PODCAST: Tim Noble - Hranice
Jak okam?itě sly?íte, nejsem ?ech. Narodil jsem se a ?il jsem skoro ?ty?icet let v Anglii a pak, p?ed dvaceti lety, jsem se p?estěhoval do ?eské republiky. Je?tě p?ed tím jsem byl rok v Německu a ?ty?i roky jsem strávil v Brazílii. Takto jsem si zvykl na ?ivot mezi kulturami. Ne v?dycky, ale vět?inou, pro mě takový ?ivot je obohacující a p?iná?í radost.
Znamená ale také dotýkání se rozdíl?. Prvním z?ejmým rozdílem mezi zeměmi je jazyk, ale jsou i jiné, a někdy zásadněj?í rozdíly. Ty rozdíly se mohou týkat t?eba na?eho ?ivota doma a v práci. Nebo to jsou rozdíly mezi generacemi, kdy star?í generace nerozumí tomu, co chtějí a co ?íkají mlad?í lidé - nebo naopak - kdy mlad?í generace nerozumí tomu, o co jde star?í generaci a co tato generace pot?ebuje. Nebo, pokud, jako já, máte rádi sport, musíte se vyrovnat s tím, ?e někdo fandí jinému hokejovému týmu ne? vy (i kdy? nikdy nepochopíme pro?).
M??eme pou?ívat r?zné obrazy, abychom popsali zá?itky mezí rozumění. Já jsem zvolil dva obrazy. Prvním jsou hranice. Setkáni s jinakostí na nich m??e vézt jak ke snahám vymezit se, hájit vlastní území, nebo se naopak otev?ít komunikaci. M??eme být jako ?elva, která se schovává ve svém kruný?i, nebo jako páv, který vidí mo?nost sdílet svou krásu, nebo jako pes, který pot?ebuje ?ichat, aby objevil v?echny nové pachy, v?echno, co se ve světě děje.
Druhý obraz je biblický a tentokrát bez zví?at. První List Petr?v mluví několikrát o k?es?anské spole?nosti jako o vyhnancích a cizincích. Nám ?íká: ?Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva“. (1 Pet 2:11). M??eme to chápat jako ?ivot bez trvalého pobytu. Slovo, které se p?ekládá jako ?cizinci“ je v ?e?tině paroikoi. Doslovně v?ak to znamená lidé, kte?í ?ijí blízko, ale mimo domov, kte?í dom? zároveň pat?í i nepat?í.
První k?es?anské obce, kterým je Petr?v list ur?en, jsou ?cizinci“ ve dvojím smyslu slova. Zaprvé, sociologicky. Vět?ina z nich jsou lidé, kte?í v ?ímské ?í?i nemají plná práva. Jsou na okraji spole?nosti, proto?e nemají statut ob?an?, mnozí jsou chudí. Bohat?í a mocněj?í ?ást spole?nosti je nepova?uje za d?le?ité. Vyjad?ují se o nich poměrně negativně: paroikoi. Ale právě tento poněkud hanlivý výraz je v Petrově listu p?ezna?en na něco, na co mohou být lidé hrdí.
Ano, ?íká zde autor listu, jsme na cestě, to není ná? poslední cíl, nejsme plně pod?ízení po?adavk?m tohoto světa, proto?e nakonec jsme ob?any mocněj?ího království, království Bo?ího. Kdekoliv bydlíme, kdekoliv ?ijeme, máme jenom do?asný domov, proto?e jsme povoláni k ně?emu jinému, k ně?emu trvalej?ímu a ú?asněj?ímu. Ná? ?ivot je pou?, na které se setkáváme s r?znými lidmi, situacemi, mo?nostmi. ?asto jsou Bo?ím po?ehnáním, ale mohou být i poku?ením a výzvou.
V?dycky se ale nějakým zp?sobem nacházíme mezi těmito dvěma ?domovy“, tím viditelným do?asným, a tím neviditelným trvalým. ?ijeme v jednom i v druhém, a zároveň úplně ne?ijeme ani v jednom ani v druhém. Jsou si blízko, ale zároveň daleko. Napětí, které taková existence s sebou nese, není snadné. Proto jsme v silném poku?ení, p?estěhovat se do jednoho z domov?, mít trvalé bydli?tě i ob?anství jenom jedno. Bu? zapomeneme na Boha, abychom se mohli soust?edit na denní ?ivot a jeho starosti, nebo necháme ten denní ?ivot být, abychom se mohli soust?edit jenom na ?duchovní věci“, a kdy? to děláme, ignorujeme lidi a svět kolem nás.
Výzva, kterou p?ed nás klade Petr?v list, se dotýká právě onoho ?ivota na hranicích, zku?enosti r?znosti, která s sebou nese rozumění i nerozumění, p?íle?itosti i hrozby. Je to výzva p?ijmout hranice jako pozvání k r?stu a k novým vztah?m, jak jsme je zatím neznali. A vlastně právě proto, ?e jsou hranice spojené s rozdělením, s jinou ?e?í, s jinými zvyky, s jinou kulturou, někdy s jiným nábo?enstvím, kdy? jsou p?ekra?ovány, nese to s sebou nový zp?sob vyjednávání ohledně toho, kým jsme sobě navzájem, nová o?ekávání naděje, sny, ale i strach. Jsou sice situace, kdy hranice p?edstavuje bariéru mezi bezpe?ím a nebezpe?ím, nap?íklad, mezi zemí, kde je mír, a kde je válka. To ale není v?dycky ten p?ípad. ?astěji, kdy? stojíte na hranicích a m??ete p?ejít na druhou stranu, vidíte, ?e za nimi je ?asto plynulé pokra?ování spí? ne? rozdíl. Stromy tam rostou stejně, svítí tam slunce, pr?í, lidé dělají podobné věci – jedí, pracují, spí, smějí se (i kdy? někdy jiným věcem), plá?ou, cítí smutek i radost.
V mém ?ivotě ?ít mezi kulturami obvykle znamenalo radost z r?znosti. V roce 2018 jsem se stal ?eským ob?anem a jsem za to vdě?ný. Zároveň jsem po?ád britský ob?an. To neznamená, ?e musím se rozdělit a mít ?eskou ?ást a anglickou ?ást, jednu nohu pro ka?dou zemi. Spí? jsem ob?anem dvou zemí. V tě?kých dobách to s sebou nese jakoby dvojnásobnou bolest, kdy? je dob?e, dvojnásobnou radost. A je to pro mě takový p?edobraz toho, o ?em mluví Petr?v list, kdy? ?íká, ?e jako k?es?ané obýváme dva světy. I kdy? tam je jeden do?asný a druhý trvalý, p?ece se oba prolínají, a jak z Bo?ího království tak z na?eho momentálního spolu?ití s lidmi ?erpáme inspiraci a radost.
Doc. Tim Noble je teolog a vysoko?kolský pedagog pocházející z Anglie, nyní ?ije v Praze.
