PODCAST: Petr Mucha – Svatá demokracie
Milí p?átelé,
dovolte mi za?ít krátkým pozorováním.
V kavárně obchodního centra si u ?aje krátím ?as ?ekání na servis mého auta. Pozoruji velkým oknem dění na parkovi?ti p?ed centrem. Mezi mnohými p?ijí?dí i mu? st?edního věku. Zaparkuje na parkovacím stání, pomalu vystoupí a opíraje se o berle zvolna obejde v?z. Opatrně vytáhne ze zavazadlového prostoru slo?ený invalidní vozík, který zru?ným úchopem ruky p?ipraví a posadí se na něj. Poté co zamkne v?z se ru?ním pohonem vozíku sna?í pohybovat do mírného kopce směrem ke vchodu do centra. Jeho po?ínání si v?imne mladá ?ena, která p?eru?í vykládaní svého nákupu do auta, p?isko?í k němu a vozík s ním odtla?í a? ke vchodu do obchodního centra. Mu? ji odmění úsměvem a oba se poté vydají za svými zále?itostmi.
O chvíli později p?ijí?dí velký sportovní v?z a zaparkuje p?ímo p?ed hlavní vchod centra. Mladý ?idi? si ani nev?imne, nebo prostě ignoruje, ?e v tom místě je zákaz zastavení, ozna?ený z?etelně na svislé i vodorovné zna?ce. Chvíli postává u auta, hraje si mobilem a nev?ímá si ani toho, ?e jeho v?z lidé, v?etně na?eho invalidního vozíku, ?i několika maminek s ko?árky, musí náro?ně obcházet. Poté zamkne sv?j sportovní v?z, zmizí v nákupním centru a odsoudí tak několik desítek dal?ích lidí k náro?nému obcházení jeho velkého vozu. Prostě sorry, já chci stát tady, blízko vchodu…
Dvě odli?ná, témě? protikladná jednání na ve?ejnosti v??i druhým. Obě zmíněné události p?sobí silným nábojem a poselstvím. Ukazují r?zné zp?soby, jak se lze projevovat v??i spoluob?an?m, v??i svému okolí, jak lze jednat ve ve?ejném prostoru. Nazna?ují, jak ho lze kultivovat, anebo kontaminovat.
17. listopadu si p?ipomeneme ji? 34. výro?í daru svobody, který jsme dostali s pádem komunistického totalitního re?imu. Den boje za svobodu a demokracii je nesporně jedním z na?ich nejaktuálněj?ích spole?enských svátk?. Svoboda je velký dar, ale i odpovědnost. A demokracie je prostorem, v něm? se na?e svoboda m??e realizovat. Ka?dým svým úkonem vzájemnosti, solidarity, anebo sobectví ?i bezohlednosti, utvá?íme ve?ejný prostor a mravní klima na?í demokratické spole?nosti. Je na ka?dém z nás, jak dar svobody vyu?ijeme a jakým duchem bude na?e spole?nost nesena. Jak ostatně ukazuje i vý?e popsané dění na parkovi?ti obchodního centra.
Moderní liberální demokracie a její klí?ové hodnoty mají své ko?eny v k?es?anství. Hodnota a d?stojnost ka?dého ?lověka - ob?ana, stejně jako celý koncept lidských a ob?anských práv, vychází ji? z biblického pojetí ?lověka jako Bo?ího obrazu. Princip plurality, tak typický pro západní demokratickou spole?nost, zase nachází svou inspiraci v teologii apo?tola Pavla, v jeho obrazu rozmanitých úd? a jednoho těla. Benediktinská mni?ská tradice zase ustanovila zásadu rovnosti aktivního i pasivního volebního práva ka?dého jedince. A v neposlední ?adě st?edověký zápas církve o investituru polo?il základ pro princip rovnováhy mocí v pozděj?í západní demokratické tradici.
Moderní liberální demokracie je tak do jisté míry výsledkem vlivu k?es?anských hodnot na utvá?ení spole?enského ?ádu. Ur?itě není dokonalým systémem a ji? Winston Churchill poznamenal, ?e jde ?o nejhor?í zp?sob vlády, s výjimkou v?ech ostatních, které jsme vyzkou?eli p?ed tím“. Lze ji ozna?it za spole?enský systém, který zatím nejlépe umo?ňuje lidský rozvoj v k?es?anském smyslu. Systém, který ?lověku nabízí svobodu, ale i dal?í pot?ebné podmínky k jeho rozvinutí.
V posledním století demokracie zároveň ukázala, ?e lépe ?elí spole?ným výzvám, ne? autoritativní a totalitní re?imy. Demokratické systémy nakonec lépe obstály jak v obou světových válkách a ve válce studené, tak i v nedávných výzvách, jako byla nap?íklad pandemie covidu 19. Na rozdíl od autokracií a totalitních re?im?, charakteristických soust?eděním moci, je toti? demokracie zalo?ena na diskusi, v ní? p?i hledání kreativních ?e?ení dostává prostor daleko více jedinc?.
