Elva Frouz: Ot?esy a ticho
Za?átkem leto?ního ?íjna jsem doprovázel kontemplativní duchovní cvi?ení na ?umavě. Bydleli jsme na útulné chalupě s krásnou vyhlídkou na jeden z hlavních h?eben?. Skupina ú?astník? byla od po?átku velmi motivovaná vyrazit na cesty do hor i do vlastního srdce.
Kromě prvního dne, kdy hory ukázaly spí?e zachmu?enou a de?tivou tvá?, byla po vět?inu ?asu modrá obloha. Te? mimo sezónu a mimo víkendy byly cesty témě? liduprázdné. Podzim barvil stromy a kromě ?umění větru a zur?ení vody bylo sly?et opravdu hluboké ?umavské ticho.
Na?e horské exercicie mají sv?j zaběhaný rytmus a styl: ?asně ráno se jdou zájemci spole?ně protáhnout ven, p?ed snídaní je hodina pro tichou modlitbu. Po snídani odcházíme ?i odjí?díme do hor – putujeme, ob?as se zastavíme a vnímáme to, co je: vnit?ní i vněj?í krajinu. Během dne nabídneme ú?astník?m promluvu, jejím? smyslem je doprovázet, inspirovat, nabídnout oporu. Obědváme venku u prost?eného ?átku, odpo?íváme. Jdeme dál. Sedíme v krajině. Sly?íme ticho. V pozdním odpoledni se vracíme zpět, je ?as pro odpo?inek. P?ed sedmou ve?e?íme. Ve?er spole?ná tichá modlitba, tak jako ráno. Kdo chce, jde na osobní rozhovor. P?ed spaním se mo?ná je?tě někdo dívá na hvězdy. Po celý ?as zachováváme ml?ení, s výjimkou promluv a osobních rozhovor? s doprovázejícími.
Tohle nastavení programu, koncentrace a laskavá pozornost ú?astník? tvo?ily spolu s kopci, ?ekami a potoky ú?asný rámec pro pokojně a intenzivně strávený ?as.
Jen?e ?íci jen tohle v?echno by znamenalo zaml?et jednu podstatnou skute?nost: Den p?ed za?átkem exercicií zaúto?il Hamás na Izrael. V?ichni to p?ed odjezdem viděli nebo sly?eli ve zprávách. A p?esto?e během duchovních cvi?ení nemají frekventanti komunikovat s vněj?ím světem, byla tí?ivá skute?nost války a násilí stále latentně p?ítomna. Zejména ti, kdo jsou citlivěj?í k bolestem světa, se p?i osobních rozhovorech svě?ovali, jak moc se jim p?ipomíná.
Navíc: Jedna z nás měla blízké p?íbuzné v Izraeli. Vzhledem k situaci si mohla ponechat zapnutý telefon a ob?as zavolat, zda jsou její blízcí v po?ádku. P?i jednom takovém volání za?ila ?ok – p?ímo během hovoru sly?ela, jak na druhém konci náhle zní siréna poplachu, jak vybuchují rakety, jak se volajícímu zrychluje dech a jak bě?í do úkrytu. Sna?il jsem se jí poskytnout maximální podporu, ale je jasné, ?e takovou zku?enost je extrémně náro?né zpracovat. Jakoby válka byla náhle mezi námi. Nebylo mo?né (a ani nebylo cílem) p?edstírat, ?e ná? ?umavský ráj le?í v nějakém jiném světě, ne? je ten, kde se v tu samou chvíli v?echno chvěje úzkostí. Bylo pot?eba krok za krokem hledat, nakolik vněj?í nejistoty p?ipomínat – abychom p?ed nimi ve strachu nezavírali o?i, ani se jimi nenechali zavalit.
Ve velmi koncentrované podobě jsme tak zakusili, co se děje vlastně neustále: Neustále je v na?em světě promícháno spo?inutí s chaosem, úleva s bolestí, bezpe?í s ohro?ením. Jsou místa pokoje a místa boje, a někdy se to jedno ne?ekaně p?elije v to druhé.
Vyhledáváme spo?inutí a pokoj, je to sebezáchovné a ob?erstvující. Ústraní obnovuje síly, vrací nás k nadhledu, ?istí vnit?ní pramen. Někdy je pot?ebné, ba nutné, uchýlit se do krásných hor, do poustevny, do exerci?ního domu, do pokojné samoty, abychom nezapomněli na světlo, aby se nám výroky o něm nestaly jen ze zvyku opakovanými větami. Ka?dý snad víme nebo aspoň tu?íme, co nám v takových návratech k naději, k Bo?ímu království mezi námi a v nás reálně pomáhá.
