí?et ná? návrat. Pamatujme v?ak také na to, ?e respektuje také na?e rozhodnutí, pokud mu ?ekneme na?e ne na jeho pozvání.
P. Samuel Prívara je jezuitský kn¨§z, farní viká? Akademické farnosti Praha