Z mnoha stran dnes sly?íme, ?e demokracie je v krizi. A nesporně tomu tak je. V ?adě stát?, které byly po generace ba?tou demokratických princip?, vidíme jejich erozi. Mnoho zemí, které se skoro p?ed pětat?iceti lety vyno?ily z okov? totality do svobody jakoby dnes sklouzávají zpátky a p?iklánějí se k autoritativním formám vládnutí. Na otázku, pro? se tak děje, se ji? sna?í odpovědět mnoho odborných analýz. Nej?astěji zmiňují ekonomické a sociální faktory, nezvládnuté procesy globalizace, ale i nástup sociálních sítí. V?echny tyto faktory ur?itě hrají nějakou roli. P?esto se ?ada autor? p?iklání k tomu, ?e podstatou krize demokracie je p?edev?ím krize mravní.
Ji? francouzský sociolog Alexis de Tocqueville zd?razňoval, ?e mravy jsou skute?nou silou svobodné spole?nosti. Zákony jsou v?dycky vratké, pokud se neopírají o mravy. Svoboda jednotlivce je pak prostorem k mravnímu rozvoji. Americký filozof Michael Novak k tomu dodává, ?e v demokracii nemá jít pouze o svobodu ?od“ ně?eho, ale p?edev?ím ?pro“ něco, pro dobro vlastní i sdílené. Demokracie tak závisí na mravním úsilí víc ne? nedemokratické spole?nosti, proto?e závisí na svobodných rozhodnutích svých ob?an?. To ji v?ak, pokud se o to jednotliví ob?ané sna?í, ?iní zároveň silněj?í.
Kvalitu demokracie utvá?í to, jak se ka?dý z nás projevuje ve ve?ejném prostoru, jak jednáme v ka?dodenních situacích coby ob?ané. Spole?enské mravní klima bu? kultivujeme, nebo erodujeme. Jak ukazuje ná? úvodní p?íběh z parkovi?tě obchodního centra, svým jednáním ve ve?ejném prostoru máme ka?dodenní p?íle?itosti ur?ovat kvalitu sou?ití ve spole?nosti. Jestli?e se dnes hovo?í o krizi demokracie, ?e?ením ur?itě není návrat k p?ed-demokratickým autoritativním re?im?m. Lep?í alternativa dne?ní formě demokracie není v minulosti, ale v její kultivaci a vytvá?ení lep?í podoby demokracie pro budoucnost.
K tématice demokratické krize se ji? několikrát vyjád?il i pape? Franti?ek. Ve své encyklice Fratelli tutti varuje p?ed extrémy. Zejména p?ed populismem, který pro své mocenské zájmy demagogicky vyu?ívá legitimní po?adavky demokratického lidu. Vábeni líbivými hesly jsou ?asto lidé ochotni p?edat moc do rukou populist? a autokrat?, kte?í jim pak za?nou svobodu omezovat a stát ovládnou pro sebe. Jak to ostatně vidíme v některých zemích na východ od na?ich hranic.
Franti?ek v?ak kritizuje i prosazování takových liberálních forem, za kterými se skrývá extrémní individualismus a ekonomické zájmy mocných. Zd?razňuje p?i tom, ?e demokracie znamená vládu lidu a lid je více ne? jen pouhý sou?et jednotlivc?. Mnozí dnes toti? na demokracii p?ijímají jen prvek svobody, ale zapomínají na odpovědnost a solidaritu, které k ní rovně? pat?í. Za liberální princip schovávají své individuální sobectví a nechu? se sdílet s těmi, kte?í jsou, by? nezaviněně, méně úspě?ní. Demokracie v takovém pojetí by byla jen d?unglí a boji?těm silných.
Franti?ek volá po takové reformě demokracie, která umo?ní ?ir?í participaci v?ech a která je zároveň solidární. Vyspělé demokratické spole?nosti se poznají p?edev?ím podle toho, nakolik se solidarizují s těmi nejslab?ími, a to nejen na úrovni státních institucí, ale p?edev?ím na úrovni ob?anské spole?nosti. Ti nejslab?í jsou v jistém smyslu pro spole?nost darem, nebo? jí dávají p?íle?itost, aby se humanizovala, ?inila citlivěj?í, a aby se mravně kultivovala. Dávají nám p?íle?itost, aby se v nás projevilo to lep?í, to, co je v posledku podstatněj?í. Nejspí? i to měl pape? Franti?ek na mysli, kdy? v jednom ze svých projev? spojil kultivaci demokracie s ideálem civilizace lásky, jak o ní hovo?il Jan Pavel II.
A tohle v?e za?íná v na?em ka?dodenním jednání ve ve?ejném prostoru. V ka?dém na?em projevu v??i spoluob?an?m na ve?ejnosti. Chceme-li tedy oslavit svátek demokracie, soust?e?me se na na?e malé skutky solidarity ve spole?nosti. Kultivujeme tím mravní klima spole?nosti a zároveň jaksi posvěcujeme demokracii…
Petr Mucha, teolog a vysoko?kolský pedagog