Nejde ale o to, abychom trvale unikali p?ed v?ím, ?ím právě ?ije ná? v mnoha ohledech nemocný a bolavý svět. Jako Kristovi u?edníci si smíme p?ipou?tět, ?e síly destrukce a zmaru p?sobí, a to někdy velice viditelně. ?as od ?asu jsou d?sledky tak sugestivní, ?e mají sklon zakrýt nám celý obzor a p?ipravovat nás o naději. Právě vnit?ní jistota, ?e jsme v Bo?ích rukou, znovu a znovu obnovuje d?věru, ?e ?厂惫ě迟lo ve tmě svítí a tma ho nepohltila“.
To, co nám ob?as náhle vpadne do ?ivota, nemusí být jen konflikty vedené aktuálně ?někde jinde“. I v lidském nitru to umí vybuchovat, rozeznívají se poplachy, vedou se války. Sna?íme se pak uniknout p?ed nebezpe?ím, p?ekonat krizi, najít úkryt. I pak platí, ?e p?ed tí?ivou vnit?ní realitou nemusíme zavírat o?i. I ve vnit?ní krajině jsme znovu a znovu zváni na vrcholky hor, k potok?m a pramen?m.
?Vysvobo? nás ode v?eho zlého, Bo?e, a dej na?im dn?m sv?j mír. Smiluj se nad námi a pomoz nám: A? se nikdy nedostaneme do podru?í h?íchu, a? ?ijeme v bezpe?í p?ed ka?dým zmatkem ...“ modlíme se p?i ka?dé bohoslu?bě. ?ít v bezpe?í p?ed ka?dým zmatkem neznamená utíkat za ka?dou cenu p?ed riziky, vyhýbat se bolesti, ignorovat nepokoj.
?etli jsme p?ed ?asem Je?í?ovu odpově? na záludnou otázku farizej?, zda je dovoleno platit daň císa?i. Jistě máme v ?ivé paměti odpověd: Co je císa?ovo, císa?i, co je Bo?í, Bohu. Také tenhle výrok smíme vztáhnout k na?emu tématu – svět si vy?aduje své, mimo jiné volá po pozornosti. Nemáme a nemusíme mu ji odpírat. Jen zároveň a p?edev?ím mějme na paměti, ?e Bohu nepat?í jen nějaké díl?í aspekty na?eho ?ivota, ?e se mu smíme a máme vydávat ka?dý z nás úplně celý.
Mám moc rád báseň Nejdel?í cesta je do nitra ze sborníku Slova poutníka. Pí?e se v ní mimo jiné tohle:
?….V p?ítomném okam?iku
opou?tím v?echny své plány, starosti a strachy
a kladu je do tvých rukou, Pane.
Uvolňuji sev?ení, kterým je dr?ím,
a p?enechávám je tobě.
?ekám na tebe – naplněn dychtivostí.
Ty ke mně p?ichází?
a já se nechávám tebou vést.
Za?ínám cestu do nitra.
Putuji do sebe,
k nejvnit?něj?ímu jádru své existence, kde p?ebývá?.
V tomto nejhlub?ím bodě mého já
jsi ty odjak?iva p?ede mnou.
Ty tvo?í?, o?ivuje? a posiluje? bez ustání
celou mou bytost.“
B?h, za kterým a se kterým jdeme, není jen protěj?kem, partnerem a pr?vodcem. Je také na?ím prost?edím k ?ivotu, ve kterém ?se pohybujeme a jsme“ – a je také nejhlub?ím st?edem, ke kterému a do kterého se smíme vracet. V?dy? zdroj bezpe?í si neseme v?ude s sebou: vnit?ní kom?rku k setkání s Pánem, pokojné místo v srdci, oázu hlubokého míru. Pokud se tam nau?íme vracet a pít z toho nejlep?ího pramene, lépe se vyrovnáme s nárazy nepokoje, kterých je sou?asnost více ne? plná.
Obnovovaná d?věra v sílu ?ivota nás provede a pronese skrze v?echny ot?esy dál a dál.
Elva Frouz je stálý jáhen, provozuje spolu se svou ?enou a okruhem p?átel v Holost?evech.
