Samuel Prívara: Zradit Krista
Evangelium na dne?ní den je z Luká?e a Je?í? v něm mluví o zapírání. Někomu se mo?ná vybaví z film? nebo knih popisy hrdinského svědectví prvních k?es?an? o jejich ví?e, jinému zase o nic méně odvá?né skutky k?es?an? v minulém století za vlády totalitních re?im? nacismu a komunismu. Je mezi námi je?tě nemálo těch, kte?í na vlastní k??i za?ili komunistický útlak a tě?ká dilemata ohledně věrnosti své ví?e. A i dnes nemálo lidí p?ichází k rozhovor?m s tím, ?e si neví rady s otázkou vyznání vlastní víry. Jak mluvit o vlastní ví?e mezi spolu?áky, kolegy, v kolektivu, který je vět?inou nevě?ící. Jak tedy nezap?ít a zároveň nebýt za toho divného?
P?esto, ?e jsou to v?echno velmi vá?né a d?le?ité otázky, já bych se dnes rád zamě?il je?tě na jinou dimenzi zapírání Krista. Je?í? p?i?el na tento svět, aby nám ukázal pravou tvá? Boha, aby nám p?inesl dobré poselství o tom, ?e B?h je v?dy s námi, ?e nás má rád, ?e se neustále sna?í o na?i záchranu, ?e trpělivě ?eká na ná? návrat a ?e totálně respektuje na?i svobodu. Nepopírá spravedlnost svého Otce, ale dává d?raz na jeho laskavost a milosrdenství. Roz?i?uje a doplňuje u?ení Jana K?titele, který hlásal blí?ící se den hněvu, sekyru p?ilo?enou na ko?eny stromu, oheň, který zni?í nepravost. Je?í? mluví o milosrdném otci, který ?eká na návrat svého syna, o kvo?ně, která shroma??uje ku?átka pod svá k?ídla. Je?í? se zlobí na farizeje pro tvrdost srdce, proto?e up?ednostňují na?ízení a p?edpisy p?ed lidským osudem, dodr?ování soboty p?ed záchranou lidského ?ivota.
Bohu?el se v pr?běhu staletí nez?ídka stalo z na?eho k?es?anství p?esně to, co Je?í? kritizuje. Zvlá?tě od 18. století za?al p?evládat filozofický dualismus Reného Descarta a světonázor vět?iny lidí utvá?ela newtonovská fyzika s velkolepým obrazem Boha, který je někde tam venku, Boha, který z majestátní vzdálenosti ?ídí mechanický vesmír. A p?esto, ?e věda tento obraz světa dávno zavrhla, v praktickém ?ivotě k?es?an? z?stali některé postoje, které z tohoto pohledu na svět vyplývají:
· Pro mnohé jsou vněj?í úkony mnohem d?le?itěj?í ne? vnit?ní postoje. Pod pojmem ?vněj?í úkony“ myslím r?zné rituály, zamě?ení se na konání dobrých skutk?, vykonávání post?, almu?en a tělesného pokání. V?bec tady nejde o to, ?e by liturgie, dobré skutky, almu?ny, p?st nebo pokání byly ?patné. Kritika je zamě?ena na p?ehnaný d?raz na tyto praktiky bez odpovídajícího správného vnit?ního postoje.
· Druhý postoj podvědomě po?ítá s tím, ?e jsem to já jako vě?ící k?es?an, který iniciuje dobré skutky a B?h mě pak za ně pat?i?ně odměňuje. Evangelium v?ak naopak u?í, ?e B?h iniciuje v?echny dobré skutky prost?ednictvím inspirace Duchem, který v nás p?ebývá, zatímco my pozorně nasloucháme a uskute?ňujeme to, co nám Duch navrhuje.
· A nakonec je?tě t?etí postoj je typický svou starostí o to, jak se dostat do nebe na konci ?ivota, p?i?em? zapomíná na uplatňování lásky k Bohu a bli?nímu tady a te?. Tento p?ístup k ?ivotu a ví?e v podstatě podporuje sjednávání s Bohem, kup?í s ním, abychom se tak?íkajíc vyhnuli peklu nebo zkrátili o?istec. Av?ak evangelium nás vybízí k tomu, abychom milovali Boha tady a te? a rovně? abychom milovali své bli?ní stejnou bezpodmíne?nou láskou, jakou Je?í? miloval nás.
Kdy? se podíváme na Písmo, Je?í? nás u?í jiným postoj?m, ne? jsme si právě zmínili.
· U?í nás, ?e vnit?ní motivace je d?le?itěj?í ne? vněj?í ?iny.
· ?íká, ?e k?es?anská tradice je ?ivou zku?eností evangelia, je to ?ivá víra mrtvých, která se vyvíjí. Tradicionalismus naproti tomu je mrtvá víra ?ivých. Je?í? se proti takovým postoj?m rázné ohrazuje v evangeliu.
· Jak ji? bylo nazna?eno, B?h není někde tam venku, daleko od nás. Podle Písma je ?já v Bohu“ a ?B?h v já“. Duch v nás p?ebývá jako dynamický zdroj inspirace pro v?echny na?e dobré skutky. Pokud by B?h byl pouze někde tam venku, v nějakém vzdáleném nebi, jak máme k Němu vystoupat? Pokud se nám po několika pokusech neda?í k Němu p?iblí?ít, velmi lehko dospějeme k závěru – tohle asi není nic pro mě. Jak ?íká Thomas Keating, není mo?né projít zkou?kami duchovního ?ivota, pokud si myslíme, ?e B?h je milion kilometr? daleko a ?e k němu musíme ?plhat, nebo ?e se musíme u?init hodnými Boha.
· Dobrý a věrný k?es?an je ten, kdo ?ije evangelium v ka?dodenním ?ivotě, a ne ten, kdo o něm pouze ?te nebo se sna?í manipulovat s Bohem podle svých konkrétních pot?eb. B?h neslibuje v evangeliu pe?ené holuby, které budou padat do úst těm, kdo budou konat dobré skutky. Tzv. evangelium prosperity, které hlásá r?zná dobra na tomto světě jako odměnu za dobré skutky nemá nic spole?né spolu s evangeliem Kristovým. Blahoslavenství, která vyjad?ují ideál ?těstí, jak jej p?edstavil Je?í?, ve skute?nosti u?í, ?e lidé pro svou víru také trpí a jsou pronásledováni.
· No a nakonec nám Bible p?edkládá, ?e je t?eba pěstovat lásku k Bohu tady a te?, a nepracovat pro budoucí odměnu nebo hromadění nebeských záruk. Celý syndrom odměny a trestu je d?sledkem velmi dětského postoje v??i Bohu, u dospělých by se v?ak měl rozvinout ve zralej?í postoj, pokud je jejich nábo?enská výchova skute?ně adekvátní. Namísto starostí o záruky pro budoucí ?ivot je t?eba d?vě?ovat Bohu a vě?it, ?e pokud v tomto ?ivotě děláme, co m??eme, abychom milovali Boha a slou?ili bli?ním, B?h se postará o budoucnost.
Je?í? se p?esně o tyto věci hádal s farizeji, kdy? tvrdil, ?e jsou jako obílené hroby – zvenku krásně nazdobené a uvnit? plné mrtvých kostí. Dovolím si tvrdit, ?e Krista zrazuje ka?dý ?lověk, který zrazuje jeho postoje, jeho ?ivotní styl, jeho motivace a místo toho nabízí nebo dokonce vnucuje sadu p?edpis?, pravidel, nebo nějakou formu tradicionalismu.
V?em nám p?eji, abychom se sna?ili ?ít k?es?anství tak, jak ho chtěl Je?í?, ?ivé a se zájmem o Boha a bli?ního. Mějte se hezky, budu se tě?it zase někdy p?í?tě.
Samuel Prívara je jezuitský kněz, farní viká? Akademické farnosti Praha.
